Článek
Velký herec, ale také vzácný a úžasný člověk, který musel čelit několika těžkým zkouškám osudu. Pokaždé ale obstál. Přitom když se před lety v médiích objevily fotky, jak Karel Höger zvedá ruku k nacistickému pozdravu, spousta lidí ho šmahem odsoudila. Málokdo už se ale zajímal o to, že snímek byl pořízen během setkání, které bylo pro tuzemské herce za druhé světové války povinné.
Museli tímto gestem „odsoudit“ atentát na říšského protektora Heydricha. Pokud by se ho Höger neúčastnil, riskoval by koncentrační tábor, možná by byl rovnou popraven. Tak jako například herečka Anna Letenská, která se jen tak mimochodem zmíněného „protestu“ také účastnila. Jméno Karla Högera tak bylo nějakou dobu vláčeno špínou, ovšem naprosto neprávem.
Nasazoval vlastní život
Novináři Jana Machalická a Stanislav Motl totiž odhalili celý příběh legendárního herce. Nespokojili se s jednou fotkou, pátrali do hloubky a přišli na to, že Höger během války mnoha lidem zachránil život. Ukrýval židovské rodiny, dokonce i jejich majetek, který pak poctivě vracel. Před gestapem schoval i spisovatele Františka Kožíška. Málokdo ví, že se několikrát tajně dostal do koncentračního tábora v Terezíně, aby pomohl tamním vězňům.
Spolupracoval i s odbojem, když pomáhal vozit zašifrované zprávy z Prahy na Moravu. Jeho krycí jména byla Kolanda 036 a Eva 036. Riskoval samozřejmě mnoho. Pokud by byl odhalen, těžko předpokládat, že by se ho nacistům zželelo. Samozřejmě ohrožoval i život svých blízkých včetně maminky. Pomáhal však, protože to považoval za správné. Ostatně tak jako vždy ve svém životě. Navíc byl skromný, o svých činech téměř nemluvil. Některé důkazy o jeho odvaze tak objevila až jeho druhá žena poté, co herec zemřel.
Komunisté ho donutili protestovat
Nebylo to však jediné období, kdy Karel Höger upadl v nemilost režimu. Normalizaci neuznával, což mu soudruzi měli za zlé a koncem sedmdesátých let tak dostával stále méně příležitostí k práci. Komunisté ho pak v roce 1977, stejně jako nacisté o několik desítek let dříve, donutili „oslavovat“ režim. Höger už jako stárnoucí pán „podporoval“ socialismus a „angažoval“ se na tzv. Antichartě.
Skutečný charakter však ukázal o několik měsíců později, kdy opustil Národní divadlo jako protest proti vyhazovu kolegyně Vlasty Fabiánové. Byl to jeho poslední velký čin. Ve stejný den totiž dostal infarkt a o několik dní později vydechl naposledy.
Byl z chudých poměrů
Spolu s Karlem Högerem odešel jeden z nejúžasnějších a nejskromnějších lidí. A také obrovský herecký talent. Jeho skromnost zřejmě pramenila z poměrně chudých poměrů, ze kterých pocházel. Jeho tatínek byl dělník v cihelně, maminka prodávala v malém obchodě. Navíc jeho tatínek ho měl v šestašedesáti jako v pořadí třináctého potomka. Ve čtrnácti letech se z jeho maminky stala vdova a musela se hodně otáčet, aby rodinu uživila. Höger ji nesmírně miloval.
K divadlu už ho to ale táhlo jako kluka. Vystupoval jako ochotník, na konzervatoř se však přihlásil až na vojně. Úspěšně ji dokončil a bylo rozhodnuto, do herectví se doslova zamiloval. Z Brna pak putoval do Prahy, kde si splnil sen a nastoupil do Národního divadla. Hrál a pracoval až do úplného konce. Svědčí o tom i fakt, že zemřel v době, kdy se natáčel slavný seriál Nemocnice na kraji města, kde hrál primáře Sovu. Po smrti ho musel nahradit Ladislav Chudík.
Zdroje: kniha Z hercova zápisníku, 1983 Melantrich, lidovky.cz, ceskatelevize.cz, dvojka.rozhlas.cz, zeny.iprima.cz, reflex.cz
