Článek
Jen málokdy Josef Bek nedokázal nějakou věc vyřešit. Do všeho se vrhal s nadšením a odhodláním, což ve většině případů neslo své ovoce. Dokázal zařídit i nemožné. Někteří lidé ho sice podezírali, že jeho postoj chlápka, kterého mají všichni rádi, protože je prostě ve všem dokonalý, není jen póza a jestli v nitru není přeci jen jiný.
Herec jim ale na tuto hádanku nikdy nedal odpověď, protože vidět ho jinak, než dobře naladěného, prostě téměř nebylo možné. Sem tam se sice objevily kolegové, kteří tvrdili, že si jim postěžoval, jak je složité pořád dělat dobrou náladu. těžko říct, co na tom bylo pravdy. Spíš to vypadá, že dobrou náladu nehrál, že takový prostě byl svým založením. Optimista od přírody, jak se říká.
Mnoho šancí na přežití neměl
V žilách Josefa Beka kolovala selská krev. Jeho tatínek pocházel z rodiny velkostatkářů. Nic mu tedy nechybělo. Jenomže osud si někdy zařídí věci po svém. Otec budoucího herce se totiž zamiloval do chudé venkovské dívky, což tenkrát rozhodně nebylo něco, co by mu sloužilo ke cti. Jeho rodina se ze všech sil snažila, aby na dívku zapomněl. On o tom ale nechtěl ani slyšet. Naopak, ještě „přitvrdil“, když si svoji milovanou vzal za ženu. Ze strany rodiny se dočkal opovržení a vydědění. Přišel tedy i o zdroj peněz a musel se začít živit sám. Dělal dělníka u dráhy, na vyskakování to ale nebylo.
Chudé rodině se postupně narodily tři děti. Po dcerách Máři Magdaleně a Růžence přišel vytoužený syn. Jenomže na svět přišel předčasně a dávalo se mu jen málo šancí na přežití. Už tenkrát ale Josef Bek dokázal, že se umí s životem poprat a že se nenechá odbýt pesimistickými předpověďmi. Navzdory všem očekáváním nejen, že přežil, ale také docela obstojně prospíval. I díky tomu, že první dny života strávil v troubě, protože samozřejmě neexistovalo nic jako dnešní inkubátory.
Herectví ho zachránilo od totálního nasazení
Jeho maminka si nepřála, aby byl s Josefa herec. Bála se o jeho počestnost, měla strach, co s ním prostředí divadla a herců jako takových udělá. Během studií na královéhradecké obchodní akademii tak sice jako ochotník uchvátil svým parádním tenorem, že mu bylo okamžitě nabídnuto angažmá, tenkrát z toho ale ještě nic nebylo. Nastoupil do spořitelny, kde zůstal pět let a vypracoval se až na hlavního pokladníka. Když přišla druhá světová válka, dozvěděl se, že by měl být v Německu totálně nasazený. Ovšem herci byli od této povinnosti osvobozeni. Bylo tedy rozhodnuto.
Když šéf olomouckého souboru Karel Nedbala slyšel jeho árii ze Smetanova Dalibora, nabídl mu spolupráci. A i Bekova maminka byla nakonec ráda, že syn nebude totálně nasazen. V Olomouci pak herec zůstal dvanáct let, hrál operu i operetu, stále víc ho ale lákala činohra. Nakonec se v ní našel přesto, že na Olomouc vždycky vzpomínal rád. Ostatně našel si tam také manželku, o šest let starší baletku Evu Novákovou. Zůstali spolu přes čtyřicet let až do jeho smrti. Neměla to s ním však vůbec snadné.
S ženami to prostě uměl
Kolem Beka byly stále krásné ženy, jeho manželka nikdy nic nenamítala. Jeho zálety tolerovala. A když pak několikrát potratila a nakonec už bylo jasné, že nebude moci mít děti, o manžela se starala s ještě větší láskou a péčí. Fungovalo jim to kupodivu skvěle. Nakonec, Bek o své manželce nikdy neřekl křivého slova. Svým způsobem jí choval v úctě. Navíc jako věřícího člověka ho asi ani nenapadlo, že by se s ní někdy rozvedl. „Josef ve filmech hrál kladné hrdiny, ale dalo se mu to věřit, protože to byl čistý člověk. Zatímco jiní kladné hrdiny hráli, ale věřit se jim to nedalo,“ říkala Květa Fialová.
Mnoho žen z něj šlo do kolen. Mimo jiné i legendární herečce Zdenka Procházková. „Zády k hledišti mi ukazoval svůj vztyčený pyj, v rámci hraní mi strkal jazyk do ucha. Jednou to vyvrcholilo, když v režijním aranžmá si mu v jedné chvíli sedám na klín. Měl připravenou ruku, aby mi mohl vjet pod sukně a přímo do těch míst, která způsobují to největší vzrušení,“ popisovala ve své autobiografii Procházka životem s tím, že šlo o nejlepší orgasmus v jejím životě. Snad tento jeden moment stačí jako ukázka toho, čeho všechno byl Bek schopen a jak to s ženami uměl.
Zápal plic se mu stal osudným
Mimochodem, Bek téměř nepil alkohol, velice dlouho na tom skvěle fyzicky. Když už si dal víno, tak ho ředil teplou vodou, aby nepřišel o hlasivky. Když slavil pětasedmdesáté narozeniny, přišel kolaps. Za pár dnů ale byl zpátky doma a dál „jel“ ve svém životním stylu. Nešetřil se, hrál v divadle, točil filmy i v rozhlase. O dva roky později skončil v nemocnici se zápalem plic. Tehdy už mu ale lékaři bohužel nedokázali pomoci. Jeho manželka ho přežila o osm měsíců - zemřela přesně v den jeho nedožitých sedmasedmdesátých narozenin.
Zdroje: vlasta.cz, blesk.cz, lifee.cz, cnn.iprima.cz, idnes.cz, dvojka.rozhlas.cz, zeny.iprima.cz
