Článek
Když režisérka Věra Plívová-Šimková na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let připravovala film Krakonoš a lyžníci, jen málokdo tušil, že se z nenápadného rodinného snímku stane jeden z nejčastěji reprízovaných zimních filmů české televize. Dodnes patří mezi stálice vánočního a novoročního programu a mnozí diváci si bez něj zimní svátky ani nedokážou představit. Jenže ne všechno bylo tak dokonalé a úžasné, jak se dnes zdá na televizní obrazovce.
Film, který má nezaměnitelné kouzlo
Příběh zasazený do zasněžených Krkonoš vypráví o době, kdy se v českých zemích začaly objevovat první lyže. Pro místní obyvatele představovaly téměř zázračný vynález. Zatímco jedni v nich viděli budoucnost, jiní na ně pohlíželi s nedůvěrou. Nad tím vším bdí bájný vládce hor Krakonoš, který do lidských osudů zasahuje po svém.
Film vznikl v době, kdy československá kinematografie dokázala vytvářet rodinné snímky s mimořádnou atmosférou. Právě autentické horské prostředí dodalo filmu neopakovatelné kouzlo. Natáčelo se přímo v Krkonoších, na místech spojených s historií českého lyžování, a štáb se musel vypořádat s podmínkami, které byly často na hranici možností.
Krkonoše ukázaly svou drsnou tvář
Natáčení probíhalo v období silných mrazů. Herci i členové štábu trávili dlouhé hodiny ve sněhu, na horských svazích a ve větru. Z dnešního pohledu by řada scén vznikala za pomoci moderní techniky nebo digitálních efektů, tehdy však muselo být vše natočeno přímo v terénu. Zimní podmínky komplikovaly prakticky každý den práce. Technika zamrzala, vysílačky selhávaly a kostýmy často nestíhaly schnout. Herci se tak opakovaně převlékali do promáčeného oblečení a vraceli se před kameru navzdory nepříjemnému chladu.
Obtížné byly především lyžařské scény. Tvůrci chtěli zachovat historickou věrnost, a proto se používaly repliky starých lyží. Ukázalo se však, že jízda na nich je mnohem náročnější, než se původně předpokládalo. Některé záběry proto nakonec natáčeli zkušení členové horské služby nebo kaskadéři. Modernější lyže byly dokonce maskovány tak, aby na kameře působily jako původní historické vybavení. Také představitel pašeráka Krakonoše, Karel Heřmánek, se na natáčení poctivě připravoval. Absolvoval před filmem lyžařský výcvik, přesto ho v nejnáročnějších pasážích museli zastoupit profesionálové.
Tragédie, která všechny zasáhla
Přestože bylo natáčení náročné, nikdo nečekal, že se zapíše do historie tak tragickým způsobem. Během práce na filmu zemřel herec Václav Lohniský, známý například jako Hujer z filmu Marečku, podejte mi pero! nebo docent Chocholoušek z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!.
Osudný den měl natáčet scénu, při níž jako financ sjíždí na lyžích horský svah. „Vydal jsem se s ním do stráně, on si nesl lyže a já se snažil zprovoznit nefunkční vysílačku. Ještě jsem mu říkal, ať na mě počká, že mu ty lyže vezmu. Najednou vidím, že si pan Lohniský lehl do sněhu. Říkal jsem mu, že to není vhodné místo pro odpočinek, ale hned jsem poznal, že něco není v pořádku. Přiběhl jsem k němu a viděl, jak se mu protočila bělma,“ vzpomínal tehdejší asistent režie Zdeněk Troška. Příčinou byl masivní infarkt. „Doktoři nám řekli, že by ho nezachránilo ani to, kdyby tam na kopci byl s námi zdravotník.“
Událost otřásla celým štábem. Natáčení bylo přerušeno a mezi filmaři se rozhořela debata, zda má projekt vůbec pokračovat. Část lidí zastávala názor, že by se měl film z pietních důvodů ukončit, jiní argumentovali tím, že už bylo natočeno velké množství materiálu a zastavení výroby by znamenalo obrovské finanční ztráty. Nakonec převládl druhý názor a film byl dokončen. Tvůrci nakonec nemuseli roli tragicky zesnulého kolegy přeobsazovat a snímek byl dokončen bez zásadních změn scénáře. Do kin se dostal až po hercově smrti a stal se tak zároveň jeho filmovou rozlučkou s publikem.
Václav Lohniský zářil i coby šplhoun Hujer ve filmu Marečku, podejte mi pero!
Film, který čas nezastavil
Navzdory tragickým okolnostem vzniku se Krakonoš a lyžníci stal jedním z nejúspěšnějších českých zimních filmů. Pomohla tomu kombinace dobrodružného příběhu, humoru, romantiky i krkonošských legend. Velkou předností snímku je také autentické zachycení prostředí. Mnohé lokace se od doby natáčení výrazně proměnily, a film tak dnes funguje i jako zajímavý obraz Krkonoš na konci sedmdesátých let. Diváci zde mohou vidět nejen historické stavby a horské cesty, ale také tehdejší podobu tradičního života v podhůří.
Popularitu si film udržuje i díky tomu, že oslovuje několik generací zároveň. Děti sledují dobrodružství prvních lyžařů, dospělí oceňují humor a starší diváci v něm nacházejí nostalgickou připomínku klasické české filmové tvorby. Jen málokterý český film je tak úzce spojen se skutečným příběhem svého vzniku. Krakonoš a lyžníci zůstává symbolem poctivé filmařiny, která vznikala v náročných podmínkách bez moderních technologií. Současně ale připomíná i cenu, kterou někdy umění a jeho tvůrci zaplatí.
Když se dnes na obrazovce objeví zasněžené krkonošské svahy i první lyžaři, málokdo si uvědomí, jak náročná cesta vedla ke vzniku filmu. Za poetickou zimní pohádkou se totiž skrývá příběh promrzlého štábu, nekonečných dní v horách a především tragické události, která navždy změnila osud jednoho z nejvýraznějších českých herců své generace.
Zdroje: autorský článek s využitím
