Článek
Když se řekne český film pro děti, jen málokterý titul má tak silnou pozici jako Páni kluci. Dobrodružný snímek režisérky Věry Plívové-Šimkové vznikl v roce 1975 a dodnes patří k nejčastěji reprízovaným rodinným filmům. Volně vychází z románu Dobrodružství Toma Sawyera, jenže místo amerického Mississippi přenáší příběh do malého českého městečka na začátku 20. století. Spojení klukovských dobrodružství, humoru a nostalgické atmosféry z něj udělalo film, který si našel cestu k několika generacím diváků.
Český Tom Sawyer
Hlavními hrdiny jsou Tomáš, Jožka a tulák Hubert. Trojice kamarádů tráví většinu času vymýšlením lumpáren a dobrodružství. Tomáš navíc bojuje nejen s přísnou tetou Apolenou a strýcem Václavem, ale také s věčně žalujícím bratrancem Štěpánem. Když se rozhodne získat titul nejlepšího žáka, spustí sled událostí, který vyústí v útěk na hrad Pokštejn. Kluci se tam připletou ke stopě skutečných zločinců a nevinná hra se rázem změní v napínavé dobrodružství. Právě jednoduchý příběh o přátelství, svobodě a dětské fantazii je jedním z důvodů, proč film funguje i po desítkách let.
Přestože se děj odehrává v městečku Levín, filmaři využili několik lokalit v severních Čechách. Diváci dodnes poznávají například okolí Levína, Litoměřic, Zubrnic nebo zříceninu hradu Rýzmburk, která ve filmu představovala tajemný Pokštejn. Právě nádraží v Zubrnicích se stalo jedním z ikonických míst filmu. V době natáčení už přitom nebylo vůbec jednoduché sehnat provozuschopnou parní lokomotivu a historické vagóny. Tvůrci si proto museli dát záležet, aby prostředí působilo autenticky a odpovídalo přelomu 19. a 20. století.
Dnes sem pravidelně míří fanoušci filmu i turisté. K padesátému výročí natáčení se zde dokonce konaly vzpomínkové akce za účasti bývalých dětských herců a lidí, kteří byli u vzniku filmu.
Michal Dymek v herecké kariéře nepokračoval
Když dětský herec na place plakal
Představitel Tomáše Michael Dymek se stal díky filmu známou tváří, přesto na některé okamžiky nevzpomíná úplně rád. Nejvíce mu utkvěla scéna s natíráním plotu, která se opakovala tolikrát, až se rozplakal. Režisérka po něm chtěla přesně vystihnout emoce i tempo dialogu a mladý herec se tehdy dostal pod velký tlak. Svoji roli ale jinak sehrál skvěle. „První honorář jsem utratil za kolo, tedy za dvě kola. Jedno pro mě a druhé jsem koupil bráchovi. A mamince jsem koupil motor do šicího stroje,“ vzpomínal. Mimochodem, jeho honorář činil šest tisíc korun.
Jisté je, že práce s dětskými herci nebyla úplně snadná. Přirozenost, kterou ve filmu vidíme, rozhodně nevznikla náhodou. Věra Plívová-Šimková však byla známá tím, že dokázala z mladých neherců dostat mimořádně autentické výkony. I díky tomu působí dialogy a vztahy mezi kluky dodnes uvěřitelně.
Jiří Lábus a výbuch, na který se nezapomíná
O napětí nebyla nouze ani mimo scénář. Při natáčení jedné z kriminálních scén zasahoval pyrotechnik přezdívaný „ohnivý mužíček“. Jedna z náloží odpálila větve stromu tak nešťastně, že dopadly jen kousek od herce Jiřího Lábuse. Byl natolik vyděšený, že ještě několik dní koktal. Dnes by podobná situace nejspíš znamenala okamžité přerušení natáčení a důkladné vyšetřování bezpečnostních postupů. V sedmdesátých letech však byly podmínky na place přece jen jiné.
Nic to ale nemění na tom, že Lábus na natáčení stále vzpomíná s radostí. „To víte, že si to tady užívám… Stejně jako před padesáti lety! Tehdy jsem měl těsně po vojně,“ říkal na setkání herců s fanoušky po padesáti letech od natáčení. „Točilo se v létě, a to já miluju,“ dodal jednu zajímavost.
Film musel projít cenzurou
Páni kluci vznikali v době normalizace, a tak se nevyhnuli zásahům tehdejších úřadů. Nejznámějším případem je píseň „Nestůj a pojď“, jejíž text musel projít úpravami. Spojení „výkvět a smetánka“ totiž podle tehdejších cenzorů působilo příliš buržoazně. Výsledek je dnes úsměvný. V úvodních titulcích zazní upravená verze textu, zatímco v dalších scénách děti zpívají původní podobu písně. Chyba tehdejším schvalovatelům unikla. Takové drobnosti dnes patří mezi oblíbené filmové kuriozity.
Méně známý je příběh scénáře. V titulcích je uveden scenárista a režisér Vít Olmer, ve skutečnosti však vycházel ze scénáře autora Jan Procházka. Ten byl po roce 1968 politicky nepohodlný a jeho jméno nesmělo být oficiálně používáno. Proto ho v titulcích nahradil právě Olmer. O skutečném autorství dlouho nevěděla ani samotná režisérka. Vít Olmer si navíc ve filmu zahrál malou epizodní roli, takže se před kamerou objevil i osobně.
Iva Janžurová vytvořila nezapomenutelnou Apolenu
Velkou část kouzla filmu tvoří dospělé herecké obsazení. Především Iva Janžurová jako energická teta Apolena vytvořila jednu z nejvýraznějších postav českého rodinného filmu. Právě její slavná věta „Nezapomeň dát návěstí na stůj“ patří mezi nejcitovanější hlášky. Zajímavé ale je, že v místě natáčení žádné takové návěstidlo nikdy nestálo. Filmaři si jednoduše pomohli tvůrčí licencí.
Vedle Janžurové se ve filmu objevili také Josef Somr, Petr Nárožný, Jiří Lábus nebo Zdena Hadrbolcová. Kombinace zkušených herců a dětských představitelů funguje dodnes překvapivě přirozeně. Mnoho dětských filmů zestárlo spolu se svou dobou. Páni kluci ale mají jednu výhodu, protože nespoléhají na aktuální trendy ani na dobové narážky. Mluví o věcech, které jsou dětem blízké v každé generaci: o kamarádství, první lásce, průšvizích i snech o svobodě.
Zdroje: autorský článek s využitím
