Článek
Když se v roce 1972 dostal do kin film Homolka a tobolka, diváci dostali další porci rodinných hádek, trapasů a dokonale odpozorovaného českého charakteru. Dnes je snímek považován za uzavření jedné z nejúspěšnějších domácích filmových trilogií, jeho cesta na plátna ale nebyla zdaleka tak hladká, jak by se mohlo zdát.
Film, který prošel rukama cenzorů
Režisér Jaroslav Papoušek poslal Homolkovy tentokrát na zimní rekreaci do Špindlerova Mlýna. Rodina si před odjezdem slavnostně slíbí, že na sebe bude hodná. Každý, kdo pravidlo poruší, má za trest klečet. Už po několika hodinách je ale jasné, že podobné předsevzetí nemá šanci vydržet. Místo poklidné dovolené přicházejí spory o pokoje, tahanice o peníze i série komických nedorozumění. Když se navíc ztratí tobolka s výdělkem z výhodného obchodu, mění se pobyt na horách v další z řady typicky homolkovských katastrof.
Na rozdíl od předchozích dílů vznikal film už v atmosféře nastupující normalizace. Právě ta výrazně zasáhla do konečné podoby snímku. Cenzurní zásahy byly natolik rozsáhlé, že Papoušek musel některé části přepracovat a film znovu sestříhat. Dodnes tak není úplně jasné, jak přesně vypadal původní režisérův záměr. Film měl podle režiséra vypadat v podstatě úplně jinak, soudruzi na to ale měli jiný názor. Homolka a tobolka bývá často označován za díl, který doplatil na politickou situaci více než jeho slavní předchůdci.
Jiří Hrzán toho moc nenamluvil, ale stálo to za to
Biblická věta v podání Jiřího Hrzána
Přesto film nabízí několik nezapomenutelných momentů. Jedním z nich je postava kulturního referenta, kterou si zahrál Jiří Hrzán. Na plátně nemá mnoho prostoru, přesto si ho diváci dodnes pamatují.
Vedle legendárních vět „To je horor“ a „To je výborný“, které neustále dokola opakoval a přesto (nebo právě proto) patřil k hvězdám snímku, pronese také výrok: „Obávám se, že mé království není z tohoto světa.“ Málokdo přitom ví, že jde o odkaz na Janovo evangelium, kde Ježíš touto větou hovoří s Pilátem o svém poslání. V nenápadné komedii tak zazní překvapivá biblická citace, kterou řada diváků ani nezaregistruje.
Konkrétně se jedná o část z Bible, kdy Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu odvětil: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Těhotná Janžurová a sázka o šampaňské
Zajímavost se pojí také s Ivou Janžurovou. Herečka ztvárnila paní Burdovou v době, kdy byla těhotná. Na jejím výkonu to ale není prakticky znát. Naopak vytvořila jednu z vedlejších postav, které si diváci z filmu dodnes vybaví.
Natáčení ve Špindlerově Mlýně navíc provázela uvolněná atmosféra. Herečka Helena Růžičková později vzpomínala například na sázku s kameramanem Miroslavem Ondříčkem. „Vsadili jsme se o bednu šampaňského, že mě Jirka Hrzán v náručí přenese přes celý parket. My to ale s Jirkou měli vyzkoušené, takže mě v pohodě přenesl tam a ještě nazpátek. A šampáňo pak teklo proudem.“
Budeme na sebe hodní?
Nedílnou součástí filmu se stala také píseň Buďme na sebe hodní v podání Karla Černocha. Její poselství dokonale vystihuje hlavní motiv celého příběhu. Homolkovi se sice opakovaně snaží chovat slušně a vycházet spolu, ale realita je vždy rychle vrátí zpátky na zem.
Snad právě proto komedie funguje i po více než padesáti letech. Nesází na velká gesta ani hrdiny bez chyb. Ukazuje obyčejné lidi se všemi jejich slabostmi, malichernostmi a schopností pohádat se prakticky o cokoli. V tom zůstává její kouzlo dodnes.
Zdroje: autorský článek s využitím
