Článek
Když měl Medvídek v roce 2007 premiéru, mnozí diváci čekali další typickou hřebejkovskou komedii. Jenže pod lehkým humorem se skrývá poměrně přesná studie partnerských vztahů ve chvíli, kdy zamilovanost dávno vystřídala každodenní realita. Scénář Petra Jarchovského sleduje tři manželské páry, jejichž životy naruší nevěry, tajemství i otázky rodičovství. Přesto film nepůsobí jako moralita – spíš jako mozaika situací, které může zažít téměř každý.
Tak trochu pokračování Samotářů
Sám Jan Hřebejk tehdy říkal, že film zkoumá manželství ze všech možných stran a že ho zajímalo především to, jak se vztahy mění pod tlakem běžného života. „Je to věčné téma, ale i téma našich debat s Petrem Jarchovským, Ondřejem Trojanem i s našimi ženami. Pozorováním jsme došli k tomu, co je tématem filmu: že měkké je mocnější než tvrdé a poddajné je mocnější než to, co se domnívá, že je nepoddajné,“ vzpomínal Hřebejk.
Inspiraci hledal i ve filmech Americká krása nebo Hana a její sestry, které považuje za jedny z nejlepších vztahových dramat. Tvůrci zároveň označovali Medvídka za jakési pokračování generační výpovědi ze Samotářů, tentokrát ale o lidech, kteří už mají rodiny, děti a hypotéky.
Jan Hřebejk se nestačil divit
Roman Luknár režiséra pořádně zaskočil
Jednou z nejzajímavějších historek z příprav filmu je obsazení Romana Luknára. Herec tehdy žil převážně v Maďarsku a českou filmovou scénu už příliš nesledoval. Když mu Jan Hřebejk zavolal s nabídkou role gynekologa Romana, místo obvyklých zdvořilostí přišla odzbrojující reakce.
Luknár za prvé režisérovi řekl, že jsou asi stejně staří, tak si budou tykat. A pokračoval: „Promiň, ale když jsem z Československa odcházel, tak nemám pocit, že byl měl natočený nějaký film, a tam, kde žiju, tam se o tobě moc nepíše, takže promiň, ale já o tobě fakt vůbec nic nevím,“ měl jasno. Místo uražené ješitnosti ale následoval smích. Oba si padli do noty a z pracovního vztahu se postupně stalo přátelství, které pokračovalo i při dalších projektech.
Vlastní děti a zmatený Trojan
Autenticitu se Hřebejk s Jarchovským nesnažili vytvářet jen scénářem. Do filmu zapojili i své rodiny. Dceru Jiřího Macháčka si zahrála jeho skutečná dcera Berta a režisér obsadil také svého tehdy několik týdnů starého syna Jonáše. Díky tomu působí řada rodinných scén překvapivě přirozeně. Stejně osobní byly i některé filmové lokace. Byt rodičů Romanovy postavy patřil ve skutečnosti herečce a výtvarnici Věře Křesadlové, která si ve filmu také zahrála. Diváci si mohou všimnout i několika lamp, které sama navrhla a vyrobila.
Svoji stopu zanechal také Ivan Trojan. Ve scéně narozeninové oslavy jeho postava zpívá a hraje na kytaru píseň Probuď se květino, kterou herec skutečně složil. „Role to byla pěkná, ale postavě jsem moc nerozuměl. Když při tom čtení došlo na moje repliky, tak se to celé zastavilo. Když druhý den zkoušky došlo na mě, tak se kolegové rovnou vzdálili, lehli si do trávy, popíjeli víno a čekali dlouhé hodiny, než jsme si s Honzou a Petrem řekli, jak by to asi mělo být,“ vysvětloval herec.
Film obsahuje i několik chyb
Přestože šlo o zkušený štáb, filmaři se nevyhnuli chybám a některé z nich bijí do očí. Stačí si všimnout například slavného medvídkového dortu. Ten se během filmu objeví několikrát, jenže pokaždé vypadá trochu jinak. Liší se nejen barvou korpusu, ale i strukturou řezu, protože při natáčení vzniklo několik různých verzí.
Stejně tak v římské části filmu lze zahlédnout autobus s odlišnou registrační značkou vpředu a vzadu. A ve scéně, kde Jiří Macháček pouští po kolejích malý vagón, se vozík nejprve převrátí, aby byl v následujícím záběru znovu bez jediné známky nehody postavený na kolech. Je poněkud zvláštní, že si tak ostřílený tým podobné věci nepohlídal.
Silné herecké obsazení drží film pohromadě
Vedle Jiřího Macháčka, Romana Luknára a Ivana Trojana se ve filmu objevily také Aňa Geislerová, Tatiana Vilhelmová (dnes Dyková), Nataša Burger, Klára Issová, Jiří Menzel nebo Věra Křesadlová. Právě chemie mezi jednotlivými herci patří k nejsilnějším stránkám filmu.
Jiří Macháček byl jako vždy úžasný
Největší pozornost na sebe strhla dvojice Jiří Macháček a Tatiana Vilhelmová, jejichž partnerské hádky působí až bolestně uvěřitelně. Naopak Ivan Trojan ztvárnil diplomata, který se snaží zachovat klid i ve chvíli, kdy se jeho zdánlivě dokonalý život začíná rozpadat.
Aňa Geislerová se představila v netypické roli ženy posedlé pořádkem, zatímco Roman Luknár zahrál úspěšného gynekologa, jehož sebevědomí postupně narazí na důsledky vlastních rozhodnutí. Kritici se po premiéře shodovali, že právě herecké výkony patří k největším přednostem filmu, i když názory na samotný scénář byly výrazně rozdělené.
Hřebejk chtěl ukázat, že ženy bývají silnější
Vedle nevěr nebo rodičovství se film dotýká i rozdílného způsobu, jakým muži a ženy zvládají životní krize. Hřebejk opakovaně říkal, že ženské postavy vnímá jako psychicky odolnější. „Je to takový hold ženám. Když projde žena krizí a překoná ji, vyjde z ní posílena, kdežto muž vyjde oslaben. To, že se někdo tváří jako vítěz, ještě neznamená, že jím skutečně je.“ Tato myšlenka prostupuje celým Medvídkem a vysvětluje, proč ve filmu nakonec nejde ani tak o nevěry nebo tajemství, ale spíš o to, kdo dokáže přijmout pravdu a pokračovat dál.
Snad proto Medvídek nezestárl tolik jako některé jiné vztahové filmy své doby. Témata důvěry, partnerské únavy nebo hledání druhé šance jsou totiž stejně aktuální dnes jako před téměř dvaceti lety.
Zdroje: autorský článek s využitím
