Článek
Pro jedny je rodina Kočkových symbolem Matějské pouti a světa kolotočů, cukrové vaty a střelnic, pro druhé zase příkladem toho, jak blízko k sobě někdy mají zábava, byznys, politika a šedá zóna zákona. Jejich příběh je trochu jako horská dráha. Chvíli nahoře, chvíli dole, občas ostrá zatáčka, ze které jde husí kůže po zádech. A vzhledem k jejich původu se klidně může potichu špitat o jakémsi rodinném prokletí.
Výrazné politické konexe
Kočkovi vyrostli ze staré světské tradice. Poutě a atrakce byly jejich živobytím i identitou. Po roce 1989 dokázali na tuhle tradici navázat podnikatelsky. Matějská pouť na pražském Výstavišti se stala velkou akcí a rodina u toho byla vidět. K tomu se přidaly kontakty, známosti a společenský život. V určité době se o nich mluvilo jako o lidech, kteří mají blízko k politikům i celebritám. Sympatie k sociální demokracii nebyly tajemstvím a na některých akcích se potkávali s tehdejšími špičkami politiky.
Hospodářské noviny napsaly ve svém článku v červnu 2006, že rodina Václava Kočky je ve světě ČSSD považována za ochotné pomocníky strany a že Kočkovi pomáhali straně při kampani před parlamentními volbami v roce 2006. Článek explicitně zmiňuje, že pro ČSSD zajišťoval Kočka závěrečný koncert kampaně.
Někdo jejich společenskou síť popisoval i tak, že se Kočkovi během 90. let dostali „až k vládě“, měli vlivné známé a byli vidět v kruzích, kde se setkávali politici i podnikatelé. Nikdy se nic konkrétního nepotvrdilo. Takže jen drby? Možná ano, možná ne. Pro část veřejnosti však vždycky byli obrázkem úspěšné rodiny, která se umí pohybovat ve „velkém světě“. Každopádně děsivé stíny minulosti ukazují, že ani tato rodina není nedotknutelná.
Hrob Václava Kočky mladšího zdobí velká mramorová socha
Mluvil o napojení na mafii
Zlomovým momentem, který jméno Kočkových zapsal do celostátní paměti, byla vražda Václava Kočky mladšího v roce 2008. Odehrála se na křtu knihy tehdejšího předsedy ČSSD v pražské restauraci Monarch. Večer, který měl být společenskou událostí, skončil tragédií. Po konfliktu mezi Kočkou a podnikatelem Bohumírem Ďuričkem zazněly výstřely a mladý Kočka na místě zemřel. Soud později Ďurička odsoudil za vraždu. Případ šokoval právě tím, kde a v jakém okruhu lidí se odehrál, tedy mezi hosty politické akce, v prostředí, které mělo být reprezentativní.
Najednou se nahlas mluvilo o propojení byznysu, politiky a lidí s pověstí drsnějších hráčů. „Kočkovi jsou propojeni s mafií, bojím se o život,“ tvrdil Ďuričko. Dá se věřit tomu, co během procesu vysloví během procesu, který ho nakonec odsoudí za vraždu? Dá se věřit tomu, že Kočkovi měli mít úzké styky s Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem? Jak říká klasik - nic není nemožné.
Drogy si vybraly krutou daň
Další silná rána přišla o deset let později. Jan Kočka mladší zahynul při autonehodě na dálnici D11, když jel v protisměru a narazil do kamionu. Zemřel i řidič nákladního vozu. Vyšetřování ukázalo, že Kočka řídil pod vlivem alkoholu a drog. Tragédie otevřela nepříjemné téma osobní odpovědnosti a také otázku, jak se veřejnost dívá na „prominentní“ rodiny ve chvíli, kdy jejich členové způsobí neštěstí druhým.
Emoce vyvolal i okázalý pohřeb v kostele na náměstí Jiřího z Poděbrad a smuteční průvod s koňmi. Někomu to připadalo jako důstojné rozloučení, jiným jako necitlivé gesto vzhledem k okolnostem nehody. Třeba tehdejší starosta Prahy 3 Alexander Bellu z ODS s průvodem nesouhlasil. „Nerozumím tomu, proč bychom v naší městské části měli takto oslavovat člověka, který svým nezodpovědným jednáním způsobil tragickou smrt řidiče kamionu,“ komentoval to s tím, že jinak rodině nijak neupírá nárok na důstojný pohřeb.
Prokletí, nebo prostě jen důsledek?
Třetí kapitola už nebyla o násilné smrti, ale o soudech a obviněních. Jan Kočka starší čelil v posledních letech obžalobám spojeným s vydíráním a nátlakem v podnikatelských sporech, za které dostal podmíněný trest. Objevila se také podezření kolem daňových kauz. On sám vinu odmítal a bránil se tím, že jde o obchodní konflikty a kriminalizaci jeho osoby. Ať je to jakkoli, pro obraz rodiny to znamenalo další šrám.
Když se tyhle příběhy poskládají vedle sebe, nabízí se mluvit o jistém prokletí rodu, který téměř jistě tahá za mnohé nitky. Samozřejmě vše je spojené s prostředím, peněz, vlivu a osobních rozhodnutí. Svět velkého byznysu a vysokých sázek přitahuje konflikty a rizika. A když se v něm někdo pohybuje dlouhodobě, pravděpodobnost průšvihu roste. Kočkovi nejsou jediní, na kom je to vidět, jen patří k nejviditelnějším.
