Článek
V divadle Semafor měl přezdívku Rybín, protože mluvil jen velmi málo. A druhou přezdívku mu později vymyslel Miroslav Horníček, říkal mu Doktor Klavíř. Narážel tak na to, že Jiří Šlitr byl vystudovaný právník, nikdy ale „své“ povolání nedělal. Maloval, věnoval se jazzu a v dobách jeho největší slávy zřejmě nebyl nikdo, kdo by ho neznal. Proto bylo vlastně s podivem, že si i přes svoji slávu dokázal střežit soukromí do té míry, že řada tajemství vycházela na povrch až po jeho smrti.
Se Suchým si nakonec sedli
Jiří Šlitr si chtěl splnit americký sen, toužil pro Broadwayi, chtěl tam koncertovat i v době, kdy soudruzi na vše západní pohlíželi jako na zkažené. Svým způsobem se mu to ale splnilo. Byl totiž skvělým ilustrátorem knih a také tvořil parádní karikatury. Výstavy těchto děl se konaly po celém světě, jedna zavítala i do New Yorku. Alespoň tak se tedy Šlitr za oceán dostal.
Právě díky výtvarnému umění se seznámil s Horníčkem, který ho doporučil Alfrédu Radokovi do Laterny magiky. A později ho seznámil s Jiřím Suchým, což bylo vpravdě osudové setkání. Nebylo to však „láska“ na první pohled. Šlitr nejprve remcal, že Suchého kapela Akord Club nemá dost vlastní textů a nabídl se, že jim nějaké napíše. Stalo se, jenže písně se Suchému příliš nezdály. Nějakou dobu trvalo, než se našli. A pak už to samozřejmě stálo za to. Nejen, že dávali dohromady hudební díla, ale také se objevovali na jevišti jako nerozlučná dvojice. Diváci je milovali.
Život na vysoké noze
Jiří Šlitr jen málokdy někoho nechal mluvit do své práce a stejně tak to měl i v soukromí. Snad i proto ho ženy milovaly. Navíc on uměl žít na vysoké noze a velmi noblesně. Povídalo se, že byl vůbec prvním člověkem v Praze, který nosil pravé americké džíny, miloval drahá auta, lyžovat jezdil do Alp apod. Zkrátka uměl si život užít a jeho románky by jistě vydaly na knihu. Ovšem kdo by si myslel, že měl jen jednorázové úlety, spletl by se.
Některé ženy vydržely mnohem déle. Například Irena Kačírková byla jeho láskou a možná by se vzali, kdyby mu ji nepřebral režisér Ladislav Rychman. A pak tu byla Sylvie Daníčková, se kterou to měli jako na houpačce - chvíli spolu, chvíli bez sebe. V té době jen málokdo věděl, že měl dvě nemanželské děti, dceru Dominiku a syna Petra. Vyšlo to najevo až po jeho smrti.
Pravdu už se asi nedozvíme
Právě jeho odchod z tohoto světa je dodnes nejasný. Na druhý svátek vánoční v roce 1969 své sestře Olze Mroženské, jejímu muži a Sylvii Daníčkové řekl, že si potřebuje na chvíli odskočit. Když se nevracel, jeho blízcí o něj měli strach a volali do nemocnic i na policii. Nikdo nic nevěděl, tak ho šli hledat. Jeho auto našli poblíž jeho ateliéru, který měl na Václavském náměstí. Ten byl sice zamčený, ale plynové hodiny se točily. Přivolaná policie vnikla dovnitř a našli mrtvého Jiřího Šlitra a jeho osmnáctiletou milenku Jitku Maxovou.
Samozřejmě proběhlo vyšetřování, cizí zavinění bylo vyloučeno. Nakonec bylo vše uzavřeno jako nehoda, ovšem Šlitrův kamarád Ferdinand Havlík tvrdil, že plyn pustila Maxová, protože se s ní chtěl rozejít. Některé konspirační teorie dokonce říkaly, že v jeho smrti měla prsty tajná služba, protože na seznam jeho milenek měla patřit i jakási švédská špiónka. Pravdu se už dnes asi nedozvíme. Jisté je, že život velkého umělce vyhasl naprosto zbytečně.
