Článek
Ilja Racek dlouho odmítal, aby se o něm sepsaly jakékoli paměti. „Říkal, že je starý jezevec a nikoho to nebude zajímat. Tak dlouho jsem do něj „dula“, až povolil. Chodila jsem za ním do jeho „nory“, přízemního malého bytu ve Štěpánské ulici,“ napsala mimo jiné Jana Machalická. Přitom Racek byl nejen charismatický, ale také velmi charakterní. Například jako jeden z mála odmítl podepsat tzv. Antichartu.
Skončil u Černých baronů
Komunisty nikdy neměl v lásce. Přesto se tak nějak přátelsky pošťuchoval se zatvrzelou komunistkou Jiřinou Švorcovou. „Pojď sem, Jiřino, řekni mi jednu věc. Kdy už ti zk****ní komunisti půjdou do p***le?“ halekal na ni. A ona ho tahala pryč a utišovala, aby ho nikdo neslyšel. V době vlády jedné strany samozřejmě stačilo málo, aby se i za méně dostal do pořádných problémů. Nicméně nebylo žádným tajemstvím, že Racek komunisty opravdu neměl rád.
A soudruzi mu to „spočítali“ i s úroky. Po studiích na DAMU nasotupil do olomouckého divadla a tak nějak se předpokládalo, že si následující vojnu odkroutí v Armádním uměleckém souboru. Komunisté to ale chtěli jinak. V té době už ho navíc pečlivě hlídali příslušníci StB, aby herec náhodou své názory na vládnoucí garnituru nešířil dál. Měli na něj složku, která podle pamětníků vypadala jako tlustá kniha. Estébáci kompro poslali do Prahy a Racek měl po pohodové vojně.
Místo toho narukoval k nechvalně známým Černým baronům, jeho útvar se nacházel ve slovenském Komárně. On ale s odstupem času vždycky tvrdil, že to pro něj byla neuvěřitelně důležitá škola života, protože poznal lidi, se kterými by se asi jinak nikdy nesetkal. Vojnu však v Komárně nedokončil, jeho přátelé tak dlouho tahali za nitky, až ho dostali zpět do Olomouce, kde službu vlasti dokončil.
Čelil komunistům i rakovině
Rychle se však přesunul do Prahy. Zakotvil ve Vinohradském divadle, kde pak vydržel až do roku 1990. Když odcházel, protože se cítil unavený, nadělalo to hodně zlé krve. V té době scéně šéfovala Jiřina Jirásková, která Rackův odchod brala jako zradu. Nikdy mu zcela neodpustila. Herec si však trval na svém. A skončil v pořadu Trocha šafránu z televizního archivu, kde se skutečně našel, protože mohl tvořit podle svého, podílel se na scénáři, což ho naplňovalo.
Ať už to byli komunisté nebo něco dalšího, Racek se k problémům vždycky stavěl čelem. Neuhýbal, nehledal jiné, možná mnohem schůdnější cesty. Stejné to bylo ve chvíli, kdy mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Deset let nemoci čelil sám, odmítl chemoterapie a snažil se zákeřného „soupeře“ porazit. Rakovina však nakonec bohužel byla nad jeho síly. Ilja Racek si ještě zahrál v seriálu Cyril a Metoděj - apoštolové Slovanů, pak se stáhl z veřejného života. Zemřel 2. srpna 2018 v Praze.
Zdroje: lidovky.cz, vlasta.cz, seznamzpravy.cz, blesk.cz, krajskelisty.cz, expres.cz
