Článek
Nikdy jsem si nemyslel, že se na veřejném místě pro děti odehrávají taková dramata. Měl jsem za to, že dětský koutek je fakt v pohodě a nemůže se nic stát. Ovšem po zkušenosti z pražského Anděla už nikdy nebudu mít takto bláhové představy. Někteří lidé si bohužel myslí, že veřejné místo v obchodním centru je jen jejich a jejich nevychovaných dětí. A ještě mají tu drzost říkat mě, že se má holčička neumí chovat. Nebo jsem trochu přecitlivělý? Možná, ale posuďte sami.
Neměla tam co dělat
Dceři jsou čtyři roky. Je jedináček a přiznávám, že je trošku rozmazlená. Na druhou stranu má návyky, které jí odmalička vštěpujeme, chceme, aby z ní vyrostl dobrý člověk. Ovšem s vlastním rozumem a možností se rozhodovat dle svého uvážení. A také ji vedeme k pohybu, table jen za odměnu apod. Jasně, někdy to „ujede“, televize je víc, tabletu také. Prostě jsme normální rodina, který se snaží mít fajn život a pěkné vztahy.
Jednou z věcí, kterou se dceru snažíme naučit, je respekt k pravidlům. Takže když je někde napsáno, že se tam nesmí, tak je třeba to tak brát. Bohužel to tak není zdaleka všude. Ve zmíněném dětském koutku se maminka, která byla upatlaná od jakéhosi krému a ještě ke všemu trpěla značnou nadváhou (není to výsměch, jen konstatování k vytvoření představy o situaci) nasoukala na „atrakci“, kam se opravdu cpát neměla. Nehledě na obří nápis, že rodiče mají pouze dohlížet.
Ta paní je tlustá. A strhla se měla
Naše dcera nějakou dobu koukala, jak se paní snaží chytit svého kloučka, čímž samozřejmě svou váhou působila na nafukovací podklad a další děti „odlétávaly“ do stran. Dcera mi to asi po minutě přiběhla říct. Je pravda, že nemluvila zrovna potichu, což ona nedělá téměř nikdy. „Tati, ta paní je hrozně tlustá. Proč tam je, když tam nesmějí rodiče,“ zeptala se mě. A ne, nechtěla se nikomu posmívat. Prostě konstatovala stav věci.
V tu chvíli se strhlo peklo. Nejen, že se zmíněná maminka vyřítila jako rozzuřený být a šupajdila přímo k nám. Křičela cosi o nevychovaném frackovi, který si dovolí všechno a že máme okamžitě vypadnout. Přidaly se k ní i další maminky. Nutno říct, že výhradně ty, které by se místo cpaní dorty a litování se, měly napsat Ježíškovi o permanentku do fitka. Bylo jasné, že to nemohu vyhrát. Nejhorší na tom bylo, že jejich vulgární řeči si vyslechla i má dcera. Bylo docela složité jí pak vysvětlit, o co tam šlo a proč se někdo vztekal, když sám porušil pravidla.
Jasně, dcera neměla o nikom nahlas říkat, že je tlustý (i když ta paní fakt byla). Na druhou stranu každý rodič ví, že děti často pronesou něco, co určitě nemyslí zle, i když to může bolet. Každopádně dětský koutek je pro mě od té doby tabu. Už zase jen manželka, jde jí to tam vážně lépe.
Zdroj: autorský článek
