Článek
Dalibor Vrána se svým Velorexem rozhodně nešetří. Jeho tříkolka patří k nejvýraznějším prvkům filmu a provází ho řadou situací. Jedna z chyb se ale týká právě tohoto dopravního prostředku. Vrána potřebuje vylákat skutečného vrchního z restaurace, aby mohl pokračovat ve svém podvodu. Zavolá mu proto s historkou o nutnosti přeparkovat auto kvůli čištění kanalizace. Nejprve zaparkuje svůj Velorex přímo za vozem, který chce nechat přeparkovat. Jenže v následujícím záběru je jeho tříkolka najednou na jiném místě. Na změnu její polohy přitom děj nijak nereaguje.
Kabát se zachytí ve dveřích, potom zmizí
Další přešlap se odehraje při scéně, kdy Vrána vyráží pro své nové auto. Než přesedne do vozu, usedne do svého Velorexu. Při tom si přivře část kabátu do dveří. V dalším záběru už ale po kabátu není ani stopy, přestože Vrána mezitím urazí jen krátkou vzdálenost. Je to přesně ten typ filmové chyby, který při běžném sledování prakticky nemá šanci upoutat pozornost. Jakmile o něm ale člověk ví, při další repríze už ho přehlédne jen těžko.
Ještě výraznější přešlap lze najít ve scéně z hor. Vrána přijíždí s rodinou do zasněženého Špindlerova Mlýna a zastaví s novým automobilem. Lak vozu je natolik lesklý, že funguje jako zrcadlo. A v něm lze spatřit odraz lidí stojících mimo samotnou scénu – pravděpodobně členů filmového štábu. Filmaři tak na okamžik dovolili divákům nahlédnout přímo za kameru.
Svatební fotografie mění lidi na místech
Jedna z nejzajímavějších chyb souvisí se svatební fotografií. V určitém záběru stojí v zadní řadě dva muži – nejprve mladší a potom starší. Když se záběr změní, jejich pořadí se obrátí. Mladšímu muži navíc zmizí sako. Ani tím ale nesrovnalosti nekončí. Když se následně objeví samotná fotografie, muži jsou opět ve svém původním pořadí. A mladší z nich má navíc na sobě kravatu, která v předchozím záběru nebyla vidět. Pak tu máme i další detail: výrazy lidí na fotografii neodpovídají tomu, jak se tvářili bezprostředně před stisknutím spouště.
Nepřesnosti se týkají i hudby. Vrána doma předstírá, že je houslista a aby jeho rodina uvěřila, že skutečně tráví večery hraním v podnicích, pravidelně si doma „trénuje“. Ve skutečnosti si ale pomáhá gramofonem. V jednu chvíli položí jehlu na desku. Jenže hudba se ozve ještě předtím, než se jehla desky dotkne. Pro děj filmu to samozřejmě nic neznamená. Jde čistě o problém synchronizace obrazu a zvuku, který zůstal ve výsledném filmu.
Další chyba je ještě nenápadnější. Když prodavačka Věra odchází ze zaměstnání kvůli mateřství, je telefonní kabel zapojený ve spodní části dvojzásuvky. O něco později už je v místnosti nová prodavačka Libuše Douchová. Kabel je ale najednou zapojený v horní části zásuvky. Nikdo s ním přitom v ději nemanipuluje.
Facka, která ve skutečnosti nepadla
Jedna z nejslavnějších scén filmu přichází ve chvíli, kdy Vránová zjistí pravdu o manželově automobilu a následně mu vlepí facku. Na plátně působí úder přesvědčivě. Při zpomalení záběru je ale vidět, že ruka Libuše Šafránkové Josefa Abrháma ve skutečnosti nezasáhne. Maximálně se dotkne jeho čepice. Zajímavé přitom je, že samotná facka původně ani nebyla ve scénáři. Šlo o improvizaci, která se režisérovi Ladislavu Smoljakovi zalíbila natolik, že ji nechal ve filmu a nechal ji natočit z několika úhlů.
Vrchní, prchni! přitom není případ filmu, který by měl problém s jednou jedinou zapomenutou rekvizitou. Chyby se objevují na několika různých místech – v poloze automobilů, oblečení, fotografii, kabelu, zvuku i odrazech. Většina z nich vznikla při střihu a kontinuitě jednotlivých záběrů. Proto si jich při prvním sledování téměř nikdo nevšimne. Ovšem u komedie, kterou mnoho lidí zná zpaměti, ale podobné detaily dostávají nový význam. Člověk se najednou místo samotného děje začne dívat na to, kde právě stojí Velorex, co má kdo na sobě nebo co se odráží v naleštěném autě.
Zdroje: autorský článek s využitím
