Článek
Když měl film Sestřičky v roce 1983 premiéru, málokdo tušil, že kromě silného příběhu o zdravotních sestrách vznikla také jedna z největších lásek české kinematografie. Režisér Karel Kachyňa totiž během natáčení poznal tehdy sedmnáctiletou Alenu Mihulovou, která se později stala jeho manželkou. Samotné natáčení ale provázela řada komplikací, od zásahů cenzorů až po nečekané situace přímo na place.
Cenzura se lekla skutečného stavu venkova
Snímek vznikl podle románu Vizita spisovatele Adolfa Branalda a odehrává se na českém venkově v 50. letech. Kachyňa natáčel v reálných obcích, jejichž zchátralé domy působily až příliš autenticky. „Často se dočtu, že filmy, které jsem natočil v 60. letech, patří k mým nejlepším. Osobně si myslím, že žádný z těch filmů není dokonalý. Ale díky tomu, že jsem měl výtečného scenáristu, se podařilo projevit na tehdejší dobu nezvyklou míru pravdivosti,“ vzpomínal režisér.
To ale vyvolalo nevoli tehdejších cenzorů. Obávali se, že by diváci mohli zdevastované prostředí považovat za obraz tehdejší normalizační reality. Tvůrci proto museli hned na začátek filmu doplnit vysvětlující titulek, který děj jednoznačně zasadil do padesátých let. Komunisté se nebáli lhát a fabulovat, což ale bylo pro režim vlastně úplně běžné.
Film změnil život Aleně Mihulové
Pro Alenu Mihulovou byly Sestřičky vůbec první velkou filmovou rolí. Karel Kachyňa si tehdy vybral sedmnáctiletou neherečku, která před kamerou působila přirozeně a přesvědčivě. Na castingu ale žádný jiskření neprobíhalo. „Žádná jiskra tam nepřeskočila, já se ho pekelně bála,“ tvrdila herečka. Přesto roli získala a toto režisérovo rozhodnutí se ukázalo jako šťastné nejen pro film, ale i pro jejich soukromý život. Pracovní spolupráce postupně přerostla v partnerský vztah.
Kvůli věkovému rozdílu přes čtyřicet let i tehdejší atmosféře ve společnosti si však dvojice své city dlouhé roky nechávala pro sebe. Teprve po deseti letech vztah přiznali a vzali se. Společně pak vychovali dceru Karolínu a Mihulová se objevila i v dalších Kachyňových filmech, například Smrt krásných srnců, Dobré světlo nebo Kráva.
Jiřina Jirásková byla mladé kolegyni oporou
Na place vzniklo také silné přátelství mezi Alenou Mihulovou a Jiřinou Jiráskovou. Zkušená herečka vzala mladou kolegyni pod svá křídla, pomáhala jí nejen během natáčení, ale podporovala ji i při přípravě na přijímací zkoušky na DAMU. Obě herečky na natáčení vzpomínaly také kvůli nepříjemné příhodě, kdy při jednom záběru skončily v čerstvém hnoji. Štáb přitom neměl k dispozici žádné zázemí na umytí. Pomoc nakonec přišla od místních obyvatel, kteří jim přinesli teplou vodu a umožnili alespoň provizorní očistu.
Jedním z nejtěžších okamžiků byla intimnější scéna, při níž se Alena Mihulová necítila komfortně. Nervozita byla tak velká, že se natáčení na chvíli zastavilo. Právě tehdy zasáhla Jiřina Jirásková a mladou kolegyni zachránila. „Jiřinka vyskočila na postel, sundala si pyžamový kabátek a před celým štábem zatančila a zazpívala do půl těla nahá. Potom seskočila a řekla: »Teď ty!« Okamžitě jsem to udělala,“ říkala Mihulová.
Díky tomu se scénu podařilo bez dalších komplikací dokončit. Režisér Kachyňa přitom hrozil, že jestli se Mihulová do své role okamžitě nevžije, nechá jí celý natáčecí den zaplatit. Kdo ví, jak by to dopadlo nebýt Jiráskové. Vzájemný vztah obou hereček neskončil poslední klapkou. Kdykoliv se Sestřičky znovu objevily v televizi, telefonovaly si a společně na natáčení vzpomínaly. Tradice vydržela mnoho let.
Alena Mihulová na natáčení dodnes vzpomíná
Zajímavosti, kterých si diváci často nevšimnou
Ve filmu nezní skutečný hlas Miroslavy Vydrové. V postsynchronu ji namluvila Zuzana Bydžovská. Také pěvecké pasáže postavy Ondřeje Vetchého nepatří jemu, nazpíval je Karel Zich.
Pozorní diváci si mohou všimnout i drobné historické nepřesnosti. V jedné scéně se promítá polský film Jak být milována z roku 1963, přestože děj Sestřiček se odehrává o deset let dříve. Jde o jednu z mála faktických chyb, které se do jinak velmi pečlivě natočeného filmu dostaly.
Přesto patří Sestřičky dodnes mezi nejlépe hodnocené filmy Karla Kachyni. Vedle silného příběhu zaujmou hereckými výkony, autentickou atmosférou i tím, že se za kamerou odehrávaly příběhy, které byly mnohdy stejně zajímavé jako samotný film.
Zdroje: autorský článek s využitím
