Jak se krotí krokodýli: zásahy do scénáře byly příliš. Ani Etzler nebyl nadšený

Marie Poledňáková natočila Jak se krotí krokodýli patnáct let po svém předchozím celovečerním filmu. Do hlavní role obsadila Miroslava Etzlera, kterému svěřila záchranáře Luboše, a vedle něj postavila Jiřího Mádla. Srovnání se staršími komediemi s Tomášem Holým se film nevyhnul. Jenže natáčení mělo k pohodové rodinné podívané daleko.

Začalo se 28. května 2005 a na place se pracovalo až do září. Část scén vznikala v Praze, další na Slovensku, především v Tatrách. Do příprav ale zasáhly také spory o podobu filmu. Producenti chtěli do scénáře dostat scény, které považovali za divácky přitažlivější. Poledňáková tak musela ustupovat jejich požadavkům a některé původní představy nakonec na plátno nedostala.

Miroslav Etzler se na spolupráci s Marií Poledňákovou těšil. Role Luboše pro něj byla zajímavou příležitostí, výsledný film ho ale příliš nepotěšil. Herec se k této komedii ani po letech nehlásí s velkým nadšením.

Důvodem byly mimo jiné zásahy producentů do původního scénáře. Ti pochybovali, zda samotný rodinný příběh dokáže diváky dostatečně zaujmout, a prosazovali proto další, podle nich divácky vděčnější momenty. Ve filmu se tak objevily například scény spojené se zažívacími potížemi dědy Pepíka nebo záběry zdůrazňující ženské křivky postavy Báry Štěpánové.

Změny se nevyhnuly ani postavě Jeníčka, kterou hrál Josef Alois Náhlovský. Z původních představ nakonec zbyl svérázný vesničan, jehož charakter produkce posunula k jednoduššímu pojetí. S podobnými zásahy se těžko smiřovala i samotná Poledňáková.

Václav Postránecký dostal roli dědy Pepíka, kterou mu Marie Poledňáková připravila přímo na tělo. Herec se při natáčení rozhodně nešetřil. Musel zvládnout jízdu na kolečkových bruslích, pohybovat se po chalupě v potápěčských ploutvích a natáčel také scény, při nichž končil ve vaně nebo v zahradním jezírku.

Sám přitom dával najevo, že podobné úkoly by pro každého režiséra nepřijal. S Poledňákovou ho pojilo dlouholeté přátelství a také díky němu byl ochotný podstoupit fyzicky náročné situace. „Maruška měla štěstí, že jsme dlouholetí kamarádi, protože to, co po mě chtěla, bych pro někoho jiného asi neudělal,“ zavzpomínal Postránecký.

Nepříjemnou zkušenost měl při natáčení také Josef Alois Náhlovský. Kvůli roli se naučil ovládat zemědělský traktor a čekala ho i hospodská rvačka. Při jedné scéně mu měla produkce zajistit bezpečný dopad na měkkou matraci. Ta ale před ostrým natáčením zmizela a herec dopadl přímo na dřevěný stůl. Místo připraveného měkkého přistání tak přišel tvrdý náraz.

Zvlášť náročné bylo natáčení v Tatrách. Největší obavy vzbuzovala scéna, při níž měli dětští představitelé Tomáš Peč a Žofie Tesařová skončit v řece. Voda měla pouhé dva stupně Celsia a situaci komplikoval také silný proud. Štáb proto náročný záběr zařadil až na konec natáčení. Děti dostaly pod oblečení neoprenové ochranné vrstvy a scéna se měla podařit napoprvé. Tvůrci totiž nechtěli riskovat, že by po nepříjemné zkušenosti malí herci odmítli další spolupráci.

Miroslav Etzler se do ledové vody pouštěl bez podobné ochrany. Strach ale před dětmi nedával najevo. „Vzhledem k tomu, že se nebály děti, byl jsem nucen předstírat, že se nebojím taky. Ale jeden stupeň Celsia je jeden stupeň Celsia,“ popsal herec.

Společné natáčení s dětskými herci přineslo také veselé chvíle. Všichni totiž bydleli pohromadě a děti si k Etzlerovi rychle našly cestu. Jenže jejich energie měla i odvrácenou stránku. „Pobavili jsme se každý den od rána do večera. Pravdou zůstává, že když mne děti budily o půl třetí ráno, úsměv pomalu ale jistě tuhnul na rtech,“ přiznal herec.

Naďa Konvalinková si při natáčení užila také jednu gastronomickou zkoušku. Její filmová postava měla zlomené obě ruce, takže ji musel Luboš v podání Etzlera krmit. Na lžíci přitom byla krupicová kaše, kterou herečka v soukromí vůbec nemusí.

Opakování záběrů pro ni proto nebylo zrovna příjemné. „Já přitom tohle jídlo odmalička z duše nenávidím. Bylo to hrozný! Také jsem to hned pak zajedla haluškami,“ přiznala Konvalinková.

Ve filmu se objevil také Vlastimil Harapes. Pro fanoušky starších komedií Marie Poledňákové šlo o zajímavou spojitost s předchozími snímky. Harapes byl totiž jediným hercem, který se objevil už v původních filmech a zahrál si také v Jak se krotí krokodýli.

Tentokrát se jeho postava podílela na přípravě tanečního vystoupení místních obyvatel. Komparzisté očekávali, že s uznávaným baletním mistrem zažijí spíše pohodovou zábavu. Harapes ale přistupoval k práci jako profesionál a na přesnosti si dával záležet. Během krátké doby se mu podařilo připravit soubor, který mohl vystoupit před kamerou.

Zdroje: autorský článek s využitím

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/80436/jak-se-kroti-krokodyli-2006-proc-musel-postranecky-trpet.html

https://tv.nova.cz/clanek/43983-jak-se-kroti-krokodyli-komplikace-pred-startem-a-chyba-ktere-jste-si-urcite-nevsimli

https://www.vtelce.cz/jak-se-kroti-krokodyli-etzler-film-dodnes-nemusi-produkce-pridala-pikantni-sceny-a-postranecky-riskoval-zdravi/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10435049455-dobre-rano/416236100071072/chat/6190-miroslav-etzler/?