Článek
Film Lucie, postrach ulice patří k nejúspěšnějším českým dětským snímkům 80. let. Režisér Jindřich Polák společně se scenáristou Otou Hofmanem vytvořili svět, který dodnes dokáže pobavit nejen děti, ale i dospělé. Velkou zásluhu na tom mají nezapomenutelní formeláci Ferda a Ferda, originální trikové scény i výborné herecké obsazení.
Mělo to být úplně jinak
Mnozí diváci dnes ani netuší, že film vlastně vznikl trochu oklikou. Původně šlo o šestidílný televizní seriál Luzie, der Schrecken der Straße, natočený v koprodukci se Západním Německem už v roce 1979. Pro české publikum byl až o několik let později sestříhán do podoby celovečerního filmu, který měl premiéru v roce 1984. Proto si někteří pozorní diváci mohli všimnout, že Žaneta Fuchsová vypadá ve filmu mladší než v některých snímcích, které byly uvedeny dříve. Ve skutečnosti se totiž natáčelo s několikaletým předstihem.
Nebyla to ale jediná podivná věc. „Když jsme točili v Německu, nesměli jsme vyhazovat prázdné plechovky od coca coly, sbírali jsme krabice od prášků na praní, různí jiné škatule, všelijaké obaly a vezli jsme to do Česka. Tady v Kotvě se všechny tyhle věci nacpaly do regálů, aby to vypadalo jako v Německu,“ popisoval herec Michael Hofbauer.
Lucii mohla hrát jiná herečka
Dnes si titulní roli bez Žanety Fuchsové snad ani nelze představit. Jenže původně měla mít k postavě velmi blízko Klára Pollertová, později známá jako Klára Pollertová-Trojanová. Režisér Jindřich Polák však na poslední chvíli změnil rozhodnutí a dal přednost tehdy málo známé Fuchsové. Ukázalo se, že šlo o trefu do černého. Její projev se stal jedním z důvodů obrovského úspěchu filmu. Inspirací pro samotnou postavu Lucie navíc byla režisérova dcera Kateřina.
Pro Žanetu Fuchsovou znamenala Lucie začátek mimořádně úspěšného období. V následujících letech se objevila například v seriálech Létající Čestmír, Bambinot, Chobotnice z II. patra nebo Vlak dětství a naděje. Přestože patřila mezi nejobsazovanější dětské herečky své generace, v dospělosti se herectví nevěnovala i proto, že ji nevzali na DAMU. „Vůbec jsem to nečekala, nic jiného jsem odmalička nedělala, a že budu studovat herectví, byla pro všechny, kteří mě znali, samozřejmost,“ vzpomínala.
Žaneta Fuchsová se k filmu vrátila coby asistentka režie
Hlas některých herců diváci ve skutečnosti neslyšeli
Zajímavostí je také dabing některých dětských herců. Mahulena Bočanová si ve filmu zahrála Lídu, její hlas ale ve výsledné verzi patří Michaele Kudláčkové. Tvůrci tehdy sáhli po zkušenější dětské dabérce, která byla televizním divákům dobře známá. Podobně dopadl i Karel Hábl v roli Fantomase. Jeho hlas byl při postsynchronech nahrazen Miroslavem Moravcem, jehož výrazný projev podle filmařů lépe odpovídal charakteru této komické postavy.
Část filmu vznikala v tehdejší Spolkové republice Německo, především v Kolíně nad Rýnem. Práce štábu tam ale nebyla jednoduchá. Kolem natáčení se neustále shromažďovali kolemjdoucí, kteří vstupovali do záběrů. Filmaři proto přišli s neobvyklým řešením a používali dvě kamery. Jedna skutečně natáčela potřebnou scénu, zatímco druhá pouze předstírala práci a odváděla pozornost zvědavých diváků. Díky tomu se podařilo udržet natáčení v plánovaném tempu. Pozorní diváci si mohou všimnout i dalších drobností. Ve scéně, kdy Osvald cvičí na klavír Beethovenovu skladbu Für Elise, listuje německým komiksem Superman und Batman.
Kouzlo, které nezestárlo
Na úspěch filmu navázalo pokračování …a zase ta Lucie, které divákům nabídlo další dobrodružství s formeláky. Z těchto snímků pak vedla cesta ke vzniku další slavné spolupráce režiséra Jindřicha Poláka a scenáristy Oty Hofmana, a to legendárního seriálu Chobotnice z II. patra, který využíval podobné spojení hraného filmu a trikové animace.
Ani po více než čtyřiceti letech neztrácí Lucie, postrach ulice své kouzlo. Kombinace dětské fantazie, nápaditých triků a výborných herců z ní udělala film, který se pravidelně vrací na televizní obrazovky a stále si získává nové generace diváků. Mnohé z jeho zákulisních příběhů přitom dokazují, že za zdánlivě jednoduchou rodinnou komedií stálo mnohem víc práce a filmařské vynalézavosti, než by se na první pohled mohlo zdát.
Zdroje: autorský článek s využitím
