Článek
Otto Wichterle patří mezi nejvýznamnější české vědce všech dob. Jeho jméno je dnes neodmyslitelně spojeno s měkkými kontaktními čočkami, které se staly celosvětovým fenoménem a položily základy moderní biomateriálové medicíny. Jen málokdo si ale uvědomuje, že muž, jehož vynález přinesl Československu obrovskou prestiž, byl po dlouhá desetiletí pro komunistický režim především politicky nespolehlivou osobou.
Odmítl vstoupit do KSČ
Paradox Wichterleho života spočíval v tom, že stát jeho vědecké schopnosti potřeboval, zároveň se však obával jeho nezávislosti. Nebyl ochoten podřizovat vědu ideologii, odmítal stranické výhody a otevřeně kritizoval zásahy politiků do školství i výzkumu. Právě to z něj udělalo člověka, kterému režim nikdy zcela nedůvěřoval.
Pocházel z rodiny průmyslníků, která vlastnila známou prostějovskou továrnu Wikov. Už samotný původ představoval po komunistickém převratu v roce 1948 problém. Přestože Wichterle během studií sympatizoval s levicovými myšlenkami, po nástupu totalitního režimu odmítl vstoupit do Komunistické strany Československa. Jeho kritické postoje navíc neustále přitahovaly pozornost Státní bezpečnosti. Ve spisech StB se objevovaly i bizarní důvody, proč byl považován za nedůvěryhodného, například jeho záliba v tenisu nebo údajně příliš „západní“ vystupování.
Pamětní deska Otto Wichterle a Anny Wichterlové ve Svatplukově ulici v Prostějově
Kritika strany se mu nevyplatila
Navzdory politickým překážkám pokračoval ve výzkumu polymerů. Právě během práce na hydrogelech vznikla myšlenka vytvořit měkkou kontaktní čočku, která by byla výrazně pohodlnější než tehdejší tvrdé modely. Výzkum probíhal v druhé polovině padesátých let společně s chemikem Drahoslavem Límem a výsledky vzbudily pozornost odborníků po celém světě. Článek o hydrogelech publikoval prestižní časopis Nature, což představovalo mimořádné mezinárodní uznání.
Jenže právě v době, kdy jeho práce získávala světový význam, přišel další střet s režimem. Roku 1958 byl během politických čistek nucen opustit Vysokou školu chemicko-technologickou. Důvod nebyl vědecký, ale ideologický. Wichterle odmítal protekci při zkouškách, kritizoval stranické zásahy do vzdělávání a nepřizpůsoboval se požadavkům komunistických funkcionářů. Přestože přišel o univerzitní místo, jeho odborné schopnosti byly natolik výjimečné, že dostal možnost vybudovat nový Ústav makromolekulární chemie Československé akademie věd. Ani tam ale neměl zcela volné ruce.
Soudruzi nemysleli ekonomicky
Nejslavnější kapitola jeho života se odehrála paradoxně mimo laboratoř. Když státní podnik zastavil výrobu experimentálních zařízení potřebných pro vývoj čoček, rozhodl se pokračovat doma. Na Štědrý den roku 1961 sestavil z dětské stavebnice Merkur, motorku z gramofonu a dynama z jízdního kola improvizované zařízení, na kterém úspěšně vyrobil první měkké kontaktní čočky rotační metodou. Šlo o okamžik, který změnil dějiny oftalmologie. Přesto za ním nestála podpora státu, ale vlastní vynalézavost a ochota obejít byrokratické překážky.
Ani světový úspěch však neznamenal konec problémů. Komunistické Československo sice získalo patent na převratnou technologii, obchodní využití ale nezvládlo. Licenci nakonec odkoupila americká společnost National Patent Development Corporation, která umožnila masovou výrobu čoček na západních trzích. Československo sice získalo licenční příjmy, ale kvůli pomalému rozhodování a politickým zásahům stát nevyužil ekonomický potenciál objevu naplno. Hodnota trhu s kontaktními čočkami se vyšplhala do miliard dolarů ročně, o které Československo vinou ideologicky smýšlejících soudruhů přišlo.
Dům v Prostějově, kde žili Otto Wichterle a Anna Wichterlová
Ocenění přišlo až po revoluci
Další tvrdý střet přišel po Pražském jaru. Wichterle patřil mezi signatáře manifestu Dva tisíce slov, který vyzýval k demokratizaci společnosti. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se okamžitě ocitl mezi nepohodlnými osobnostmi. Následovalo omezení zahraničních cest, dohled StB a postupná izolace od veřejného života. Přestože byl jedním z nejcitovanějších českých vědců, doma se jeho jméno z veřejného prostoru téměř vytratilo. Komunistický režim si uvědomoval jeho světovou prestiž, zároveň se ale obával jeho občanských postojů.
Teprve po sametové revoluci přišlo skutečné ocenění. V roce 1990 se Otto Wichterle stal předsedou Československé akademie věd a podílel se na její proměně v moderní vědeckou instituci. Získal řadu čestných doktorátů, zahraničních ocenění i členství ve významných akademiích. Především ale konečně mohl svobodně reprezentovat českou vědu ve světě, aniž by musel řešit politickou loajalitu.
Příběh Otto Wichterleho ukazuje jeden z největších paradoxů komunistického Československa. Režim dokázal vytvořit špičková vědecká pracoviště a zároveň systematicky komplikoval život lidem, kteří je proslavili. Talent byl vítaný jen do okamžiku, kdy nezačal být příliš nezávislý. Wichterle nikdy nepřestal být vědcem světového formátu, ale doma se z něj na dlouhá léta stal člověk, kterého bylo třeba hlídat, omezovat a politicky kontrolovat.
Časová osa života a smrti Otty Wichterleho
- 1913 – narození Otty Wichterleho v Prostějově.
- 1941 – ve zlínských Baťových závodech se podílí na vývoji silonu.
- 1942 – zatčen gestapem a několik měsíců vězněn.
- 1948 – po komunistickém převratu se dostává do hledáčku režimu.
- 1957 – vznikají první prototypy měkkých kontaktních čoček.
- 1958 – během politických čistek odchází z VŠCHT.
- 24. prosince 1961 – doma na zařízení ze stavebnice Merkur vyrábí první úspěšné měkké kontaktní čočky.
- 1968 – podepisuje manifest Dva tisíce slov.
- Po roce 1969 – čelí omezení cestování a dohledu StB.
- 1990 – stává se předsedou Československé akademie věd.
- 1998 – umírá ve věku 84 let.
Zdroje:
