Článek
Vlasta v podání Aleny Mihulové (61) tráví většinu času u svých pacientů. Zná jejich starosti, pomáhá jim zvládat nemoc a často pro ně dělá víc, než by musela. Sama ale na sebe příliš nemyslí. Bere jako samozřejmost, že se postará o ostatní, a vůbec si nepřipouští, že by jednou mohla potřebovat pomoc ona. „Původně chtěli do toho filmu ženu tak o 10 let starší. Na schůzky jsem tak chodila čím dál víc zdevastovaná. Tak moc jsem tu roli chtěla hrát,“ vzpomínala herečka.
S Polívkou jim to skvěle klapalo
Mihulová, resp. její postava Vlasta jednoho dne zjistí, že způsob, kterým žila, musí změnit. Najednou musí řešit nejen nemoc, ale i otázku, proč tak dlouho dávala přednost všem ostatním před sebou. Doma ji totiž nečeká žádná velká opora. S manželem Láďou, kterého hraje Bolek Polívka (77), žije v poněkud vyhaslém vztahu. Láďa není klasický filmový padouch a to je na jeho postavě zajímavé. Je to svérázný moravský chlap, který se na svět dívá prakticky a na Vlastino hledání alternativních způsobů léčby reaguje s nedůvěrou. „Bolek Polívka byl úžasnej parťák. Miluju jeho lidskej a moudrej humor. Věkem i výškově jsme byli rozdílná dvojice. Ale myslím, že to nakonec bylo ve prospěch věci a zafungovalo to,“ usmívala se Mihulová.
Když se jeho filmová žena začne zajímat o esoteriku, rozhodně z toho není nadšený. Situace se změní ve chvíli, kdy Vlasta zjistí, že sama potřebuje pomoc. Najednou už nestačí její dosavadní přístup, kdy všechno zvládne, všechno zařídí a o problémy ostatních se postará dřív než o svoje vlastní. Do jejího života proto vstoupí úplně jiný svět. Pomůže jí mladá Hanáčková v podání Tatiany Dykové (tehdy ještě Vilhelmové), a léčitelka Miriam, kterou hraje Zuzana Kronerová. Setkání s nimi začne Vlastu postupně vyvádět z prostředí, které celý život znala.
Snímek Domácí péče má hvězdné obsazení
Inspirací byla režisérova matka
Příběh má přitom k režisérovi překvapivě blízko. Slávek Horák pochází z Napajedel a jeho matka pracovala v domácí péči. Z jejích zkušeností proto při psaní scénáře čerpal mnohem víc než jen obecnou představu o práci zdravotní sestry.
Horák nejprve uvažoval o filmu, nakonec ale zvolil celovečerní film a na jeho přípravě pracoval přibližně dva roky. Dokonce chtěl obsadit vlastní maminku. „Udělal jsem s ní dvě tři kamerové zkoušky, abych zjistil, jestli by to šlo, nebo ne. Asi jsem si moc dobře neuvědomoval, čemu všemu bych mámu vystavoval,“ vysvětloval, proč si to nakonec rozmyslel. Ovšem rozhodnutí zasadit děj přímo do kraje, který dobře znal, se ukázalo jako jedna z jeho nejlepších voleb. Domácí péče díky tomu nepůsobí jako film o „nějakém“ českém venkově. Je z ní cítit konkrétní region, jeho lidé i prostředí.
Natáčelo se přímo v Napajedlích a okolí, mimo jiné v Jalubí, Traplicích, Halenkovicích a Žítkové. Štáb využil také prostory Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně a část filmu vznikala v Bratislavě. Některá místa jsou přitom skutečně spojená s režisérovou rodinou. Natáčelo se například v domě jeho rodičů, na jejich zahradě i ve dvoře. Autenticita se tak netýká jen exteriérů. Do filmu se dostaly i drobnosti, které by se při natáčení někde ve studiu jen těžko podařilo napodobit.
Bolek Polívka hrál muže podle režisérova otce
Zajímavý je i původ Polívkovy postavy. Jeho Láďa nebyl vytvořen jako obecný obraz venkovského manžela. Polívka později uvedl, že předobrazem postavy byl přímo otec režiséra Slávka Horáka. Možná právě proto Láďa nepůsobí jako jednoduchá karikatura moravského chlapa. Má svůj humor, tvrdohlavost i omezený pohled na věci, ale zároveň není bezcitný. Vztah mezi ním a Vlastou je jednou z nejsilnějších částí filmu právě proto, že oba nejsou černobílí.
Největší pozornost na sebe ale strhla Alena Mihulová. Její Vlasta není postavená na velkých hereckých gestech. Většina emocí zůstává spíš v detailech, v pohledech a v postupném odkrývání toho, co si hlavní hrdinka dlouho nechce připustit. Výkon zaujal už porotu karlovarského festivalu, kde Mihulová v roce 2015 získala Křišťálový glóbus pro nejlepší herečku. Později za stejnou roli obdržela také Českého lva a Cenu české filmové kritiky. V lednu 2016 navíc získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu v Palm Springs.
Domácí péče uspěla i jako celek. Na Cenách české filmové kritiky získala ocenění za nejlepší film a režii a Slávek Horák byl zároveň oceněn jako objev roku. Film měl také řadu nominací na Českých lvech, mimo jiné za scénář, režii, kameru a herecké výkony. A úspěch filmu nebyl pouze domácí. Domácí péče se stala českým kandidátem na Oscara za nejlepší cizojazyčný film pro 88. ročník cen Akademie. Do konečné devítky filmů, z níž následně vzešly oscarové nominace, se však nedostala.
Premiéru si nenechali ujít ani Vojta Dyk a Tatiana Dyková
Moravské detaily nejsou ve filmu jen dekorací
Kritiky se vesměs shodovaly na tom, že kouzlem snímku je zejména regionální prostředí. Horák nesází pouze na nářečí nebo typické hospodské postavičky. Do příběhu dostal i drobné místní narážky a pověry. Jedna z nich souvisí s Jalubím a historkou o konzumaci psů. Ve filmu ji Láďa využije při rozhovoru se svou dcerou. Pro diváka z jiného kraje může jít jen o bizarní vtip, pro místní jde o odkaz na starou regionální pověst.
Podobně funguje hudba. Ve filmu zazní řada lidových písní a na soundtracku se podílela mimo jiné cimbálová muzika Kunovjané. Objeví se například „Když jsem šel z Hradišťa“, „Čí že sú to koně“, „Nepij Jano, nepij vodu“ nebo „Rež, rež, rež“.
Právě „Rež, rež, rež“ má pro film ještě jednu zajímavou souvislost. Píseň si mohou diváci spojit s filmem Dědictví aneb Kurvahošigutntag, v němž také výrazně vystupuje Bolek Polívka. V Domácí péči tak moravská hudba na konci filmu připomene nejen prostředí, do kterého je příběh zasazený, ale i Polívkovu dlouholetou vazbu k podobně laděným moravským postavám.
Zdroje: autorský článek s využitím
