Článek
Když se dnes mluví o Jožu Rážovi (71), většina lidí si vybaví Elán, vyprodané koncerty a hity, které zlidověly napříč generacemi. Jenže za jeho kariérou je i příběh, který připomíná, jak rychle se může všechno změnit. V létě roku 1999 totiž slovenský muzikant přežil těžkou dopravní nehodu, po níž se dlouhé týdny pohyboval mezi životem a smrtí.
Celá událost se dodnes bere jako jeden z nejdramatičtějších momentů v historii československé hudební scény. Nešlo přitom jen o osud jednoho zpěváka. V té době totiž nikdo netušil, jestli se Jožo Ráž ještě někdy postaví na nohy, natož jestli bude schopný zpívat, mluvit nebo znovu vystupovat.
Večer, který začal úplně obyčejně
Byl 20. červen 1999. Bratislava žila běžným letním večerem a Jožo Ráž se vracel ze studia. Právě tam dokončoval práci na písni Voda, čo ma drží nad vodou, která se později stala jedním z největších hitů Elánu. Ironií osudu je, že skladba o držení nad hladinou vznikala jen pár hodin před okamžikem, kdy se jeho vlastní život prakticky zlomil.
Ráž jel centrem Bratislavy na své motorce Yamaha. Motorky byly jeho velkou vášní a nebylo tajemstvím, že rychlou jízdu měl rád. Na dunajském nábřeží mu ale do cesty vjel automobil německého řidiče Hanse-Jörga Falka, který podle pozdějších informací odbočoval v místě, kde to nebylo povolené. Náraz přišel v plné rychlosti.
Jožo Ráž se vzepřel osudu
Svědci později popisovali scénu, která působila skoro filmově. Ráž po střetu přeletěl přes kapotu auta a dopadl několik metrů dál na tramvajové koleje. Motorka skončila zcela zničená a lidé na místě chvíli vůbec netušili, jestli zpěvák přežil. Pomoc tehdy paradoxně přišla od jiných motorkářů, kteří jeli kolem. Někteří z nich prý okamžitě poznali jeho stroj, protože šlo o velmi výjimečný model, který tehdy na Slovensku skoro nikdo neměl. Právě oni přivolali záchranku a snažili se udržet těžce zraněného hudebníka při vědomí.
Lékaři příliš optimismu neměli
Následující hodiny byly kritické. Jožo Ráž utrpěl vážná poranění hlavy, obličeje i končetin a lékaři bojovali hlavně s rozsáhlým poškozením mozku. První prognózy byly velmi špatné. Frontman Elánu podstoupil několik náročných operací a následně byl uveden do umělého spánku. V nemocnici strávil dlouhé týdny a veřejnost mezitím čekala na jakékoli pozitivní zprávy.
V té době se na Slovensku i v Česku řešila jediná otázka: přežije? Kapela Elán patřila v devadesátých letech mezi největší hudební fenomény v regionu a Ráž byl její dominantní tváří. Nebyl jen zpěvákem. Byl symbolem celé skupiny. Právě proto nehoda vyvolala obrovský mediální zájem.
Lidé tehdy sledovali každou novou informaci z nemocnice a mnozí si poprvé uvědomili, jak moc je Jožo Ráž pro několik generací posluchačů důležitý. V době bez sociálních sítí se zprávy šířily přes televizi, rádio a noviny, ale atmosféra byla podobně intenzivní jako dnes.
Návrat, který nikdo nečekal
Po několika týdnech přišla první dobrá zpráva. Ráž se probral z kómatu. Jenže tím všechno teprve začínalo. Následky nehody byly obrovské a lékaři upozorňovali, že návrat do běžného života bude extrémně náročný. Muzikant se musel znovu učit mluvit, chodit i koordinovat pohyby. Rehabilitace trvala měsíce.
Právě tahle část příběhu bývá často zjednodušovaná na pár vět o „zázračném uzdravení“, realita ale byla mnohem tvrdší. Lidé z jeho okolí později vzpomínali, že šlo o každodenní boj s únavou, bolestí a frustrací. Zásadní roli hrála i jeho povaha. Jožo Ráž nikdy nepůsobil jako člověk, který by se snadno vzdával. Tvrdohlavost, která ho občas dostávala do konfliktů, mu tentokrát pravděpodobně pomohla.
