Článek
Jedna z nejslavnějších postav naší literatury je bezesporu Josef Švejk. Lehce přihlouplý voják, který se i díky tomu dovedl protlouct hrůzami první světové války. Dílo Jaroslava Haška o Švejkových osudech se stalo světově uznávaným. Naprosto právem. Hašek vytěžil maximum z toho, že sbíral podněty tam, kde se se lidské názory prolínají jeden přes druhý, každý ví všechno nejlépe a dokáže druhým radit - tedy v hospodě.
Nejprve bolševiky nenáviděl
Kdo by si ale samotného Haška jako Švejka představil, byl by zklamán. Přinejmenším ta část spisovatelova života, kterou prožil v Rusku, byla naprosto odlišná. Přitom Hašek se první světové války nejprve účastnil na té „správné“ straně. Aniž by to komukoli řekl, narukoval k 91. pluku v Českých Budějovicích. A v době, kdy po něm pátrali příbuzní a úřady řešily, jak ho najít, on už bojoval na haličské frontě.
Dostal se nejprve do zajetí v bitvě u Chorupan, poté se po téměř roce přidal k Československým legiím. Nenáviděl bolševiky a kdykoli mohl, vedl proti nim alespoň slovní válku. I proto hojně přispíval do časopisů Čechoslovan a Československý voják. Pak ale přišel „přerod“. V březnu, kdy se Československé legie vydaly na pochod s cílem připojit se k Západní frontě, on s tím nesouhlasil a odjel do Moskvy.
Revolta a vražedný útok
S bolševiky byl najednou jedna ruka a přidal se k Rudé armádě. A nebyl to žádný řadový panáček, měl reálnou moc, ke které se postupně propracovával. Na konci roku 1918 už byl velitelem oddílu Čuvašů a zástupcem velitele bugulmského okresu v Tatarstánu. Zde musel řešit občanskou revoltu, za rozhodnutí, které neslo jeho podpis a které bylo dost kontroverzní - nahnal totiž místní jeptišky do kasáren, kde musely pracovat jako uklízečky.
Jeho další kroky vedly na Sibiř, v roce 1920 byl coby člen městského sovětu zraněn při útoku v Irkutsku. Také onemocněl tyfem a vzal si dělnici Alexandru Grigorjevnu Lvovou, které nikdo neřekl jinak než Šura. Ta se o něj pečlivě starala. Ve stejném roce se Hašek po vyléčení i s manželkou vrátil do Československa.
Měl šířit komunistické myšlenky
Překvapivě nikdo neřešil, že má oficiálně dvě manželky. Už 23. května 1910 se totiž oženil s Jarmilou Mayerovou, narodil se jim syn Richard. Hašek měl štěstí, že v té době se neuznávaly listiny, které byly vydány v Rusku. Jeho druhá manželka tak úředně neexistovala. Sověti si malovali, že Hašek pomůže v Československu organizovat komunistické hnutí a bude šířit komunistické myšlenky. Nestalo se. Jednak proto, že 1500 marek, které od soudruhů dostal, znehodnotila německá inflace. A za druhé byl zatčen Jaroslav Handlíř, který mu měl dělat spojku.
Hašek se tak vrátil ke způsobu života, který žil před válkou. Ovšem nežil dlouho. Nejprve se přesunul do Lipnice, protože v Praze až příliš často od legionářů slýchával, že je zrádce. A právě v Lipnici pak částečně napsal a částečně nadiktoval dílo, které ho nakonec proslavilo doslova po celém světě. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byly přeloženy do 58 jazyků. Zemřel 3. ledna 1923. Nikdy nevysvětlil, co ho vedlo k tomu, že přešel k bolševikům a byl ochoten jejich myšlenkám obětovat opravdu hodně.
