Článek
Na první pohled působil Ladislav Smoljak (†78) téměř jako česká verze Alberta Einsteina. Nešlo jen o podobu, vystudoval totiž matematiku a fyziku. Jenže místo vědecké kariéry nakonec zamířil do úplně jiného světa: k humoru, divadlu a filmu. Fantazie a nápady mu rozhodně nechyběly. Právě díky nim se stal jedním z tvůrců legendární postavy Járy Cimrmana a spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana, které se postupně proměnilo v jeden z nejvýraznějších fenoménů české kultury druhé poloviny 20. století.
Když DAMU řekla ne
Smoljak pocházel z rodiny, kde vzdělání nebylo samozřejmostí. Jeho otec byl krejčí z Podkarpatské Rusi, který se do Čech dostal jako sirotek a neuměl ani číst. O to víc si přál, aby jeho děti měly lepší život. Ladislav byl od dětství vášnivý čtenář a brzy ho začaly přitahovat příběhy. Ovšem nejen ty, které četl, ale i ty, které by mohl vyprávět sám. Přirozeně ho proto lákala režie. Jenže přijímačky na DAMU dopadly dost nešťastně.
Když na něj přišla řada, komise už prý balila věci a zkoušky rychle uzavřela. Výsledek? Dopis s konstatováním, že uchazeč „neprojevil ani elementární nadání pro režii“ a údajně mu chybí představivost. Z dnešního pohledu to zní skoro jako cimrmanovský vtip. Smoljak se nakonec vydal studovat pedagogiku a právě tam potkal člověka, který zásadně ovlivnil jeho další život: Zdeňka Svěráka. Z jejich přátelství a spolupráce později vznikla jedna z nejvýraznějších autorských dvojic české kultury.
Ladislav Smoljak v Třeboni v roce 2003 přeměřuje děti cimrmetrem
Zrod Járy Cimrmana
V 60. letech pracoval Smoljak jako redaktor časopisu Mladý svět a podílel se mimo jiné i na vzniku ankety Zlatý slavík. Vedle toho spolupracoval s rozhlasem, kde se znovu potkával se Svěrákem a dalšími budoucími kolegy, například Miloněm Čepelkou.
Na podzim roku 1969 vznikla myšlenka fiktivního českého génia Járy Cimrmana. Dnes se to zdá samozřejmé, ale Smoljak zpočátku nebyl z této hry úplně nadšený. Nakonec ale rychle změnil názor a přidal se k ostatním. „My jsme samozřejmě měli velice skromné představy o naší budoucnosti, když jsme začínali. Mysleli jsme si, že to bude takový naše hobby. Pověstná je věta Boženky Svěrákové, když Zdeněk říkal: „My budeme muset příště udělat ještě tam to a to.“ A ona říká: „Vy to chcete hrát ještě jednou?"“ vzpomínal Smoljak.
Divadlo Járy Cimrmana začalo postupně získávat kultovní status. Humor založený na pseudo-vědeckých přednáškách, absurdních historických souvislostech a suchém hereckém projevu fungoval překvapivě dobře. Mezi pravidelnými návštěvníky byl například i Jan Werich, který si prý ze začátku chvíli pohrával s myšlenkou, že by tenhle „největší český génius“ mohl být skutečný.
Filmy, které hezky zestárly
V 70. a 80. letech se Smoljak se Svěrákem stali známými i díky filmům. Mezi ty nejpopulárnější patří dodnes komedie Kulový blesk, Vrchní, prchni! nebo mystifikační film Jára Cimrman ležící, spící, který Smoljak režíroval.
Právě režie byla jeho původním snem. A i bez DAMU si ho nakonec splnil. Jejich spolupráce ale nebyla vždy úplně bezproblémová. Oba měli rozdílné povahy a občas mezi nimi docházelo k neshodám. Přesto dokázali vždy najít společnou řeč a pokračovat dál. Možná i proto jejich společné projekty působí dodnes tak sehraně.
Hrob Ladislava Smoljaka na Olšanských hřbitovech
Učitel, kterého měli studenti rádi
Než se Smoljak naplno prosadil v kultuře, několik let učil. Působil na tehdejší jedenáctiletce v Brandýse nad Labem a stal se tam velmi oblíbeným pedagogem. Učil matematiku a fyziku, ale jeho hodiny prý měly úplně jinou atmosféru než běžná výuka. Studenti oceňovali, že dokázal složité věci vysvětlit jednoduše a s humorem. A také že přinášel čerstvé zprávy z pražského kulturního života. Studentky ho zbožňovaly a vymyslely mu přezdívku „Modrooká pusinka“.
Se studenty navíc začal dělat divadlo. S inscenací Ukradený půlměsíc podle Ludvíka Aškenazyho dokonce vyhráli přehlídku Šrámkův Písek. Zajímavostí je, že se při představení promítaly diapozitivy výtvarníka Radka Pilaře, pozdějšího autora postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska.
Život mimo jeviště
Zatímco Svěrák měl pověst spíše rodinného typu, Smoljak byl temperamentnější. Inteligence, humor a šarm z něj dělaly přitažlivou společnost a ženy to dobře věděly. Během života se třikrát oženil, třikrát rozvedl a měl čtyři děti. Ať už ale prožíval jakékoli životní etapy, jedno zůstávalo konstantní: divadlo.
Na jevišti Divadla Járy Cimrmana stál prakticky do posledních dní. Zemřel 6. června 2010 v Kladně ve věku 78 let jen krátce poté, co ještě hrál před publikem. Pro české publikum zůstává Ladislav Smoljak především symbolem inteligentního humoru. Takového, který nepotřebuje velká gesta, ale spoléhá na nápad, jazyk a přesné načasování. A právě proto funguje dodnes.
Zdroje: Autorský článek s využitím
