Článek
Ve světě existují nehody, které se vymykají představivosti. Případ Johna Jonese patří mezi ně. Nešlo o pád do propasti ani o zával po zemětřesení. Mladý student medicíny se dostal do situace, ze které prakticky neexistovala cesta ven. Hluboko v jeskyni Nutty Putty v americkém státě Utah uvízl hlavou dolů v úzké skalní průrvě. Záchranáři s ním dokázali mluvit, podávali mu vodu i kyslík a několik hodin věřili, že se ho podaří vytáhnout. Nakonec ale museli přihlížet tomu, jak jim doslova před očima umírá. Příběh se stal symbolem extrémních rizik jeskynního průzkumu a dodnes patří k nejdiskutovanějším tragédiím svého druhu.
Do jeskyně se vydal během návštěvy rodiny
John Edward Jones byl šestadvacetiletý student medicíny na University of Virginia. S manželkou Emily vychovával malou dceru a druhé dítě bylo na cestě. Rodina ho popisovala jako klidného, optimistického člověka, který miloval přírodu a od dětství se věnoval speleologii.
Na Den díkůvzdání roku 2009 přijel navštívit příbuzné do Utahu. Společně s bratrem Joshem a dalšími členy rodiny se rozhodli navštívit jeskyni Nutty Putty, která byla mezi místními velmi oblíbená. Jeskyně byla známá úzkými průlezy a spletitým systémem chodeb, ale většina návštěvníků ji považovala za relativně snadnou. Tato pověst se později ukázala jako zrádná.
Krátce po vstupu do podzemí se skupina rozdělila. John se vydal hledat známý úzký průlez přezdívaný Birth Canal. Jenže v labyrintu chodeb si spletl odbočku a místo známé trasy začal prolézat dosud nezmapovanou puklinu. Zpočátku se zdálo, že se prostor za chvíli rozšíří, to se ale nestalo.
Bratr se ho snažil vytáhnout
Skála se kolem něj začala stále více zužovat. John se pokusil couvnout, ale gravitace ho stáhla ještě hlouběji. Jeho téměř sto devadesát centimetrů vysoké tělo se zaklínilo v prostoru širokém přibližně 45 × 25 centimetrů. Zůstal viset hlavou dolů pod úhlem téměř osmdesáti stupňů.
Jako první dorazil k Johnovi jeho bratr Josh. Několik minut se ho pokoušel vytáhnout za nohy, ale bez úspěchu. Každý pokus situaci ještě zhoršoval, Josh proto vylezl z jeskyně a zavolal pomoc. Během krátké doby se na místě začaly sjíždět desítky záchranářů z různých částí Utahu. Celkem se do akce zapojilo více než 130 lidí – speleologové, hasiči, lékaři i specialisté na technické záchrany. Nikdo z nich ale podobnou situaci nikdy nezažil.
Záchrana v prostoru, kde se sotva otočil člověk
Největším problémem nebyl samotný John, ale místo, kde uvízl. Záchranáři se k němu museli plazit několik stovek metrů úzkými chodbami. Některými průlezy prošel vždy jen jeden člověk. Veškeré vybavení bylo nutné dopravovat po částech. Přesto se jim podařilo dostat až k němu, podali mu vodu, kyslík a zavedli nitrožilní infuzi. Po většinu času byl při vědomí a komunikoval se záchranáři i se svou rodinou prostřednictvím vysílačky. Podle členů záchranného týmu si až do posledních hodin zachovával pozoruhodný klid.
Po mnoha hodinách práce se podařilo vybudovat složitý systém lan, kladek a kotev. Záchranáři začali Johna pomalu vytahovat ven. Několik metrů už měl za sebou, pak ale přišla katastrofa. Jedna z kotev upevněných ve skále náhle povolila. Celý kladkostroj se utrhl a John se během několika sekund sesunul zpět do stejné pukliny, odkud se ho právě podařilo dostat. To byl okamžik, kdy se naděje dramaticky snížila, druhý podobný pokus už byl prakticky nemožný.
Proč je poloha hlavou dolů tak nebezpečná
Mnoho lidí si po tragédii kladlo otázku, proč John nevydržel čekat na další pokus o vyproštění. Odpověď spočívá ve fyziologii lidského těla. Dlouhodobé visení hlavou dolů způsobuje, že se krev hromadí v horní části těla. Srdce musí pracovat proti gravitaci, plíce jsou stlačované okolními orgány a člověk stále obtížněji dýchá. Postupně dochází k přetížení oběhového systému, otoku mozku i zhoršujícímu se okysličování organismu.
Utahský šerif Spencer Cannon po tragédii vysvětlil: „Kvůli poloze, ve které bylo jeho tělo zaklíněné, pro něj bylo velmi obtížné se pořádně nadechnout.“ Tato poloha byla nakonec jednou z hlavních příčin jeho smrti. Krátce před půlnocí 25. listopadu 2009 přestal John Jones reagovat.
Lékaři konstatovali smrt po přibližně sedmadvaceti hodinách od chvíle, kdy uvízl. Ani poté ale drama neskončilo. Úřady několik dní zvažovaly, zda se pokusit jeho tělo vyprostit. Nakonec dospěly k závěru, že další zásah by představoval příliš velké riziko pro záchranáře. Jeskyně se tak stala jeho hrobem.
Jeskyni navždy uzavřeli
Několik dní po tragédii rozhodly úřady o definitivním uzavření Nutty Putty Cave. Vstup byl zasypán a zalit betonem a část chodeb byla odstřelena tak, aby se do nich už nikdo nemohl dostat. John Jones zůstal navždy na místě, kde zemřel. Na kopci nad bývalým vstupem dnes stojí pamětní deska připomínající nejen jeho osud, ale i mimořádné úsilí záchranářů, kteří se ho více než den snažili dostat ven.
Případ Johna Jonese dodnes studují záchranné složky i speleologové po celém světě. Ukázal, jak rychle se může zdánlivě běžný průzkum změnit v katastrofu a jaké limity mají i ty nejlépe připravené záchranné týmy. Více než 130 lidí bojovalo téměř třicet hodin o záchranu jediného člověka. Nechyběly zkušenosti, odhodlání ani moderní technika. Nakonec však rozhodla kombinace extrémně stísněného prostoru, gravitačních sil a lidské fyziologie.
Příběh Johna Jonese proto není jen tragédií jednoho muže. Je také připomínkou, že existují místa, kde ani maximální úsilí desítek odborníků nemusí stačit.
Časová osa události
- 2006 – John Jones dokončuje studium a později nastupuje na lékařskou fakultu University of Virginia.
- 24. listopadu 2009 – během návštěvy rodiny vstupuje do jeskyně Nutty Putty.
- 24. listopadu 2009 večer – uvízne hlavou dolů v úzké puklině.
- 24.–25. listopadu 2009 – probíhá více než 27 hodin trvající záchranná akce.
- 25. listopadu 2009 – John Jones umírá.
- 28. listopadu 2009 – úřady oznamují, že jeho tělo nebude vyproštěno.
- 4. prosince 2009 – jeskyně Nutty Putty je trvale uzavřena a zapečetěna.
Zdroje: autorský článek s využitím
