Článek
Karel Hašler byl fenoménem své doby. Psal písně, které si zpívala celá země, vystupoval na divadelních prknech, hrál ve filmech a dokázal oslovit publikum napříč generacemi. Během života složil stovky skladeb, z nichž mnohé doslova zlidověly. Dodnes mezi ně patří například Ta naše písnička česká, Po starých zámeckých schodech nebo Pětatřicátníci. Jeho popularita byla tak velká, že se podle něj později pojmenovaly i známé bylinné bonbóny Hašlerky. Jenže zatímco jeho jméno přežilo desítky let, on sám se stal jednou z obětí nacistické perzekuce.
Gestapo ho odvedlo přímo z natáčení
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava Hašler nepřestal veřejně vystupovat. Do svých písní i vystoupení často vkládal vlastenecké motivy a narážky, které měly lidem dodat odvahu v těžké době a tím si vysloužil pozornost gestapa. „Otázkou je, zda si Hašler nebezpečí uvědomoval, lidé tehdy totiž často netušili, kam až mohou nacisté zajít. Hašler si zřejmě myslel, že si ho nacisté nedovolí zatknout,“ zamýšlel se před časem publicista Stanislav Motl.
Ať tak nebo tak, poprvé byl zatčen na začátku roku 1941. Po výsleších se sice dostal na svobodu, ale bylo zřejmé, že nacisté jeho činnost pečlivě sledují. Podruhé už takové štěstí neměl. Dne 2. září 1941 si pro něj gestapo přišlo přímo během natáčení filmu Městečko na dlani, který vznikal podle románu Jana Drdy. Z filmového placu putoval na Pankrác, následovaly výslechy a nakonec transport do koncentračního tábora Mauthausen. Film měl premiéru až poté, co jeho představitel zemřel.
V roce 1919 Hašler otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny
Brutální zacházení v Mauthausenu
V Mauthausenu dostal Hašler vězeňské číslo 6581. Přestože mu bylo přes šedesát let a zdravotně na tom nebyl dobře, čekala ho tvrdá práce i šikana. Podle dochovaných svědectví se stal terčem mimořádně brutálního zacházení. Jeden z příslušníků SS ho surově zbil a způsobil mu těžké poranění nohy. Rána se zanítila a bez lékařské péče se rychle rozšířila infekce.
Ani tím však utrpení neskončilo. Krátce před smrtí měl být podle svědectví spoluvězňů opakovaně vystaven ledovým sprchám a dalším trestům, které jeho vyčerpaný organismus už nedokázal zvládnout. Dne 22. prosince 1941 zemřel. Oficiálně byla jako příčina úmrtí uvedena otrava krve vzniklá následkem neléčené infekce.
Jeden z bývalých vězňů později popsal okamžik, kdy se snažil Hašlera najít: „Požádali jsme oknem od záchodu, aby nám ho zavolali. Odpověděli, že ho kvůli silnému průjmu dali pod sprchu a že leží v bezvědomí v umývárně. Když nám otevřeli okno, uviděli jsme nehybné tělo našeho písničkáře ležící na holém betonu. Byl vyhublý na kost.“ Tato vzpomínka patří mezi nejcennější svědectví o posledních hodinách Hašlerova života.
Dodnes se spekuluje, kdo ho udal
Hlavním důvodem jeho zatčení byly vlastenecké písně a otevřeně protinacistické postoje. Přesto se dodnes objevují spekulace, kdo gestapu poskytl informace vedoucí k jeho druhému zatčení. Nejčastěji bývá zmiňován režisér Jan Sviták, žádný přímý důkaz se ale nikdy nenašel a tato teorie tedy není prokázána.
Mnoho lidí dnes zná Karla Hašlera hlavně díky bonbónům Hašlerky, které nesou jeho jméno už od první republiky. Původně vznikly jako bylinné pastilky pro zpěváky a řečníky a výrobce využil popularity slavného písničkáře, který je rád propagoval. Jen málokdo si při jejich rozbalení uvědomí, že muž, po němž byly pojmenovány, nezemřel přirozenou smrtí. Jeden z nejslavnějších českých umělců skončil v nacistickém koncentračním táboře po měsících týrání a ponižování. „Byl to bytostný český vlastenec, který nade vše miloval Prahu, svou vlast,“ doplnil Motl.
Jeho písně ale přežily. Stejně jako jméno, které dodnes připomínají nejen staré gramofonové desky, ale i nenápadný balíček bonbónů na pultech obchodů.
Zdroje: autorský článek s využitím
