Komunisté jim ničili život: Soudruzi vyhrožovali a vymýšleli kompro, kteří slavní se nepodvolili?

Na konci 60. let se Marta Kubišová (83) stala několikrát Zlatou slavicí, což jenom odráželo její nesmírnou popularitu, které se tenkrát těšila. V té době zářila nejenom jako sólistka, ale také v triu Golden Kids spolu s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. A její krásná píseň Modlitba pro Martu se stala neoficiální hymnou onoho vzrušeného období našich dějin.

Marta ale nikdy nepatřila k umělcům, kteří by poklonkovali režimu, takže po srpnové okupaci v roce 1968 začala být soudruhům trnem v oku a v roce 1970 jí nakonec zakázali vystupovat. Svého posledního „slavíka“ už nesměla převzít veřejně. Záminkou k této degradaci se staly zfalšované pornografické snímky. Kubišová musela zcela opustit svět umění a nějaký čas dokonce lepila papírové sáčky, později pracovala jako zásobovačka ve státním podniku Výstavba sídlišť.

Jako by toho bylo málo, hroutilo se i její manželství s režisérem Janem Němcem a po potratu prožila klinickou smrt. Nevydrželo ani její druhé manželství s Janem Moravcem. Ale narodila se z něj ale dcera Kateřina, která je dnes zpěvačce velkou oporou. Naštěstí se zpěvačka, která ani v nejhorších letech normalizace neuhnula ze svého přesvědčení, a stala se i signatářkou Charty 77 dočkala listopadu 1989, kdy ji lidé všude vítali jako skutečný symbol svobody.

Život Ireny Kačírkové (†60) začal jako pohádka. Přišla na svět se do rodiny bohatého kožešníka, dostalo se jí vynikajícího vzdělání a o její blaho pečovali služky. Jenže hereckou kariéru začínala v době, kdy hlavní role ve filmech patřili statečným soudružkám a Irenina neobvyklá oduševnělá krása se na tyto postavy nehodila. Tehdejšímu režimu byla herečka trnem v oku i kvůli svému buržoazními původu, a zvláště v 50. letech ji neustále pronásledovala policie a nutila jí ke spolupráci. To už měla malou dceru a estébáci ji vyhrožovali i tím, že dívenku unesou.

Přestože jako jedna z mála hereček uměla jazyky, zakázali jí v roce 1958 odjet na výstavu EXPO v Bruselu. A když se v 60. letech aspoň trochu nadechla, přišla normalizace, která ji znovu odstavila na vedlejší kolej. Zbyly na ní jen epizodní role pochybných žen a televizní kursy francouzštiny, které moderovala s Marií Drahokoupilovou. Lepších dní se už nedočkala, protože zemřela předčasně na rakovinu.

Herecké kořeny rodiny, do níž se v roce narodil Rudolf Hrušínský (†73), sahaly až k dobám Josefa Kajetána Tyla. V Praze začal studovat gymnázium, ale z něj byl po několika letech vyloučen. Na konzervatoř se mu nepodařilo dostat, takže nakonec skončil u divadla, stejně jako jeho předkové. Už v mládí zazářil ve filmu, a to ve studentské komedii Cesta do hlubin študákovy duše a v dalších letech si zahrál v dalších filmových evergreenech, například ve Švejkovi. Prošel mnoha pražskými divadly, až v roce 1960 zakotvil ve Zlaté kapličce, které zůstal věrný až do smrti.

V 60. letech si připsal na své konto několik nezapomenutelných postav, třeba ve Spalovači mrtvol, ale protože podepsal manifest 2000 slov a neskrýval svůj nesouhlas se srpnovou okupací, velmi rychle následoval zákaz hraní a dostal vyhazov i z DAMU, kde působil jako asistent. Kvůli tomu se rodina octla ve finanční tísni a nejrůznější perzekuce prožili na vlastní kůži i jeho synové. Naštěstí v druhé polovině 70. let se začal pomalu vracet před kameru a diváky mohl ještě dlouho těšit svým hereckým mistrovstvím.

Povahu bouřliváka zdědil Ilja Racek (†88) nejspíš po svém dědečkovi, který vymýšlel neuvěřitelné historky o jejich rodině a svého vnuka naučil milovat divadelní svět, když mu jednou věnoval loutkové divadlo. S komunistickým režimem si Racek nikdy moc nerozuměl, a tak byl vždycky tak trochu nežádoucí a na vojnu musel za trest narukovat k „černým baronům“ poté, co byl od mládí v hledáčku estébáků. Vždycky pak prohlašoval, že teprve to byla jeho skutečná univerzita, během níž poznal ty nejlepší lidi s neuvěřitelnými osudy.

Dlouhá léta byl členem Vinohradského divadla a občas dostal i nějakou tu televizní a filmovou roli, ale jen málokdy v ní mohl zúročit svůj velký talent a až ďábelské charisma. Se svými „protistátními“ názory se nikdy netajil a přímo legendární byly jeho slovní půtky s Jiřinou Švorcovou, kterou vždycky v divadelním klubu provokoval hodně jadrnými dotazy, kdy že už půjdou komunisti do patřičných míst. Všichni se báječně bavili, když ho tato proslulá, ale jinak čestná soudružka, vždycky mírnila, aby je někdo nežádoucí neslyšel.

Zdroje:

kafe.cz, cnn.iprima.cz, vlasta.cz, super.cz, lifee.cz, kvety.cz