Článek
Jen málokterá česká televizní mikrokomedie se dokázala zapsat do paměti diváků tak výrazně jako Bohouš. Snímek režiséra Petra Schulhoffa vznikl v roce 1968 pro Československou televizi a premiéru měl během silvestrovského vysílání. Přestože trvá pouhých pětadvacet minut, pravidelně se vrací na televizní obrazovky a dodnes patří mezi oblíbené české komedie.
Scénář si museli upravit
V hlavních rolích se představili Jiří Sovák jako správce horské chaty Alois Randa a Vladimír Menšík coby nenasytný turista Humhej. Důležitější než oba slavní herci je ale ve filmu někdo úplně jiný, a to bernardýn Bohouš, kolem něhož se točí celá zápletka. Příběh stojí na jednoduchém, ale dokonale absurdním nápadu. Randa uzavře s hladovým hostem neobvyklou sázku: pokud muž sní více chodů než jeho pes, nebude za pobyt platit. Když prohraje, zůstane na horské chatě pracovat. Právě z této jednoduché zápletky vznikla série nezapomenutelných komických situací.
Dnes je Bohouš považován za televizní klasiku, první reakce hlavních představitelů ale byly překvapivě rozpačité. Vladimír Menšík považoval původní scénář za příliš jednoduchý. Nakonec si ho se Sovákem společně upravili a do dialogů přidali vlastní nápady. Výsledkem byla řada improvizovaných scén, které dnes patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí.
Právě chemie mezi Sovákem a Menšíkem dodává filmu lehkost. Oba herci byli známí tím, že dokázali spontánně reagovat jeden na druhého, a režisér Petr Schulhoff jim nechal poměrně volnou ruku. Díky tomu působí jejich rozhovory přirozeně i po více než půlstoletí.
Bernardýn myslel hlavně na jídlo
Největší filmovou hvězdou se stal bernardýn Baldur, který ztvárnil Bohouše. Práce se zvířetem ale rozhodně nebyla jednoduchá. Jiří Sovák později vzpomínal, že pes neustále slintal a štáb musel natáčení opakovaně přerušovat, aby mu otřel tlamu. Bohouše zajímala jediná věc – jídlo. Jakékoliv povely nebo herecká spolupráce šly stranou, pokud někde ucítil něco k snědku.
Kvůli některým scénám se tak muselo sáhnout k opatřením, která už by dnes asi neprošla. Hlavně, když měl Bohouš konzumovat chleba. „On třikrát tlesknul tlamou a bylo po šišce. Takhle to udělal se dvouma šiškama a už tam nic nezbylo, jenom krajíc chleba. Takže se ukrojil krajíc, namočil do benzínu a na to jsme Bohouše zlomili, jinak jsme to snad točili ještě dneska,“ vysvětloval Sovák. Pro zvíře to moc příjemné nebylo. Naopak Bohouš uvítal, že když měl olizovat Sovákovu hlavu, ukryli mu do vlasů kousky párků.
Skutečný Bohouš se jmenoval Baldur
Filmového Bohouše ztvárnil bernardýn Baldur, který se objevil i v dalších českých filmech a seriálech. Diváci ho mohou zahlédnout například v seriálu Hříšní lidé města pražského nebo ve snímku Poklad byzantského kupce. Jeho život však skončil po otravě způsobené tehdejším přípravkem proti blechám. „Bohoušovi ale jen strašně smrdělo z huby. Víc než Sovákovi,“ usmíval se Menšík.
Inspirací pro nenasytného psa přitom nebyla fantazie scenáristy Františka Vlčka, ale jeho vlastní bernardýn. Právě jeho neuvěřitelná žravost dala vzniknout celé filmové zápletce. Mezi filmaři dlouhá léta kolovala historka, že pes bez problémů spolkl i plechovku od rybiček.
Film mohl mít úplně jiný název
Zajímavostí je, že snímek se původně neměl jmenovat Bohouš. Tvůrci uvažovali o názvu Ludvík, od něj ale nakonec ustoupili. V době natáčení totiž nesl stejné jméno i tehdejší československý prezident Ludvík Svoboda, a filmaři nechtěli vyvolávat zbytečné asociace. Nakonec zvítězilo jméno Bohouš, které se ukázalo jako mnohem zapamatovatelnější. Stejně promyšleně vzniklo i jméno správce horské chaty Aloise Randy. Autoři schválně zvolili příjmení připomínající slovo „sranda“, aby už samotné jméno naznačovalo odlehčený tón příběhu.
Úspěch televizní komedie vedl o několik let později ke vzniku volného pokračování Bohoušův syn. To natočil v roce 1975 režisér František Filip. V hlavní roli byl Vladimír Menšík, kterému sekundoval Miloš Kopecký. Přestože si pokračování našlo své příznivce, kouzlo původního filmu se podle většiny diváků zopakovat nepodařilo.
Síla původního Bohouše totiž spočívá hlavně v jednoduchosti. Krátká stopáž, sehraná dvojice Sovák–Menšík, nenahraditelný psí představitel a množství improvizace vytvořily komedii, která nestárne a dodnes patří k tomu nejlepšímu, co česká televizní zábava nabízí.
Zdroje:
