Hlavní obsah

Film Cech panen kutnohorských vychází z reality. Dačický byl bouřlivák a nacisté dali stopku

Foto: Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0/vlastní dílo/Hadonos

Dům Mikuláše Dačického v Kutné Hoře

Zdeněk Štěpánek si ve filmu zahrál muže, který si nedělal těžkou hlavu s dobrými mravy. Mikuláš Dačický z Heslova skutečně žil a jeho soukromí bylo plné milostných pletek i hospodských rvaček.

Článek

Kutná Hora, krásné ženy, víno a šlechtic, který se jen tak něčeho nezalekl. Takový je svět filmu Cech panen kutnohorských, který Otakar Vávra natočil v roce 1938. Představitel hlavní role Zdeněk Štěpánek měl přitom při přípravách docela co studovat. Jeho hrdina totiž nebyl výplodem scenáristické fantazie. Mikuláš Dačický z Heslova nebyl jen postavou z filmového scénáře. V Kutné Hoře skutečně žil a jeho soukromí provázely milostné pletky, hospodské výstřelky i konflikty. Jeden z nich dopadl obzvlášť špatně a přivedl ho až do vězení.

Štěpánek se vydal po stopách skutečného šlechtice

Zdeněk Štěpánek nechtěl Dačického pouze zahrát podle napsaných replik. O jeho životě si sháněl další podrobnosti, studoval historické materiály a zajímal se také o rodinnou historii. Pátrání ho nakonec přivedlo k potomkům Dačického rodu, které navštívil na pražské Malé Straně. Do příprav se zapojil natolik, že se podílel také na scénáři.

Foto: Wikimedia Commons/Volné dílo/autor neznámý

Mikuláš Dačický

Vávra při psaní scénáře využil dvě Stroupežnického divadelní hry, Paní mincmistrovou a Zvíkovského raráška. Sáhl také po Dačického Pamětech, které mu posloužily jako zdroj dalších příběhů a dobových reálií. Film nebyl levnou záležitostí. Jeho rozpočet překročil 1,6 milionu korun, což byla na konci třicátých let značná částka. Hodně peněz padlo na kostýmy a výpravu. Vávra si totiž zakládal na tom, aby prostředí renesanční Kutné Hory nepůsobilo jako obyčejná divadelní dekorace.

Hospodská rvačka skončila smrtí

Dačický si rád užíval života, jenže jeho temperament mu občas přinesl pořádné komplikace. Při jedné hospodské rvačce usmrtil Felixe Novohradského z Kolovrat. Následovalo vězení a vleklé soudní spory, které mu značně zkomplikovaly život. Také proto se skutečný šlechtic od filmového bonvivána v některých ohledech dost lišil.

Šlechtic si vedl zápisky po značnou část života. Zajímal se v nich o dění v Kutné Hoře, zaznamenával různé události a nezapomínal ani na lidi ze svého okolí. Když mu někdo ležel v žaludku, uměl si do něj pořádně rýpnout. Vedle vážných událostí tak v jeho Pamětech najdeme také hospodské příhody, hádky, milostné záležitosti a spoustu drobných postřehů ze života tehdejších obyvatel.

Právě takové zápisky dnes historikům pomáhají skládat obraz tehdejší doby. Dačický totiž nepsal jako někdo, kdo chce po sobě zanechat uhlazenou kroniku. Zaznamenával i věci, které ho pobavily, rozčílily nebo se mu zdály natolik zajímavé, že stály za zaznamenání.

Název filmu odkazuje na Dačického pověst

Také název Cech panen kutnohorských má souvislost s historickou předlohou. Dačický byl známý svými zálety a jeho zájem o ženy se stal součástí jeho pověsti. Film tuto stránku jeho života využil jako jeden ze zdrojů humoru. Vedle milostných zápletek se ovšem věnuje také sporům v Kutné Hoře a snaze zastat se lidí, kteří se dostali do konfliktu s mocnými.

Vávra hledal inspiraci i mimo české prostředí. Při práci na vizuální podobě snímku se zajímal o francouzský film La Kermesse héroïque. Pro šermířské scény zase čerpal z dobrodružné literatury Alexandra Dumase. Výsledkem byla výpravná podívaná, která se svým pojetím výrazně odlišovala od běžné produkce tehdejších českých ateliérů.

Válka přerušila cestu filmu do kin

Premiéra snímku se konala 16. září 1938 v pražských kinech Blaník a Lucerna. Úspěšné uvedení však netrvalo dlouho. V červnu 1940 byl film stažen z distribuce a během okupace se do běžného promítání nevrátil.

Na další uvedení si diváci počkali až do července 1952. Návrat do kin se setkal s velkým zájmem a podle dobových údajů film viděly přibližně dva miliony lidí. Cech panen kutnohorských tak přežil nejen válečné období, ale také proměny vkusu několika diváckých generací. A skutečný Mikuláš Dačický? Ten by měl zřejmě k některým filmovým úpravám co dodat. Sám totiž zanechal tolik historek, že by se z nich dal sestavit další scénář.

Zdroje: autorský článek s využitím

https://regiony.rozhlas.cz/postava-mikulase-dacickeho-je-i-dnes-rozporuplna-nekteri-v-nem-vidi-opilce-a-9169156

https://www.vtelce.cz/cech-panen-kutnohorskych-pribeh-vznikal-po-studiu-v-archivech-inspirace-skutecnosti-a-nacisticky-zakaz/

https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/frejiri-hasterive-zradne-devecky-a-komedie-mravu-pocatky-a-zapomenuta-tradice-historickeho-zanru-u-nas

https://www.nfa.cz/cs/25225-cech-panen-kutnohorskych

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/395846/cech-panen-kutnohorskych

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz