Článek
Představit si Janu Hlaváčovou bez Luďka Munzara už snad dnes ani není možné. Jejich vztah ale nebyl žádným okamžitým vzplanutím a láskou jako z románu. Museli si k sobě dojít a zjistit, že jsou si souzeni. A jak už to tak bývá, na této cestě stála celá řada překážek, které bylo nutné překonat. Osud však podle všeho chtěl tomu, aby se tito dva dali dohromady a milovali se, dokud je hercova smrt nerozdělila.
Byl ženatý, měl už dceru
Vždycky chtěla být herečkou. Asi i ona věděla, že pro toto povolání má ty nejlepší předpoklady. Jana Hlaváčová každou svoji roli odehrála naprosto dokonale. Ať už to byli Chalupáři, Ikarův pád nebo třeba Dokonalý svět. Osudnou se jí však stala Zlatá kaplička, protože tam potkala svého budoucího druhého manžela. Když se ale s Luďkem Munzarem viděli poprvé, ona byla čerstvou absolventkou DAMU a nikdo tenkrát netušil, jak to mezi nimi bude.
Pravdou sice je, že z herce byla doslova u vytržení. Považovala ho za velkého umělce, říkala mu Mistr. Munzar však byl v té době ženatý s loutkoherečkou Naděždou Musílkovou, měl s ní také dceru Johanu. Jenže osud si s jejich životními kartami pohrál a „zařídil“, že se k sobě nakonec přeci jen dostali.
Spojilo je velmi silné pouto
Nejprve se Musílková zamilovala do spisovatele Ivana Krause a spolu s ním nakonec i s dcerou emigrovala. Munzar svoji holčičku dlouhé roky neviděl. Hlaváčová se provdala za kolegu Jiřího Michného, měla s ním dceru Terezu. Herec však onemocněl roztroušenou sklerózou a zemřel.
Ač to může znít ošklivě, tak je pravdou, že Munzara s Hlaváčovou svým způsobem spojila smrt. Nebýt odchodu Michného, kdo ví, jak by to s nimi dopadlo. Hlaváčová se z Plzně vrátila do Národního divadla, kde se Munzarem opět potkali. Tentokrát už jako plnohodnotní kolegové. Velmi brzy poznali, že je mezi nimi opravdu silné pouto. Tvořilo ho přátelství, vzájemný respekt a později samozřejmě i obrovská láska.
Uznávali morální hodnoty
Vzali se v roce 1965 a s trochou nadsázky se dá říct, že od té chvíle se od sebe nehnuli ani na krok. Narodila se jim dcera Barbora, která šla později v hereckých stopách své maminky. Mimochodem, Hlaváčová přestala učit na DAMU, když tam nastoupila její dcera. Nechtěla, aby se říkalo, že má díky ní protekci.
Ostatně morální hodnoty byly pro manžele vždycky velmi zásadní. Svědčí o tom i to, že jako jedni z mála v roce 1977 nepodepsali Antichartu. A v roce 1990 také ruku v ruce odešli ze Zlaté kapličky, když nebyli spokojeni s tím, kam se divadlo ubírá. Ale zatímco Munzar prakticky skončil s herectvím, ona to nedokázala. Ještě dlouho bavila diváky svým uměním a rozdávala radost. A s dcerou Bárou si zahrála třeba ve filmu Vůně vanilky.
S manželem se znovu sešla
Naposledy se před kamerou objevila v roce 2011 ve snímku Viditelný svět. Pak se z veřejného života stáhla a bojovala s Parkinsonovou chorobou. Nerovný souboj nakonec prohrála, čtyři roky po smrti Munzara ho následovala do hereckého nebe a znovu se tak sešli.
Po smrti báječné ženy a herečky samozřejmě truchlila i celá řada jejích kolegů. Ne „povinně“, jak to někdy bývá. Toto byl opravdový smutek. „Nikdy jsem nepotkal něžnější hereckou lidskou duši,“ prohlásil například režisér Jiří Strach. A vlastně tím popsal to, co cítila celá řada dalších lidí.
Zdroje: blesk.cz, novinky.cz, idnes.cz, tn.nova.cz, extra.cz
