Článek
Jisté je jedno. Spolu s Leninem byl Lev Trockij jako předseda Petrohradského sovětu hlavním představitelem ruské říjnové revoluce v roce 1917. Bez něj by určitě vypadala jinak a možná by jinak dopadl i Sovětský svaz.
Nouze ho k revoluci nepřivedla
Rodným jménem Lev Davidovič Bronštejn se narodil roku 1879 na dnešní Ukrajině do poměrně dobře situované židovské rodiny. Nouze ho k revoluci nepřivedla, spíš kombinace mladického idealismu, intelektuálního sebevědomí a víry, že svět se dá „opravit“ radikální změnou. Už jako student se zapojil do opozičních aktivit proti carskému režimu. Studium šlo stranou, politika byla zábavnější i osudovější.
Brzy přišel první střet s realitou: zatčení, vězení a vyhnanství na Sibiř. Právě odtud pochází i jeho nové jméno – Trockij. Přijal ho při útěku z vyhnanství, údajně podle jména jednoho z dozorců. Útěky a návraty se ostatně staly motivem jeho života. Sibiř, Londýn, Vídeň, Paříž a další města. Trockij byl typický politický emigrant své doby, byl neustále v pohybu, neustále v polemikách.
Revoluce jako životní projekt
S Leninem si zpočátku notovali. Trockij byl samostatný myslitel a neměl problém kritizovat i ty, kteří stáli na „správné“ straně barikády. Postupně se ale jejich cesty protnuly a v roce 1917 už stáli víceméně na jedné lodi.
Říjnová revoluce (kterou si kvůli rozdílu kalendářů připomínáme v listopadu) nebyla jen spontánním povstáním dělníků, jak ji pozdější propaganda ráda líčila. Byla to také dobře organizovaná mocenská operace. A tady se Trockij ukázal ve své nejsilnější roli, tedy jako organizátor, stratég a řečník, který dokázal strhnout davy.
Část nástěnné malby „El hombre en cruce de caminos“ z roku 1934 v budově Bellas Artes v Mexico City.
Jako tvůrce a velitel Rudé armády sehrál klíčovou roli v občanské válce. Bez jeho organizačního talentu by bolševici nejspíš nevyhráli. Zároveň ale prosazoval tvrdou disciplínu, tresty a popravy dezertérů. Humanista to rozhodně nebyl. Věřil, že revoluce je natolik důležitá, že ospravedlňuje tvrdé prostředky.
Muž ostrých hran
Trockij působil intelektuálně, mluvil několika jazyky, psal a polemizoval. Zároveň uměl být nekompromisní až krutý. Kritici mu vyčítají podíl na rudém teroru i brutalitu vůči odpůrcům. On sám to chápal jako nutnou obranu revoluce.
Možná právě tahle tvrdost mu časem uškodila i uvnitř strany. Nebyl to typ zákulisního hráče. Co si myslel, říkal nahlas – a to v prostředí bolševické politiky nebyla vždy výhoda.
Souboj se Stalinem
Po Leninově smrti začal boj o moc. Na jedné straně charismatický, ale konfliktní Trockij, na druhé nenápadný, zato mistr zákulisních tahů Josif Stalin. Historie ukázala, kdo byl lepší stratég. Stalin postupně ovládl stranický aparát a Trockého vytlačil. Nejdřív přišel o funkce, pak o vliv, nakonec o občanství. Roku 1929 skončil v exilu. Putoval přes Turecko, Francii a Norsko. Nikde nebyl vítán dlouho, byl příliš kontroverzní a představoval diplomatickou zátěž. A taky bezpečnostní riziko.
Útočiště nakonec našel v Mexiku. Zde žil pod ochranou sympatizantů, mimo jiné slavného malíře Diega Rivery (a jeho ženy Fridy Kahlo, se kterou měl Trockij krátký románek). Ani na druhém konci světa ale nepřestal kritizovat Stalina a sovětský režim. Psal, organizoval, plánoval. Zkrátka provokoval.
Stalin mezitím rozjel čistky a likvidaci skutečných i domnělých nepřátel. Trockij byl symbolický nepřítel číslo jedna. Jeho stoupenci končili ve vězeních a pracovních táborech, někteří před popravčí četou. Neunikli ani členové jeho rodiny.
Cepín, který vstoupil do dějin
V srpnu 1940 se Stalinova tajná policie NKVD dočkala. Agent Ramón Mercader se vetřel do Trockého blízkosti a v jeho mexickém domě ho napadl horolezeckým cepínem. Trockij zranění podlehl následující den.
Bylo mu šedesát let. Muži, který pomáhal svrhnout jeden režim, se nepodařilo přežít ten, který pomohl vytvořit. Trockij je dodnes rozporuplná figura. Byl inteligentní, schopný a historicky významný. Zároveň spoluvytvářel systém, který přinesl násilí a represe.
