Článek
Začátek června je pro Laďku Něrgešovou spojený s bolestnou vzpomínkou. Její maminka zemřela 3. června 2021 doma, za pomoci organizace Cesta domů. Právě letos moderátorka poprvé veřejně propojila její odchod se svou vlastní diagnózou. „Moje maminka. Srdce moje! Zemřela 3.6. večer. Před 5 lety. Doma! Za neskutečné asistence Cesta domů. Veliká pomoc! Na glioblastom. Stejný nádor jaký mám i já. Pořád to bolí. A i proto tu chci být pro své děti….co nejdéle. …prosím!“ napsala na sociální síti.
Máme s bráchou úžasné rodiče
Je to přitom vzpomínka nejen na nemoc a smrt. Něrgešová svou maminku v minulosti představovala především jako ženu, které si vážila pro její sílu a přístup k rodině. Už dříve například vzpomínala na to, jak mladá její matka byla, když se stala rodičem. „Stala se mámou ve svých dvaceti letech! A druhé dítě (tedy bráchu) čekala v době, kdy mi bylo 9 měsíců!? Vůbec to nechápu. Jak to dala?! A dala to skvěle! Máme s bráchou úžasné rodiče,“ napsala před lety k fotografii své maminky.
Dnes mají tato slova pochopitelně jinou váhu. Něrgešová sama poznala, jak náročné může být skloubit každodenní život s vážnou nemocí a zároveň se snažit zůstat rodičem, na kterého se mohou děti spolehnout.
Z televize rovnou na operační sál
Její vlastní zdravotní příběh začal v květnu 2025. Něrgešové se během práce udělalo nevolno a vyšetření odhalilo nádor na mozku. Lékaři následně diagnostikovali glioblastom, jeden z nejagresivnějších nádorů centrálního nervového systému.
Operace přišla velmi rychle. Neurochirurg David Netuka v květnu 2026 popsal, že v takové situaci nebyl prostor na dlouhé rozhodování. Něrgešová přitom ještě v den operace plánovala vysílat. „Už nebyl v práci a oni ho zavolali, ať se vrátí. Řekl: ‚Je to špatné, já vás otevřu.‘ Já mu řekla, ať na to zapomene, že dnes vysílám, takže jestli je to takový problém, tak večer odvysílám, zařídím si děti a zítra ráno mohu přijít,“ vzpomínala.
Po zákroku následovala další léčba včetně chemoterapie a radioterapie. Součástí její terapie se stala také metoda TTF, kterou využívá prostřednictvím přístroje Optune. Sama mu říká jednoduše „helmička“. Zařízení musí mít připojené velkou část dne, což pochopitelně znamená výrazný zásah do běžného života.
Vzbouřila se jen jednou
Něrgešová ale o své nemoci nemluví jen jako o souboru lékařských zákroků. Otevřeně popisuje také chvíle, kdy byla vyčerpaná, naštvaná nebo vyděšená. Jednou z nejvýraznějších situací byl její spor s lékařem o další chirurgický zákrok. „Vzbouřila jsem se, pokud vím, jen jednou, když mi chtěl vzít půlku lebky,“ popsala později. Netuka její rozhodnutí respektoval a vysvětlil, že zvolený postup podle jeho názoru nebyl bez rozumné alternativy.
Něrgešová je maminkou dvou dětí. Se scenáristou a novinářem Jaroslavem Pleslem má syna Adama a dceru Medu a děti jsou pro ni v posledním roce hlavním důvodem, proč pokračuje v náročné léčbě a chce svůj čas využít co nejlépe. O svých dětech mluvila i v pořadu 7 pádů Honzy Dědka, kde oslavila padesáté narozeniny. S typickým nadhledem tehdy řekla: „Já chci mít dceru právničku a syna prezidenta.“
Zároveň se snaží, aby děti její pracovní život příliš neovlivňoval. Přiznala například, že nechce, aby sledovaly všechno, v čem účinkuje, a není příznivkyní toho, aby děti herců automaticky následovaly profesní cestu svých rodičů. Její přístup k rodičovství ostatně nebyl nikdy úplně konvenční. Už před lety velmi otevřeně mluvila o výchově a odmítala fyzické trestání dětí. Zdůrazňovala, že podle ní má rodič nejprve pochopit, proč dítě něco dělá, místo aby automaticky sáhl k trestu.
Nechce se vzdát obyčejného života
Přestože léčba výrazně zasáhla do jejího každodenního života, Něrgešová se snaží dělat věci, které jí připomínají, že není jen pacientkou. Jednou z nich je malování. Své obrazy sdílí na sociálních sítích a některé také nabízí zájemcům. Tvorba pro ni představuje způsob, jak zaměstnat hlavu něčím jiným než nemocí.
Laďka Něrgešová v roce 2018 na party pořadu Top Star
A snaží se plánovat i běžné věci. V létě 2026 například odjela s dětmi na dovolenou na Krétu, přestože ještě několik dní před odletem nebylo jisté, zda jí zdravotní stav cestu vůbec dovolí. Nakonec se cesta uskutečnila a Něrgešová po návratu napsala, že byla „v sedmém nebi“. Podobné momenty možná působí obyčejně, právě v její situaci ale obyčejnost dostává jinou cenu. Moře, děti, práce, obraz na plátně nebo obyčejný den bez komplikací jsou pro ni věci, které nechce odkládat na někdy později.
Ví, co může čekat
V březnu 2026 na sociálních sítích velmi otevřeně popsala, jak náročné pro ni je být prakticky neustále připojená k léčebnému zařízení. Přesto její hlavní poselství zůstávalo jednoduché: chce žít a chce být se svými dětmi. Proto je její letošní vzpomínka na matku tak osobní. Něrgešová dnes ví, co znamená slyšet diagnózu glioblastomu. Ví, jak rychle se může život změnit, jak náročná je léčba a jak velkou roli v ní hraje rodina.
A zároveň má před očima člověka, který stejnou nemocí prošel před ní. Smrt maminky pro ni proto není jen dávnou rodinnou událostí, po vlastní diagnóze získala nový význam. Možná právě proto se v jejích slovech tentokrát objevila tak naléhavá prosba, aby mohla zůstat co nejdéle se svými dětmi.
Zdroje: autorský článek s využitím
