Článek
Herečka Simona Vrbická (60) patří ke známým tvářím českého showbyznysu, diváci ji znají například ze seriálu ZOO Nové začátky. Patří už desítky let k stálicím tuzemské herecké scény. Stejně dlouho stojí po jejím boku herec a textař Václav Kopta (60). Nedávno spolu oslavili třicet let od svatby a potvrzují, že i v showbyznysu může fungovat dlouhodobé partnerství bez skandálů a veřejně propíraných průšvihů.
Jak se dali dohromady? Verze se liší
Sama Vrbická se nikdy netvářila, že by jejich manželství bylo idylické bez jediné hádky. Naopak otevřeně říká, že občasné třenice k dlouhému vztahu patří. „To jsou cesty k té dlouhověkosti. Vedou právě přesto, že se člověk musí naučit zvládat hněv a určité krize tím, že se tomu co nejdřív spolu zasmějete. Jinak by to skončilo už dávno,“ vysvětlovala herečka. Seznámili se ještě jako mladí herci na začátku devadesátých let v divadelním prostředí.
Nešlo o žádnou dramatickou lásku na první pohled, spíš o postupné sblížení dvou lidí, kteří si lidsky sedli. „Oba dva jsme byli nesmělí a naše spolužačka Lucka Juřičková mě pozvala k Vaškovi domů na hraní ping-pongu. Dali jsme se dohromady tak, že jsme spolu hráli a báli jsme se dívat do očí. Tam ta láska přeskočila,“ vzpomínala Vrbická. Její manžel s tím sice nesouhlasí s tím, že podle něj se do své drahé polovičky zahleděl na jednom divokém studentském večírku. Ale vlastně je už jedno, jak to bylo. Důležité je, jak to dopadlo.
Václav Kopta s dcerou Janou a manželkou Simonou Vrbickou
Zpívat umí, za to ručím
Na čem se naopak shodnou je, že dcery Františka (27) a Jana (24) jim dělají velkou radost. Mladší z nich se v poslední době dostává víc do povědomí veřejnosti. Jana zazářila třeba jako Helena v muzikálu Troja v Divadle Broadway a je zřejmé, že hudební talent v rodině nezapře. Zajímavé ale je, že se od slavného příjmení snaží spíš držet odstup. Ve vlastní hudební tvorbě vystupuje pod pseudonymem Leeloo a zpívá převážně anglicky.
Důvod proč se jí příjmení Koptová nelíbí, je ryze pragmatický. „Neznamená to, že bych se za své jméno styděla. Jsem hrdá na to, že jsem Koptová, ale jednoduše se mi k mé tvorbě, která je zatím celá v anglickém jazyce, nehodí. „Botticelli Girl od Jany Koptové“ mi prostě nezní dobře,“ usmívala se Jana.
Václav Kopta přitom neskrývá, že o dceřině talentu měl jasno už dávno. S typickým humorem říká, že ji slyší zpívat z koupelny prakticky denně. „Zpívat umí, to je jediný, za co ručím,“ tvrdil v době, kdy se jeho dcera hlásila na konkurs na výše uvedený muzikál. Tím prošla, neměla žádnou protekci.
Nemá smysl ji v tom bránit
Přesto ji rodiče k umělecké dráze nijak netlačili. Naopak několikrát přiznali, že by jim klidně přáli i klidnější profese mimo reflektory. „Jde si za tím sama, je to tvrdošíjné děvče, které si samo vybralo tuhle nelehkou cestu a vzhledem k tomu, že si to na nás i trošku vyvzdorovala, tak jsem po zralé úvaze usoudil, že nemá smysl jí v tom jakkoliv bránit, protože by to stejně nemělo smysl,“ uvažoval Kopta pragmaticky.
Starší Františka se sice také pohybuje kolem kultury, ale spíš z druhé strany. Vystudovala art management na Vysoké škole ekonomické a víc než jeviště ji láká produkční a organizační práce v zákulisí. I to zapadá do obrazu rodiny, která sice žije uměním, ale snaží se k němu přistupovat poměrně střízlivě.
Zdroje: idnes.cz, zeny.iprima.cz, aplausin.cz, cnn.iprima.cz, super.cz
