Když Pizingerová žila se Svobodou, byla krásná. Štěstí našla u mladíka, kterému nosila hračky

Když se Vendula Pizingerová (53) jako mladá dívka zamilovala do slavného hudebního skladatele Karla Svobody (†68), byla připravená na všechno. Jen ne na to, že v příštích několika letech zažije tolik bolesti a trápení, že by to mnohé jiné ženy neunesly. Jeho přátelé ji totiž nechtěli mezi sebe přijmout. Ačkoli se s Karlem seznámila, když byla jeho první manželka po smrti, okolí ji mělo za obyčejnou zlatokopku. Byla krásná a umělec byl okouzlen. Následující roky ukázali, že se v ní lidé mýlili.

Z Venduly se stala milující manželka a především maminka dcerky Klárky(†4), která se narodila 4. ledna 1996. Jenže rodinné štěstí trvalo pouhé dva roky, tehdy lékaři zjistili, že dívenka trpí leukémií. Ačkoli to byla pro zoufalé rodiče strašlivá rána, pevně věřili, že se jejich dcera vyléčí. Alespoň zpočátku to tak vypadalo. Průběh léčby byl příznivý a Klárka byla na dobré cestě k uzdravení. Po roce se jí ale nemoc vrátila a ona musela podstoupit transplantaci kostní dřeně. Znovu vše vypadalo nadějně, pak ale přišel zásadní zlom. Leukémie se znovu vrátila a brzy bylo zřejmé, že statečná holčička nemoci podlehne. Jak sama Vendula později vyprávěla, prožila s Klárkou půlku jejího života v nemocnici.

Ona i Karel tam byli i v onen osudný den, kdy Klárka vydechla naposledy. A to i přesto, že je už lékaři nechtěli k nemocné dceři pustit. Tehdy se prý Vendula rozčílila a křičela, že jí právě umírá dítě a ona s ním chce být do posledního okamžiku. Tak prý spolu s Karlem seděli u jejího lůžka, dokud to šlo, a drželi svou milovanou holčičku za ruku. Na tu úplně poslední cestu ale už s Klárkou jít nemohli. „Říkala jsem jí, že s ní nemůžu, že s ní jde místo mě ten králíček a že ji pohlídá. Za pár hodin lékaři přišli… A nesli mi králíka a náušnice,“ vyprávěla později zoufalá Vendula.

Když Klárka zemřela, šli se oba rodiče projít k Vltavě. Jen si tak sedli na břeh a koukali na vodu, kterou Klárka mívala tak ráda. Drželi se za ruce a mlčeli, protože stále nechtěli uvěřit, že se to stalo. Když přijeli domů, utrhla Vendula na zahradě kytky a šla je hodit do rybníka. Pak si oba vzali prášky na spaní a doufali, že všechnu svou bolest zaspí. To se ale pochopitelně nestalo. Vendula a Karel se druhý den probudili s pocitem strašlivé prázdnoty, kterou nemohlo nic vyplnit.

Smrt malé dcery zasadila jejich manželství velkou ránu. Každý se s tím snažil vyrovnat po svém a mezi nimi se rozhostilo velké a tíživé ticho. Vendula se potřebovala vypovídat kamarádkám, jenže ani tak se jí neulevilo. Propadala se do stále větší beznaděje a nevěděla, jak z toho ven. Karel se chtěl naopak obklopit lidmi, kteří o jeho bolesti nevěděli, nebo se jí alespoň nechtěli zabývat.

Jejich vztah se hroutil, přesto nedokázali být ani spolu, ani bez sebe. Pak ale Vendula spatřila světlo na konci tunelu. Začala svou energii věnovat dobročinnému projektu, který měl pomáhat nemocným dětem a jejich rodinám. Tehdy jí velice pomohl dávný kamarád Janis Sidovký, který byl dokonce u prvního koncertu, a který prý vymyslel pro Vendulinu nadaci krásný název Kapka naděje. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Práce pro Kapku naděje Vendulu zcela pohltila, což Svoboda zpočátku nesl s velkou nelibostí.

Nakonec však pochopil, co nový projekt pro jeho paní znamená. A když Vendula v roce 2005 porodila syna Jakuba, bylo jejich štěstí dokonalé, tedy alespoň na chvíli. Brzy totiž bylo zřejmé, že má Karel vážné psychické problémy. Známý skladatel, který se cítil nedoceněný, upadal do stále větších a větších depresí. Skladatel začal hovořit o sebevraždě. Jak Vendula později řekla, dokonce prý chodil s pistolí po bytě a vyhrožoval, že se zastřelí. Sám tvrdil, že má zlomenou psychiku, což prý ale nikdo nevidí.

Zhubnul přes dvacet kilo a ke konci života už ho prý všechno rozčilovalo. Několikrát prohlásil, že je lepší se dobře zastřelit, než špatně oženit. A právě kvůli této větičce mnoho lidí dávalo Vendule za vinu, co se 28. ledna 2007 stalo. Naštěstí tu byl malý syn, pro kterého musela žít a nadace Kapka naděje, která musela fungovat dál. Vendula opět vstala jako bájný Fénix z popela a dokonce se i poměrně brzy znovu zamilovala. A protože je prý „vdávací typ“, jak sama řekla, tak se už v roce 2009 znovu provdala, tentokrát za o šest let mladšího Patrika Auše. Jenže to nevyšlo.

Vendula se ale zase „nezahrabala“, chtěla dál žít. Netrvalo to dlouho a znovu se zamilovala. Tentokrát do muže o celých šestnáct let mladšího, a aby to bylo ještě pikantnější, jednalo se o Josefa Pizingera, syna její nejlepší kamarádky. Když byl malý, nosila mu hračky. „Jednou dostal dinosaura, to jsem se nějak utrhla. A kraťasy. Je to syn mé kamarádky, takže abychom si mohly dát skleničku, potřebovaly jsme, aby byl hodný,“ vzpomínala. Kamarádka a vlastně i budoucí tchyně přestala s Vendulou mluvit a trvalo celý rok, než k sobě obě ženy znovu našly cestu.

V roce 2015 pak následovala svatba a z Venduly byla opět vdaná paní. A znovu zažívala další nepřátelské reakce ze svého okolí. Vždyť se po smrti malé dcerky a prvního manžela odvážila být šťastná a ještě k tomu s mužem, který je o spoustu let mladší než ona. Navíc mu porodila syna Josífka. Jenže Vendula už dávno ví, že každý hezký okamžik za trochu toho riskování stojí a my jí jen můžeme závidět obrovskou vnitřní sílu, s kterou dokázala čelit všem ranám osudu.

Zdroje: lifee.cz, prozeny.cz, idnes.cz, expres.cz, reflex.cz