Článek
O manželce herce Petra Vacka (61) se na první pohled mnoho nedozvíte, což je možná klíč k pochopení jejich vztahu. Jiřina Mencáková, dnes Vacková, totiž nepatří k těm, kdo by vyhledávali pozornost médií. Přitom sama stojí pevně na divadelních prknech a má za sebou řadu projektů, které dávají smysl nejen jí, ale i dětem, kterým se dlouhodobě věnuje.
Nacházejí společné body
Působení ve Studiu Ypsilon jí dalo prostor pro hravost a nadhled, zatímco projekt Loutky bez hranic ukazuje její cit pro práci s dětským publikem i přesah k edukaci. Právě to je jeden z průsečíků, kde se s Petrem Vackem přirozeně potkávají, oba mají blízko k tvorbě pro děti, která není podbízivá, ale spíš respektující a hravá zároveň.
Jejich vztah nepůsobí jako okázalé partnerství dvou známých tváří. Naopak. Drží si civilnost, která v českém hereckém prostředí není vždy samozřejmostí. Společně vychovávají dva syny, Benjamína a Eliáše, a veřejnost je vídá jen výjimečně. Spíš než společenské akce tak u nich hraje roli každodennost, tedy práce, rodina a věci, které dávají dlouhodobý smysl.
Petr Vacek, resp. jeho postava v seriálu Ulice, je momentálně pracovně v Singapuru
Děti to k herectví netáhne
Petr Vacek je otcem celkem čtyř dětí, což samo o sobě formuje jeho život víc než jakákoli role. Z prvního manželství s Danou Obenbergerovou má syna Jonáše a dceru Hanu. Jejich život se ale časem rozdělil mezi dvě země, když Dana začala pracovat pro Evropský parlament, děti s ní odešly do Bruselu.
Druhá rodina, kterou vytvořil s Jiřinou, zůstává v Česku. A i když by se nabízelo, že děti půjdou ve stopách rodičů, realita je jiná. „Mám čtyři děti a žádné z nich nechce být hercem. Spíš v nich pozoruju svého otce – vědce. Inteligence údajně přeskakuje generace a moje děti jsou spíš vědecky zaměřené,“ vysvětloval.
Mohl se stát lékařem
Přitom nechybělo mnoho a jeho kariéra by vypadala úplně jinak. Vyrůstal v rodině lékařů a medicína pro něj byla dlouho logickou volbou. Nakonec ale rozhodla spíš náhoda, nebo jakýsi moment vnitřního zlomu. Na gymnáziu ho zasáhlo divadlo a bylo jasno.
První zkušenosti sbíral v amatérském souboru, kde si zahrál i ve hře Budík. Od té doby se jeho profesní cesta rozvětvila od televize přes divadlo až po práci pro děti. Diváci si ho často spojují se seriálem Ulice, kde se jako Tomáš Jordán objevuje s přestávkami už řadu let. Paralelně ale zůstává věrný i jevišti, například v inscenacích Naprostí cizinci nebo Charlyeova teta.
Specifickou kapitolu tvoří jeho práce pro děti. Ať už jde o Rádio Junior nebo pořady jako Písničkohraní, Vacek se drží stylu, který není prvoplánový. Nesnaží se děti „zabavit za každou cenu“, spíš je bere jako rovnocenné publikum. I tady je patrná souhra s jeho ženou, oba mají blízko k projektům, které mají přesah a nějakou vnitřní hodnotu.
Ekologie jako každodenní praxe
Vedle herectví je pro Petra Vacka typická ještě jedna věc: jeho vztah k přírodě. Nejde ale o deklarace nebo velká gesta. Spíš o drobnosti, které v součtu dávají smysl. V domácnosti například využívá dešťovou vodu nebo experimentuje s opětovným využitím materiálů, třeba když ze starých lahví vyrábí sklenice. „Mojí velikou vášní je sbírat a zadržovat dešťovou vodu. Na dvorku máme rozmístěné sudy a kýble s dešťovou vodou, kterou zaléváme zahrádku. Když se děti umyjí ve vaně, vodu nevypouštím a použiju ji při splachování. Stejně tak používám i přebytečnou vodu, která odtéká z kotle,“ vysvětloval.
Jeho přístup k ekologii má navíc nadhled. Dokáže si ze sebe udělat legraci, i když mluví o věcech, které bere vážně. Třeba když s humorem popisuje, jak se snaží zlepšovat kompost nebo hledat další způsoby, jak žít úsporněji.
Když se na jeho život podíváte jako celek, působí tak nějak normálně. Je v něm určitá stabilita, která kontrastuje s často proměnlivým světem herectví. Dvě rodiny, práce, která ho baví, a partnerství, které stojí společných hodnotách. Nuda? Pro někoho možná ano, pro jiné příklad hodný následování.
Zdroje: denik.cz, vlasta.cz, cnn.iprima.cz, idnes.cz, praha.rozhlas.cz, nkz.cz
