Článek
Když se v roce 1987 objevil v kinech Discopříběh, málokdo čekal, že se z nenápadného filmu o učni kominíkovi stane generační fenomén. Příběh Jirky Horáčka, jeho první lásky a diskoték si získal téměř dva miliony diváků a dodnes patří mezi nejčastěji reprízované české filmy. Velkou zásluhu na tom měly nejen chytlavé písničky Michala Davida, ale také obsazení tehdy téměř neznámých mladých herců.
Scénář vznikal v cigaretovém kouři
Nápad na film přinesl textař Eduard Pergner, který používal pseudonym Boris Janíček. Se scenáristickou prací ale neměl zkušenosti, proto se spojil s režisérem Jaroslavem Soukupem. Společně během několika týdnů vytvořili scénář, na který dnes režisér vzpomíná s úsměvem.
Podle jeho slov se psalo hlavně u něj doma, kde Pergner během práce hodně kouřil. „Psát s Edou nebyla žádná legrace, protože denně vykouřil minimálně dvě krabičky cigaret, takže u nás v bytě to vypadalo jako v nějakém baru před zavírací hodinou,“ vzpomínal Soukup. Byt se tak pravidelně měnil v zakouřenou kancelář. Možná i proto scénář vznikl poměrně rychle. „Tři verze scénáře jsme měli hotové za dva měsíce a pak se film další tři měsíce připravoval.“ Už na jaře roku 1986 se tak mohl rozběhnout casting.
Jaroslava Stránská si později zahrála třeba v seriálu Policie Modrava
Režisér netušil, koho právě objevil
Jedním z největších překvapení konkurzu byl šestnáctiletý Rudolf Hrušínský nejmladší. Jaroslav Soukup později přiznal, že vůbec nevěděl, že před ním stojí vnuk legendárního Rudolfa Hrušínského. „Když přišel před kameru v Hostivařských ateliérech, tak jsem ani nevěděl, jak se jmenuje. Rudla byl tak bezprostřední a svěží, že jsem hned věděl, že to je ten pravý. A taky tu hlavní roli dostal,“ vysvětloval režisér.
Stejně neobvyklou cestou získala roli Evy i slovenská modelka Mariana Slováková. Soukup si jí všiml v módním časopise a nabídl jí filmovou příležitost. Protože ale čeština nebyla její silnou stránkou, musela být po natáčení kompletně předabována.
To představitelka Jitky Jaroslava Bobková, dnes Stránská, neměla pocit, že by na konkurzu mohla uspět. Dorazila totiž silně spálená od slunce a sama později vzpomínala, že se za svůj vzhled styděla. Nakonec právě její přirozenost pomohla vytvořit postavu sympatické dívky od vedle.
Natáčení bolelo víc, než se čekalo
Přestože Discopříběh působí lehce a bezstarostně, během natáčení došlo k několika nepříjemným úrazům. Ladislav Potměšil si při honičce na železniční stanici natrhl sval na noze. Další zranění přišlo během scény s rozbitými dveřmi. Skleněná výplň byla sice kvůli efektu naříznutá, ostré střepy ale herce nepříjemně pořezaly. Krvácel docela dlouho, než se podařilo rány ošetřit. Bez zranění neskončil ani Rudolf Hrušínský nejmladší. Při dnes už legendárním běhu přes plzeňské náměstí si rozřízl chodidlo o střep skla. Přesto scénu doběhl a natáčení dokončil.
Největší obavy? Že se propadne celé náměstí
Vrchol filmu představuje závěrečná scéna na plzeňském náměstí, kde se sešly tisíce lidí. Produkce zajistila přibližně osm tisíc komparzistů, převážně studentů místních škol, kteří za účast dostali volno z vyučování a drobné občerstvení. Kvůli záběrům z výšky byl použit sedmdesátimetrový jeřáb ze Škodových závodů. Právě ten dělal štábu největší starosti. Pod historickým centrem Plzně se totiž rozprostírá rozsáhlý systém podzemních chodeb a existovaly obavy, zda těžká technika dlažbu vůbec unese. Nakonec se ale nic nestalo a jedna z nejpůsobivějších scén filmu mohla vzniknout.
Rudolf Hrušínský nejmladší našel štěstí u půvabné Martiny
Pozorní diváci během let objevili několik filmových přešlapů. Ve scéně z kadeřnictví je na okamžik vidět mikrofon, jinde se mění podoba nákladního auta nebo jsou v záběrech pražské tramvaje, přestože se děj odehrává v Plzni. Filmaři také speciálně pro natáčení vyrobili světelný reklamní nápis „Škoda do celého světa“, který po skončení prací zase zmizel. Při scéně umělého deště na střeše panelového domu navíc voda protekla až do bytu v posledním patře, takže štáb musel řešit nečekané škody.
Film odstartoval kariéry i další spolupráci
Jak už jsme naznačili, Discopříběh znamenal první velkou filmovou příležitost pro Rudolfa Hrušínského nejmladšího. Jaroslav Soukup s ním později spolupracoval například na filmech Svatba upírů nebo sérii Byl jednou jeden polda. Režisér měl pověst člověka, který uměl objevovat nové tváře. Právě on dal výraznější příležitost také Sagvanu Tofimu nebo později Simoně Krainové. Naopak Jaroslava Stránská se po několika hereckých zkušenostech vydala jiným směrem a filmové kariéře se už naplno nevěnovala.
Hořkou tečku za natáčením představovala smrt Karla Vochoče, který ve filmu ztvárnil kominického mistra Jonáka. Krátce po dokončení filmu dostal infarkt a slavnostní premiéry už se nedožil. „Výborný chlap a výborný herec. Lidi si mysleli, že je Ostravák, ale přitom byl z pražského Žižkova. Poznal jsem ho při natáčení filmu Vítr v kapse, kde hrál otce Lukáše Vaculíka, a takzvaně jsme si lidsky sedli,“ říkal o něm Soukup.
Ani pro mladé herce ale natáčení nebylo jen o práci. Rudolf Hrušínský nejmladší strávil několik měsíců v plzeňském hotelu mimo dohled rodičů a tehdy poprvé poznal noční život. Jeho filmový otec Ladislav Potměšil mu prý dal jednoduchou radu, která mu zůstala v paměti dodnes – během večera nemíchat různé druhy alkoholu.
Zdroje: autorský článek s využitím