Jožo Ráž ukázal obrovskou sílu a vůli
Velkou podporu měl také od rodiny a členů Elánu. Kapela se během jeho léčby prakticky semkla kolem jediné věci — aby se Jožo dokázal vrátit zpět. A povedlo se. Když se později znovu objevil na veřejnosti a začal vystupovat, působilo to skoro neuvěřitelně. Nešlo jen o fyzický návrat. Pro fanoušky to byl důkaz, že i po tak těžkém úrazu může člověk znovu fungovat.
Elán mezitím řešil vlastní budoucnost
Dnes už se na to trochu zapomíná, ale nehoda výrazně zasáhla i samotný Elán. Skupina tehdy fungovala jako obrovský koncertní i komerční projekt a nikdo netušil, co bude dál. V zákulisí se řešilo všechno možné, jestli kapela skončí, jestli bude pokračovat bez Ráže, nebo jestli se úplně stáhne z veřejného života. Členové skupiny později několikrát přiznali, že právě tehdy si poprvé reálně připustili možnost definitivního konce. Nakonec ale přišel pravý opak.
Rážův návrat vytvořil kolem Elánu ještě silnější příběh a kapela po roce 2000 znovu koncertovala před vyprodanými halami. Pro mnoho fanoušků dostaly tehdejší písně nový význam, hlavně Voda, čo ma drží nad vodou, která se s nehodou začala automaticky spojovat. Dodnes jde o jednu z nejsilnějších skladeb v historii slovenského pop-rocku. Nejen kvůli melodii, ale hlavně kvůli okolnostem, které se kolem ní odehrály.
Řidič, který od nehody odjel
Velké emoce tehdy vyvolalo i chování německého řidiče. Hans-Jörg Falk totiž z místa nehody odjel a na veřejnosti se dlouho neobjevoval. Případ následně řešily soudy a média v Německu i na Slovensku. Po letech tvrdil, že měl strach z reakce lidí na místě. Snažil se vysvětlit i to, proč Rážovi nepomohl. „Protože jsem byl v šoku. Mí kamarádi se začali bát o můj život, a tak mne raději eskortovali zpět do Německa,“ tvrdil.
Jožo Ráž se po letech k celé věci vyjadřoval překvapivě smířlivě. „Už dávno jsem mu odpustil. Doufám, že jezdí už opatrně.“ Setkat se s ním ale nechtěl. Na jednu stranu pochopitelná reakce. Nehoda mu změnila život natolik, že návrat do původního stavu už nikdy nebyl úplný.
Zajímavé je, že ani po tak těžké zkušenosti Ráž úplně nezanevřel na rychlost a motory. Dlouhodobě měl blízko nejen k motorkám, ale i automobilovým závodům. V minulosti se věnoval okruhovému ježdění a motorsportu obecně. Po nehodě sice změnil přístup k některým věcem a podle vlastních slov začal méně spěchat, úplně klidný životní styl z něj ale nikdy nebyl.
Jožo Ráž jako fenomén
Ať už si o něm člověk myslí cokoli, jedno se Jožu Rážovi upřít nedá, v československé hudbě patří mezi nejvýraznější osobnosti posledních desetiletí. Elán vznikl už koncem šedesátých let a během osmdesátých i devadesátých let se z něj stal fenomén, který překračoval hranice Slovenska. Hity jako Nie sme zlí, Láska moja nebo Kočka patřily k soundtracku několika generací.
Ráž navíc vždycky působil trochu jinak než většina popových hvězd. Nikdy se nesnažil být dokonale uhlazený. Často mluvil bez filtru, vyvolával kontroverze a uměl lidi stejně snadno naštvat jako pobavit. Právě to ale k jeho veřejnému obrazu dlouhodobě patřilo. Po nehodě se navíc kolem něj vytvořila aura člověka, který unikl smrti jen o pár centimetrů.
Návraty hudebníků po zdravotních problémech bývají často spíš symbolické. U Ráže ale překvapilo, jak rychle se dokázal vrátit do koncertního režimu. Samozřejmě, následky nehody si nesl dál. Některé zdravotní komplikace ho provázely roky. Na pódiu to ale často nebylo poznat.
Zdroje:
