Článek
Jedním z největších problémů filmu je samotná vojenská výbava. Příběh trojské války je zasazen do pozdní doby bronzové, zhruba do období kolem 12. století před naším letopočtem. Filmoví Řekové ale často vypadají spíš jako vojáci z klasického Řecka o několik století později.
Typickým příkladem jsou velké kulaté štíty a některé přilby, které odpovídají spíše vybavení klasického období 5. až 4. století př. n. l. V době, do níž se trojská válka obvykle klade, se používaly jiné typy ochranné výstroje, včetně lehčích štítů a přileb. Takže když Achilles nastoupí do bitvy ve své dokonale vypadající výstroji, nejde jen o hollywoodský kostým. Například přilba odpovídá spíše pozdějším řeckým typům. Část jeho vybavení je zkrátka a jednoduše z jiného historického období.
Ve filmu se objeví i železné zbraně
Další problém je ještě zásadnější. Ve filmu se objevují čepele, které vypadají jako železné nebo ocelové. Jenže pokud se držíme předpokládaného období trojské války, jsme stále v době bronzové. Železo sice tehdy nebylo úplně neznámým materiálem, ale jeho běžné využití pro zbraně přišlo až později. Takže například na meč, který má při detailním záběru vzhled modernější železné čepele, je nesmysl. Hollywoodská Troja tedy v některých scénách kombinuje výbavu z různých staletí, aniž by to divákovi jakkoli vysvětlila.
Jedna z nejvýraznějších geografických nepřesností přijde hned na začátku. Film ukazuje „Port of Sparta“, tedy spartský přístav, odkud má vyplouvat řecké loďstvo. Jenže Sparta ležela ve vnitrozemí Peloponésu a vlastní přístav neměla. Filmaři si tedy pro potřeby příběhu vytvořili pobřežní Spartu, která ve skutečnosti nedávala geograficky smysl.
Kůň z filmu Trója z roku 2004
Podobný problém se objeví u Mykén. Ve filmu se při záběrech na Agamemnona objeví moře prakticky za branami Mykén. Skutečné Mykény ale leží několik kilometrů od pobřeží. Pro velkofilm je samozřejmě mnohem efektnější mít flotilu přímo pod palácem než ji nechat několik kilometrů daleko. Flotila by tak měla vyplouvat například z Tiryns.
Paris a Helen se schovávají pod moderním deštníkem
Jeden z detailů, který člověk při běžném sledování snadno přehlédne, je deštník. Paris a Helena se během průvodu v Tróji objeví pod deštníkem, který má konstrukci odpovídající modernímu typu s kovovými dráty. Takový předmět do prostředí doby bronzové pochopitelně nepatří. Tady už nejde o spor historiků o podobu přileb. Je to jednoduše rekvizita, která prozradí dobu vzniku filmu.
Další chyba se týká pohřebních zvyků. Film ukazuje, jak jsou mince pokládány na oči mrtvých. Ve skutečných řeckých pohřebních představách se později objevuje motiv mince vložené do úst zemřelého jako platba Cháronovi. Jenže u trojské války je ještě větší problém: ražené mince v době, do níž je příběh zasazen, vůbec neexistovaly. První mince se objevují až o mnoho století později. Takže film tady spojuje dva různé historické problémy do jediné scény.
Pozorní diváci mohou během scény, kdy řečtí vůdci přinášejí Agamemnonovi dary, zahlédnout červenofigurovou keramickou nádobu. Ta ale pochází až z 5. století před naším letopočtem. Trojská válka je přitom zasazována přibližně o sedm století dříve. Je to tedy další případ, kdy se do světa doby bronzové dostala věc z klasického Řecka.
Thessalonian, nebo Thessalian?
Chyba se objeví dokonce v označení lidí. Jeden z chlapců ve filmu označuje obávaného bojovníka jako „Thessaloniana“. Jenže správné označení lidí z oblasti Thessálie je Thessalian. Thessalonian se vztahuje k Soluni, tedy k městu a pojmu, který v dané době vůbec neexistoval v podobě, jakou film používá. Je to drobnost, ale právě podobné detaily mohou historickou atmosféru rozbít víc než velká hollywoodská bitva.
Historické nepřesnosti ale nekončí u rekvizit. Film si značně upravuje i samotný příběh. Homér napsal Ilias několik století po předpokládané trojské válce a historická realita je proto obtížně oddělitelná od pozdější literární tradice. Samotná Trója však byla skutečným městem a archeologové mají důkazy o jeho existenci. Historický problém tedy není jednoduše v tom, že film „nedodržuje Homéra“. Ilias sama není kronikou. Problém je spíš v tom, že film kombinuje mykénskou dobu s prvky klasického Řecka a přidává k nim moderní filmové rekvizity.
Deset let války se smrskne na několik týdnů
Jedna z největších změn se týká samotné délky konfliktu. Tradiční příběh trojské války počítá s desetiletým obléháním Tróje. Film ale působí tak, jako by se všechny zásadní události odehrály během několika týdnů. Dává to samozřejmě smysl z filmového hlediska. Divák by asi nebyl nadšený, kdyby mezi jednotlivými bitvami sledoval deset let čekání před hradbami. Jenže výsledkem je úplně jiný pocit z války. Ve filmu působí všechno jako jeden dlouhý, intenzivní vojenský tažení.
Troja tedy není film, na který by se mělo chodit s učebnicí archeologie. Některé úpravy jsou zjevně záměrné a jiné vznikly prostě proto, že tvůrci potřebovali, aby svět vypadal na plátně dobře. Přesto je zajímavé, kolik detailů se dá odhalit. Na jeden film snad až příliš mnoho.
Zdroje: autorský článek s využitím
