Článek
Díky seriálu Nemocnice na kraji města se stala z Ladislava Chudíka celebrita první velikosti. Spousta lidí mu dokonce psala dopisy a chtěli od něj poradit s různými problémy, konzultovali s ním své zdravotní potíže. Slovenský velikán to bral s nadhledem a tvrdil, že je to daň za jeho milované herectví. „Mnoha lidem pomohl a přinesl jim do života radost,“ řekla na jeho adresu například Emília Vášáryová, se kterou se Chudík často potkával na divadelních prknech.
Nutila ho stále se stěhovat
Nikdo by se nedivil, kdyby herec „chytil“ nějaké hvězdné manýry. Ostatně, měl by na to svým způsobem právo. On ale takový nebyl. Bohužel se ale v soukromí dlouho trápil, což téměř nikdo netušil. Přitom v době, kdy si bral svoji první manželku Helenu, byl zamilovaný až po uši. Maloval si, že s ní stráví zbytek života, založí rodinu a budou spokojeni. Osud tomu ale chtěl jinak. „Jedné noci jsem zaslechl velký ruch, zvuk rozbité vázy a našel jsem svou ženu úplně nepříčetnou,“ vzpomínal herec v pořadu 13. komnata.
Jeho paní byla psychicky labilní a velmi špatně nesla, že nemůže přijít do jiného stavu. Stalo se to, že u ní propukly deprese, navíc trpěla poruchou osobnosti. V souvislosti se stihomame to bylo pro Chudíka opravdové peklo. Manžela nutila k neustálému stěhování, což pro slavného člověka bylo hodně složité, tím spíš za hlubokého socialismu. Na nové adrese přitom často vydrželi pár dní, protože jeho paní měla pocit, že je někdo sleduje.
Našel odvahu ji opustit
Pro Chudíka rozhodně nebylo jednoduché neustále dokola zařizovat nové byty. Případně zodpovědné osoby přesvědčovat, aby se mohli s partnerkou vrátit do bytu, který nedávno opustili. Došlo to tak daleko, že se zapletl s bytovou mafií, vše dospělo až k soudu a Chudík přišel o hodně peněz. Manželka mu přitom stále nadávala a prakticky cokoli udělal, brala jako útok na svoji osobu.
Ovládala ho natolik, že ho v srpnu 1968 po vpádu „spřátelených“ armád do Československa donutila emigrovat do Rakouska. Aby jí vyhověl Chudík přijal tříměsíční angažmá ve Volkstheatru. Po návratu se dostal do hledáčku StB, ale naštěstí pro něj nikdy nebyl v kontaktu s emigranty, takže na něj soudruzi nic nenašli.
Ač to zní velmi hrubě, tak Chudíkovi vlastně pomohla smrt Karla Högera. Díky tomu dostal nabídku zahrát si primáře Sovu v seriálu Nemocnice na kraji města. Také mu pomohl psychiatr a přítel Miroslav Plzák. I díky jeho pomoci Chudík nakonec našel sílu a v roce 1977 od manželky odešel. Nenechal ji ale jen tak, dal jí byt a 200 tisíc korun, což bylo tenkrát opravdu mnoho.
Konečně našel štěstí
Ladislav Chudík pak konečně našel ženu, která si ho vážila. S Alenou Chudíkovou se poprvé potkali na Barrandově v roce 1971. Až o deset let později ji ale herec pozval na svůj recitál, ona byla v té době rozvedená a měla dceru Bereniku. Sice nemohla přijet, pozvala ale Chudíka k sobě. Vzali se v roce 1982, Chudík Bereniku přijal za vlastní, stejně jako později vnuka Stana. Manželka a jeho vyženěná dcera o něj zase pečovali v době, kdy už na tom nebyl dobře.
Mimochodem, Chudík byl velmi pyšný na to, že se jako Slovák naučil perfektně česý jazyk. Pomohlo mu k tomu seznámení s nositelem Nobelovy ceny Jaroslavem Seifertem. Chudík vždycky rád říkal, že díky recitování jeho veršů se naučil natolik dobře česky, že klidně mohl hrát v českých filmech, aniž by ho někdo musel dabovat. Velký herec a skvělý člověk Ladislav Chhdík zemřel 29. června 2015 v Bratislavě. Přál si, aby byl jeho popel rozprášen na místě, které nadevše miloval - na Hájnom Grúni. Tak se také stalo.
Zdroje: vltava.rozhlas.cz, denik.cz, denikn.cz, dvojka.rzohlas.cz, idnes.cz, blesk.cz, dotyk.cz, vlasta.cz
