Jana Brejchová byla krásná, ale co teprve její sestra Hana! Rozdělil je Miloš Forman

Hana Brejchová vstoupila do světa filmu téměř z ulice, bez hereckých zkušeností a rovnou jako hlavní hrdinka snímku, který obletěl svět. Lásky jedné plavovlásky ji udělaly slavnou, ale také jí vzaly to nejcennější, sestru. Dodnes se říká, že právě tento film rozdělil rodinu. Žárlivost Jany Brejchové totiž neměla konce.

A přitom byl Miloš Forman pro Hanu především člověkem, kterému věřila. „Byl to můj obrovskej kamarád. Od jedenácti let jsem se mu svěřovala s láskama, problémy, prostě se vším. Byl takovej můj důvěrník,“ přiznala herečka. Tehdy ještě jako mladá chodila do jejich domácnosti. „V neděli jsem za nimi vždycky chodila s borůvkami, a když se potom rozvedli, tak jsem za ním stejně chodila furt dál,“ dodala. Právě tady začala zášť, kterou si sestry nesly celý život.

Podezření z tajného vztahu Hanu od Janina života definitivně odstřihlo. Toužila po usmíření, ale když jednou upekla rybízový koláč a sestra ho odmítla převzít, i když ji o něj sama požádala, pochopila, že cesta zpátky už není. „Cítila jsem se ponížená a bylo mi strašně líto, jak se zachovala,“ svěřila se.

Forman hledal autentický příběh. Našel ho v Haniných vyprávěních o rodině i láskách. „Miloš začal psát scénář k Láskám. A potřeboval látku, potřeboval realitu. A já jsem se svěřovala se svými rodinnými problémy,“ řekla o vzniku slavného filmu. Výsledkem byla postava Anduly, ve které hrála Hana sama sebe, tedy naivní dívku, jež uvěří prvnímu slibu.

Úspěch byl ohromný. Film otevíral newyorský festival, slavil v Benátkách, Cannes i Londýně. Hana si odnesla ocenění a pozornost, jakou nezažila nikdy předtím ani potom. Ovšem sláva měla hořkou pachuť. Sestra v tom viděla zradu a místo aby se těšily spolu, film je definitivně rozdělil.

S Formanem ji pojila i dál blízkost, i když už žil v Americe. Dopisy od něj schovávala jako poklad: „Na obálce bylo napsáno Mrs. Hanička Brejchová a dopis třeba začínal: Moje Haničko, děkuji ti pěkně za psaníčko,“ vzpomínala. Byla pro něj důvěrnicí, a přestože jejich vztah nebyl milostný, měl nádech intimity, který vyvolával otázky, na něž nikdy nikdo nedostal jasnou odpověď.

Na plátně zářila, v soukromí hledala něco, co jí pořád unikalo. Spokojenou rodinu. S prvním manželem, učitelem, přivedla na svět dvě dcery. Jenže rozvod na sebe nenechal dlouho čekat. Další vztahy byly jako horská dráha. Dvakrát se provdala za stejného muže a dvakrát ho opustila. Následoval další snoubenec, s kterým však k oltáři nikdy nedošla.

Až po šedesátce ji potkala poslední velká láska. Vdala se, ale štěstí trvalo krátce. Manžel jí zemřel v náručí. Sama řekla, že to byla „poslední láska jedné plavovlásky“. V jejích očích prý svítil jako hvězda, která se sice vzdálila, ale pořád na ni shlíží shůry.

Její život byl směsí světel reflektorů a temných zákoutí samoty. Toužila po rodině, přitom zemřela v ústraní. A mezi ní a sestrou zůstal hluboký příkop, vyhloubený jedním mužem. „Vím, že sestru už nikdy v životě neuvidím… Když zemře, bude mi to snad i jedno,“ řekla kdysi Hana. Krutě upřímná tečka za příběhem dvou sester, které rozdělil režisér světového formátu. K jejich usmíření už nikdy prostor nevznikl.

Zdroje: vlasta.cz, prozeny.cz, ct24.ceskatelevize.cz, cnn.iprima.cz