Článek
Příjmení Okamura v Česku vyvolává silné emoce. Zatímco většina lidí si ho automaticky spojí s politikem Tomiem Okamurou, jeho syn Ruy se vydal úplně jinou cestou. Místo politických debat dal přednost filmu, videoklipům a vizuálnímu umění. Veřejnosti se navíc záměrně vyhýbá a opakovaně zdůrazňuje, že by za něj měla mluvit především jeho práce, nikoliv rodinné vazby. „Mým snem je, aby moje názory vyjadřovaly moje díla. Tam se často projeví, s jakým smýšlením pracuju a co je pro mě v životě priorita,“ vysvětloval.
Není žádným zelenáčem
K filmu přitom nevedla úplně přímá cesta. Nejprve studoval divadlo a už během středoškolských let začal režírovat vlastní inscenace. Zlom přišel ve chvíli, kdy se s jednou z nich dostal na prestižní Fringe Festival v Edinburghu. Právě tam si uvědomil, že divadelní tvorba v mezinárodním měřítku nebude jednoduchou cestou, a rozhodl se naplno věnovat filmu. „Vrátil jsem se s tím, že chci dělat divadlo, ale na té zahraniční úrovni to úplně nejde, tak jsem přešel k filmu. Našel jsem se v tom, baví mě to a naplňuje.“
Od té doby si vybudoval respekt především mezi hudebníky. Podepsal se pod videoklipy interpretů jako Ewa Farna, Lenny, Lucie Bílá, Michal David, Lake Malawi, We Are Domi nebo Adam Mišík. Jeho práce ale dávno překročila hranice Česka. Režíroval klipy také pro švýcarského vítěze Eurovize Nema nebo švýcarskou zpěvačku Zoë Më a dlouhodobě spolupracuje na projektech spojených s evropskou hudební scénou.
Tomio Okamura na nedávných narozeninách Jiřiny Bohdalové
Otázkám na otce se nevyhne
Letos na sebe upozornil i jako umělecký ředitel české výpravy na Eurovizi. Podílel se nejen na videoklipu Daniela Žižky, ale také na celkovém vizuálním konceptu, fotografiích i pódiové prezentaci českého zástupce. Na projektu pracoval několik měsíců a jeho cílem bylo vytvořit jednotnou vizuální identitu, která by českou píseň odlišila od konkurence.
Přestože se jeho profesní život točí kolem umění, otázkám na slavného otce se prakticky nevyhne. Sám přiznává, že známé příjmení je někdy výhodou, jindy naopak přítěží. „Na jednu stranu se k tomu váže ta konotace. Na druhou stranu ji u spousty lidí trošku rozbíjím. Nemůžu říct, že mě to třeba párkrát někam nedostalo, ale sem tam mě to i spálilo. Takový je život,“ řekl otevřeně.
Jsem opakem svého táty
Do politických debat se ale pouštět nechce. Už před lety dal najevo, že jeho názory mají být patrné z tvorby, nikoliv z veřejných prohlášení. Podobný postoj zastává dodnes. To, že se od politického světa drží stranou, potvrzují i jeho dlouhodobé postoje. Sám se označuje za člověka, který nestojí o mediální pozornost. „Táta byl vždycky ten známější, máme to tak odmalička. Já jsem jeho opakem, zviditelňuji se nerad. Chci, aby za mě spíš mluvila moje práce.“
Přesto spolu podle dostupných informací udržují korektní rodinné vztahy, byť každý žije zcela odlišným životem a profesně se jejich světy prakticky neprotínají. Zdá se, že právě to je cesta, kterou si Ruy Okamura zvolil. Místo politických titulků sbírá zkušenosti za kamerou a buduje si jméno mezi filmaři a hudebníky. A přestože příjmení Okamura bude vždy budit pozornost, jeho profesní portfolio ukazuje, že už dávno není známý jen jako syn jednoho z nejkontroverznějších českých politiků.
Zdroje: autorský článek s využitím
