Článek
Michal Horáček (74) se narodil v Praze, přesto se za svůj skutečný domov dlouhodobě považuje Roudnice nad Labem. K městu pod Řípem si vytvořil vztah, který přesahuje obyčejné bydliště. Už během své prezidentské kampaně vysvětloval, proč si vybral právě menší severočeské město. „Protože jsem si takový život po pečlivém uvážení vybral. V Roudnici nad Labem mám blíž k lidem a k jejich skutečným životům,“ uvedl. Dodal také, že právě tady chce nejen žít, ale i zemřít.
Je to ostatně docela příznačné. Horáček strávil značnou část života v prostředí, kde se všechno odehrávalo rychle – od dostihů a sázek přes novinařinu až po hudební a politické prostředí. Roudnice pro něj představuje pravý opak. Klidnější tempo, zahradu, přírodu a zároveň dostatečnou blízkost Prahy. „Zpívají tam drozdi a po zahradě capkají ježci. Jinak se tam neděje prakticky nic. To je úžasné útočiště pro toho, kdo hned další den vyrazí do akce.“
S bývalou manželkou rekonstruoval dva domy
Kolem Horáčkova roudnického bydlení se v minulosti objevovaly nejrůznější informace, včetně jeho vztahu k výrazné funkcionalistické vile. Sám Horáček situaci popsal poměrně jasně. S bývalou manželkou Rut totiž v Roudnici rekonstruovali dva domy vzdálené zhruba 200 metrů od sebe. Při rozchodu si Rut vybrala cennější z nich, tedy funkcionalistickou vilu s rozlehlou zahradou. Horáček se přestěhoval do druhého domu. „Mezi našimi domy je několik zahrad, ale žádný plot. Rut je znovu provdaná, já znovu ženatý, ale přáteli jsme pořád,“ vysvětloval.
Horáčkův dům v Roudnici nad Labem
Funkcionalistická vila patří k nejzajímavějším nemovitostem, které se s Horáčkovým jménem v Roudnici spojují. O současném domě, kde žije se svou manželkou Michaelou Horáčkovou Hořejší, je naopak veřejně dostupných informací podstatně méně. A zřejmě je to záměr. Horáček už dnes své soukromí chrání výrazně víc než v době, kdy kandidoval na prezidenta.
Pražský byt má výhled, který se jen tak neomrzí
Prahu ale ze svého života nikdy nevynechal. Narodil se přímo v historickém centru a stará Praha pro něj zůstala důležitým místem i v dospělosti. Z terasy má výhled na Týnský chrám, kostel svatého Jakuba, Malou Stranu, Petřín a další dominanty pražského panoramatu. Připomíná to tak trochu kapitánský můstek s naprosto mimořádným pohledem ven.
Horáček přitom nepůsobí jako člověk, který by potřeboval dokazovat své bohatství velikostí domu nebo okázalým interiérem. Jeho pražské bydlení je zajímavé spíš detaily. Na stěnách má například obrazy od umělkyně Madeline Denaro a v kuchyni se nachází starožitný lustr, který získal ze sbírky svítidel Petra Hapky. Spojení starých předmětů s modernějším prostředím k jeho vkusu poměrně dobře sedí.
Zajímavá je také jeho pracovna, protože je opravdu hodně malá. Takový prostor mu ale vyhovuje, protože člověka nic zbytečně nerozptyluje. Tady vznikla většina jeho prací a textů. Od poloviny 80. let spolupracoval s Petrem Hapkou a jejich společná tvorba dala vzniknout mimo jiné albům Potměšilý host Hany Hegerové nebo V penziónu Svět.
Od dostihů k Fortuně a zpátky ke slovům
Horáčkův vztah k penězům a bydlení nejde úplně oddělit od jeho životního příběhu. Jeho kariéra totiž nebyla klasickou cestou od školy k zaměstnání a následně k podnikání. Už od mládí se pohyboval kolem sázek a dostihů. Později pracoval jako novinář, psal pro zahraniční dostihové časopisy a od poloviny 80. let také texty písní. Po revoluci pak společně se třemi společníky založil Fortunu. Z původně malé firmy postupně vznikla společnost s miliardovou hodnotou.
Horáček svůj podíl ve Fortuně později prodal a z transakce v roce 2005 získal přibližně 600 milionů korun. S odstupem let přitom sám připustil, že by asi dnes jednal jinak. „No, nejspíš to byla obrovská finanční chyba. To, že jsme Fortunu vůbec prodali.“ Podnikání mu ale umožnilo věnovat se tomu, co ho zajímalo dlouhodobě. Psaní, hudbě, knihám, studiu a později také prezidentské kandidatuře. V roce 2016 při oznámení své kandidatury navíc zveřejnil mimořádně podrobné majetkové přiznání. Tehdy v něm uváděl finanční prostředky, nemovitosti, sbírky obrazů a plastik i další majetek.
Michal Horáček s manželkou
Chalupa na jihu Čech je úplně jiný svět
Pokud je Roudnice jeho domovem a Praha pracovním a kulturním zázemím, jižní Čechy představují především únik od běžného provozu. Rodinná chalupa je zvenku poměrně nenápadná. Jde přibližně o sto let staré stavení, které však během rekonstrukce dostalo řadu moderních prvků. Horáčkovi ho navíc upravovali tak, aby v něm mohlo pohodlně fungovat několik generací rodiny.
Rekonstrukce zahrnovala především podkroví. To bylo zatepleno a dostalo velká střešní okna. Vznikl tak světlý obytný prostor, který slouží jako ložnice, místo pro hosty i prostor pro práci a odpočinek. V přízemí zůstala společná světnice s kuchyní. Ta prošla modernizací, ale tradiční kachlová kamna zůstala zachována. Díky nim si interiér uchoval něco z původního charakteru starého venkovského domu. „Sdílíme tuhle chalupu s mými rodiči, kteří nám přenechali podkroví, spodní část, kde je kuchyně, užíváme společně,“ uvedl Horáček.
Největší pozornost poutá prosklený strop
Neobvykle řešený je dětský pokoj, který vznikl v zadní části domu při propojení chalupy se stodolou. Má velká francouzská okna a také prosklený strop. Na první pohled jde o poměrně odvážné řešení. Ve výsledku ale umožňuje dostat do místnosti mnohem více denního světla. Na proměně chalupy se podílela také Michaela Horáčková Hořejší, která vystudovala scénografii na brněnské JAMU. Její cit pro práci s prostorem je ostatně patrný i na řešení interiéru.
Chalupa tak není pokusem vytvořit dokonalou historickou kopii venkovského stavení. Spíš kombinuje staré a nové. Kachlová kamna zůstala, přibylo velké množství světla, nové podlahy, kuchyň a obytné podkroví. V tom je její největší kouzlo. Nepůsobí jako katalogový luxusní dům, ale pořád jako místo, kam se dá přijet na několik dní a skutečně vypnout.
Zdroje: autorský článek s využitím
