Článek
Dovolená na ostrově Sal, který je součástí Kapverdských ostrovů, měla být chvilkovým únikem z reality všedních dní. Nutno říct, že v tomto ohledu svůj účel splnila. Byli jsme ale velmi zklamání tím, co jsme viděli a částečně i zažili. V první řadě je třeba říct, že vůbec nejde o místní lidi. Ti byli za každých okolností milí, rádi poradili (i když očekávali nějaký ten peníz) a chovali se víceméně nevtíravě.
Místní lidé byli v pohodě, přátelští a komunikativní
A ruku na srdce, vzhledem k tamní chudobě se vůbec nelze divit tomu, že chtěli ze všeho „vytřískat“ nějakou tu pozornost. Rádi jsme jim přispívali. Co jsou pro nás drobné, pro ně znamenalo třeba několik barelů pitné vody. Obecně se dá říct, že zde narážíte na africkou kulturu (jste jen kousek od Senegalu), ale máte pocit bezpečí jako v Evropě. Ostatně fakt, že tu Portugalci vládli ještě v sedmdesátých letech minulého století, nelze jen tak vymazat.
Mimo turistické lokality to takové krása není
Odvezli jsme si samozřejmě i celou řadu skvělých zážitků, tím největším asi bylo kladení vajec karet obecných. Nádherná podívaná, během které si člověk uvědomí, jak křehký život je a jak málo stačí k tomu, aby vůbec nevznikl. Ale právě želvy byly zároveň první obrovským zklamáním, resp. neschopnost místní vlády tyto tvory chránit ve větším měřítku. Fotku, na které je mrtvá želva s provazem pytláka kolem krku, jsme pořizovali s těžkým srdcem.
Mrtvá želva a odpadky na pobřeží
Neméně bolestná byla i chudoba patrná ve chvíli, kdy vystoupíte ze své komfortní zóny a jdete někam, kam nemíří turistické zájezdy. Místní často nemají vodu, je pro ně extrémně drahá. A žijí ve špíně. Ta je bohužel stále více patrná i u pobřeží, kde se hromadí plastové láhve a nepořádek všeho druhu. Možná to nebude dlouho trvat a i zde vznikne jakýsi samostatný ostrov odpadků, který uvízl v tichomořských proudech mezi Japonskem, Havajskými ostrovy a Kalifornií.
Ano, můžete to nechat být a říct si, že je vám to jedno a že je to od České republiky daleko. Jenže není. A to, co je patrné na Kapverdech, jednou dožene i nás. Nicméně jsme samozřejmě jen netruchlili. Výlety po okolí, jízdy na koních či výlet na sousední ostrov Boa Vista, to bylo skvělé.
Češi? Nebudu se tím zaobírat
Co však tak parádní nebylo, bylo ubytování. Lépe řečeno hotel čistý a odpovídal tomu, co jsme si objednali. Ovšem jako jediní Češi jsme se v něm necítili dobře. Dostávali jsme velmi silně najevo, že italská klientela je zde preferována. Tedy tím, jak si přáli Italové, se řídily například časy, kdy se otevře na snídani či večeři. Bylo úplně jedno, jestli se v „manuálu“ píše, že jídlo je od konkrétního času. Italové ještě nechtěli, tak se čekalo.
První dny byly v pohodě, Italové dorazili o něco později
Stejně tak rušení nočního klidu bylo prakticky na denním pořádku. Stížnosti nepomáhaly - Italové měli přednost. Nemám nic proti Italům, tuto zemi mám naopak moc rád a respektuji jejich kulturu i tradice. Na druhou stranu odpověď ve stylu „vy jste Češi, s vámi se vůbec nebudu zaobírat“, je od recepčního docela drsná v jakémkoli kontextu a v jakémkoli ubytovacím zařízení. Tím spíš v hotelu, který se chlubí čtyřmi hvězdami. Takže ano, toto velmi zkazilo dojem z naší dovolené a konstatovali jsme, že na Kapverdské ostrovy už se nikdy nevrátíme.
Zdroj: autorský článek
