Článek
Příběh, který na první pohled zní jako bulvární historka o „vražedném pavoukovi“, je ve skutečnosti spíš ukázkou toho, jak vynalézaví lidé dokáží být. Někdy je však škoda, že svůj mozek nepoužívají k něčemu lepšímu, než je vymýšlení, jak jiného člověka připravit o život. Na druhou stranu je pravda, že v tomto mluvíme o téměř dokonalém zločinu. Slovo „téměř“ je naštěstí na místě.
Případ, který byl podezřele identický
Když policie našla Elisabeth Craffordovou bez života v ložnici, scéna působila zvláštně. Postel byla rozházená, noční košile zkroucená kolem těla, jako by před smrtí proběhl zápas. Manžel Christopher ale působil až nečekaně klidně. Téměř okamžitě přišel s vysvětlením, že na vině je prý černá vdova. Tedy smrtelně jedovatý pavouk, kterého si měl všimnout v pokoji a hned ho rozšlápnout. Tečka za případem, hotovo. Jenže tak to nebylo.
Vyšetřovatele zarazila jedna drobnost, Christopher už totiž jednou ovdověl. Jeho první žena Hortenzie zemřela za velmi podobných okolností, tehdy se také mluvilo o černé vdově. Náhody se dějí, ale dvě identické tragédie kolem jednoho muže už znějí spíš jako scénář než osud. Lidé z okolí Elisabeth navíc potvrdili, že měla z pavouků respekt, ale zároveň nežila v prostředí, kde by se běžně vyskytovali.
Klíčem byli Poslové boží dvojitého kříže
Policie proto začala rozplétat minulost. Stopy vedly do Austrálie, kde zemřela první manželka, a postupně i k podivným kontaktům na lidi, kteří se pohybovali kolem nelegálního obchodu se zvířaty. Ukázalo se, že se tu a tam dá sehnat prakticky cokoliv, včetně jedovatých pavouků. Samozřejmě pokud člověk ví, na koho se obrátit a kolik zaplatit. Částka kolem šedesáti dolarů za „exotický kousek“ nebyla nereálná.
Do případu nakonec vstoupily i mezinárodní složky, protože se začaly objevovat vazby na uzavřenou náboženskou skupinu s bizarním názvem Poslové boží dvojitého kříže. Nešlo o žádnou oficiální organizaci, spíš o podivnou síť lidí s vlastním systémem pravidel a loajality. A právě tady se příběh zlomil.
Vyšlo najevo, že Christopher si měl přes prostředníky opatřit jedovatého pavouka už v minulosti. Údajně pod záminkou „vědeckých účelů“. Jeden z mužů, kteří mu s tím pomáhali, později zemřel násilnou smrtí. A jeho bratr se rozhodl mluvit. Popsal, jak pavouka převážel v obyčejné plastové krabičce na sendviče. Bizarní detail, který ale zapadl do mozaiky.
Pavouk zabijí spíš ve filmech
Celá věc pak dostala ještě temnější rozměr. Pomsta, dluhy, snaha a umlčet svědky, to všechno se začalo míchat dohromady. A do toho další pavouk vhozený oknem bytu jako akt odvety. Jenže pomsta je slepá a málokdy trefí správný cíl. Tentokrát na ni doplatil někdo, kdo s původním konfliktem neměl nic společného.
Na tomhle příběhu je vlastně nejzajímavější, jak moc lidé věří „dokonalým přírodním zbraním“. Pavouk jako tichý zabiják zní skoro filmově. Ve skutečnosti jsou smrtelné případy po kousnutí černou vdovou dnes velmi vzácné, medicína si s nimi většinou poradí. Pavouk tak většinou nebývá hlavní „viník“. Navíc je jasné, že zvířata neplánují. Narozdíl od lidí.
Zdroje: oxygen.com, irishtimes.com, nypost.com, ctidoma.cz
