Článek
Kamkoli dnes Lenka Termerová přijde, tam to svou energií rozzáří. A přesně taková byla vždycky, díky pozitivnímu přístupu k životu zvládla i ty největší peripetie, které jí osud přichystal. Už od dětství měla ráda pocit, když své okolí rozesměje. „Připadalo mi, že tím vznikne nějaká pohoda. A přiznám se, že jsem toužila po smíchu i za cenu toho, že já sama se ztrapním. A možná že to mě vlastně přivedlo k okouzlení divadlem,“ vzpomínala, jak jinak než s úsměvem.
První setkání s budoucím manželem
Po gymnáziu se tak přihlásila na DAMU přesto, že její rodiče zrovna neskákali radostí do vzduchu. Báli se, že nedokáže prorazit, a nakonec bude ze svého rozhodnutí zklamaná. Ke zkouškám sice dorazila s nohou v sádře, ale to nevadilo tomu, aby ji přijali. Dostala se do velmi silného ročníku, ve kterém zářili například Viktor Preiss či Jiří Štěpnička.
A hlavně už na škole došlo k osudového setkání Termerové a režiséra Morise Issy. Jejich cesta ke štěstí ale nebyla vůbec snadná. Ten se chtěl ze Sýrie vydat do Kalifornie v USA a rozhodně neplánoval, že zakotví v tehdejším Československu. Jenže zase zasáhl osud - jeho bratranec i rodiče ho přemluvili, aby v socialistické zemi začal studovat.
Stěhování a syndrom vyhoření
Ze setkání s Termerovou vznikla láska jako trám, partneři jsou spolu přes padesát let. Svatba však proběhla až v době, kdy herečka byla v angažmá v ostravském divadle. I to ale provázely komplikace. Syřan musel požádat o povolené do vlasti, jenže to ne a ne přijít. „Pořád jsme na něj čekali a Moris říkal, ať řeknu, že jsem těhotná, že to půjde rychleji. To jsem dělat nechtěla, ale už za měsíc to byla pravda, takže se v divadle uzavíraly sázky, jestli bude dřív syn, nebo svatba,“ prozradila plán herečka. A ten vyšel dokonale.
Trvalo však ještě dva a půl roku, než mohli žít pohromadě jako opravdová rodina. Issa stále musel pendlovat mezi vlastí a Československem. V té době se Termerová s malým Filipem stěhovala do Prahy, což byl její sen. Navíc byla znovu těhotná, čekala dceru Marthu, která je dnes také úspěšnou herečkou.
Po porodu Termerová nastoupila do Ypsilonky, kde vydržela pětadvacet let. Jenže si pak prošla syndromem vyhoření. „Začalo mi vadit, že je moje práce taková nehmatatelná, že nic nevytvářím. A taky to, jak je herec závislý na spoustě jiných lidí. Na tom, kdo ho obsadí, kdo ho režíruje. Chtěla jsem si o svém životě a práci rozhodovat sama.“ Odešla tedy z místa, kde jí nic nechybělo.
Zdraví už má přednost
Nebylo se čemu divit, že po ni sáhla televize a herečka naskočila do seriálů. Na Rodinná pouta (později Velmi křehké vztahy) dodnes nejen ona s láskou vzpomíná. Výborní lidé kolem ní ji podrželi i v době, kdy jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Zákeřnou nemoc nakonec porazila i díky tomu, že jí všichni vycházeli vstříc a „zásobovali“ ji pozitivní energií. Sotva se vyléčila, naskočila do seriálu Doktoři z Počátků a navázala vlastně tam, kde skončila.
Každopádně nemoc mohla za to, že Termerová zvolnila. Ubrala na tempu, víc si váží klidu a pohody. Seriál Modrý kód v době pandemie „pustila“, protože dbala zejména na své zdraví. Užívá si pěti vnoučat a klidnou oázu našla na své chalupě. Když se tam sejde rodina, je nejspokojenější.
Zdroje: pardubice.rozhlas.cz, idnes.cz, blesk.cz, vlasta.cz, ahaonline.cz, novinky.cz
