Článek
Když režisér Oldřich Lipský v roce 1976 přivedl na plátna komedii podle scénáře Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, jen málokdo tušil, že vzniká film, který přežije desítky let. Dnes patří Marečku, podejte mi pero! mezi nejreprízovanější české snímky vůbec. Za jeho vznikem se ale skrývá mnohem dramatičtější příběh, než by se mohlo zdát.
Sblížení se synem bylo rychle pryč
Hlavní hvězda filmu Jiří Sovák ztvárnila mistra Kroupu s takovou samozřejmostí, že si dnes většina diváků nedokáže představit nikoho jiného. Jenže v době natáčení neprožíval herec zrovna jednoduché období. Vedle pracovního vytížení se dlouhodobě řešil i komplikovaný vztah se synem Jiřím Schmitzerem. „V té době ale k sobě měli lidsky asi nejblíže. Pak se však stala ta věc a byl konec. Nadosmrti,“ vzpomínala hercova druhá manželka Anna. Nedlouho poté totiž Schmitzer sedl po pár skleničkách alkoholu za volant a srazil chodce, který následkům zranění podlehl. Vztah mezi otcem a synem už se nikdy zcela nezahojil.
Vyjít s Jiřím Sovákem nebylo vždy snadné
Každopádně Sovák tehdy za film dostal 40 tisíc korun, což byla docela „raketa“. Na druhou stranu je třeba říct, že on byl opravdový perfekcionista. „Jemu se nelíbilo jen tak něco. I některé filmy, které natočil, zpětně hodnotil kriticky. Vždycky při jejich sledování říkával: ‚Tohle jsem měl udělat jinak, tam to chtělo jinej fór.‘ Ale na komedii Marečku, podejte mi pero! se vždycky díval velmi rád a řekla bych, že byl na sebe i pyšnej,“ usmívala se Anna Sováková.
Minimálně jeden člověk film nesnášel
Zatímco většina diváků řadí Marečku, podejte mi pero! mezi nejlepší české komedie všech dob, bývalý prezident Václav Klaus zastává zcela opačný názor. Snímek označil za „děsivě, děsivě špatný film.“ Jeho výrok vyvolal mezi fanoušky značné překvapení. Klaus později vysvětloval, že mu vadil typ humoru, který podle něj vytvářel dojem, že život v tehdejším režimu nebyl tak problematický, jak ve skutečnosti byl. Podle jeho slov podobné filmy působily příliš smířlivě vůči tehdejší realitě.
Právě tato kritika je dodnes jednou z nejznámějších negativních reakcí na film, který jinak sbírá obdiv napříč generacemi. Většina lidí se však shoduje, že právě autenticita je jedním z důvodů, proč film funguje i po téměř padesáti letech. Svěrák se Smoljakem totiž čerpali z vlastních zkušeností ze školního prostředí. „Materiálu jsme měli opravdu mnoho, skoro na dva filmy,“ vzpomínal později Zdeněk Svěrák na vznik scénáře. Tvůrci využili řadu skutečných příhod, které zažili jako studenti i učitelé.
Večerní škola, kde si dospělí dělníci dodělávají vzdělání, se stala ideálním prostředím pro situační humor. Zároveň ale šlo o jemnou satiru společnosti, v níž lidé často naráželi na absurditu předpisů, autorit a byrokracie.
Bývalý prezident Václav Klaus měl s filmem problém
Hlášky, které zlidověly
Jen málokterý český film se může pochlubit takovým množstvím legendárních replik. Dodnes lidé běžně používají věty jako: „Hliník se odstěhoval do Humpolce.“ nebo slavné: „Hujere, metelesku blesku!“ Tyto hlášky dávno překročily hranice filmu a staly se součástí běžné české kultury. Právě schopnost vystihnout obyčejné lidské typy byla jednou z nejsilnějších zbraní scenáristické dvojice Svěrák–Smoljak.
Kromě osobních problémů některých herců řešil však štáb i běžné produkční starosti. Ve filmu se objevila mimořádně silná sestava českých hereckých osobností a sladit jejich termíny nebylo jednoduché. Na place se sešli Jiří Sovák, Josef Kemr, František Filipovský, Josef Abrhám, Petr Nárožný, Jaroslav Moučka i další hvězdy tehdejší kinematografie. Každý z nich měl zároveň závazky v divadle, televizi i dalších projektech.
Přesto vzniklo dílo, které dnes působí mimořádně lehce a přirozeně. Právě v tom spočívá jeho síla. Divák nevidí komplikace, které se odehrávaly v zákulisí. Vidí pouze dokonale fungující komedii.
Film, který přežil dobu
Od premiéry uplynulo padesát let, přesto si Marečku, podejte mi pero! drží výjimečné postavení. Pravidelně se vrací na televizní obrazovky, jeho hlášky kolují internetem a mladší generace ho objevují stejně nadšeně jako jejich rodiče.
Možná právě proto dnes působí výše uvedená Klausova slova ještě překvapivěji. Zatímco bývalý prezident v něm viděl „děsivě špatný film“, miliony diváků v něm našly jednu z nejlepších českých komedií všech dob. Ať už se na něj člověk dívá jako na satiru socialismu, příběh obyčejných lidí nebo jen přehlídku geniálních hereckých výkonů, jedno je jisté – film Marečku, podejte mi pero! se nesmazatelně zapsal do historie české kultury.
Zdroje autorský článek s využitím
