Článek
Jestli někdo trpí depresemi nebo má pocit, že je jeho život k ničemu, měl by se sejít s někým, jako je paní Kamila. Pozitivně naladění člověk, od přírody optimista. V žádném případě se přitom nedá říct, že by měla v životě všechno zadarmo. Hodně věcí si musela vydřít, o dost také přišla. Přesto se nikdy nevzdala své víry, že je na světě krásně. „Kdybych se měla užírat a řešit malichernosti ve stylu, že si o mě někdo myslí něco ošklivého, tak bych se zbláznila. Vůbec, s tímhle na mě nechoďte,“ usmívala se sympatická plavovláska.
Neřeší věci, které nedokáže ovlivnit
Když jí namítnete, že to přeci není jen o tom, co si o ní kdo myslí, ale člověk může přijít o práci, o partnera, události ve světě také nejsou vždycky růžové. Přesto Kamilu nezvikláte. Jejích životní pohled je zkrátka takový, že by se člověk neměl stresovat a zaobírat věcmi, které nemůže ovlivnit. „Podívejte se, hodně lidí řeší válku na Ukrajině, reakci Trumpa apod. Co mám dělat? Šílet, že budeme mít Putina za rok u dveří? Ano, je to možné. Ale jak to ovlivním? Posílám pravidelně peníze na sbírku pro ukrajinské děti. Nevydělávám „raketu“, ale tohle si chci dopřát. Jinak si ale nemyslím, že bych mohla dělat něco, co by Rusa zastavilo.“
Takto přistupuje prakticky ke všemu, co život nabízí. Včetně manželství. Když s Pavlem začínala chodit, musela o něj bojovat s jinou ženou. Ale místo toho, aby intrikovala a snažila se ho dostat nějakou lstí, nechala všemu volný průchod. „Ukázala jsem mu, jaká jsem. Totéž mohla udělat ta druhá. Jenže ona se místo toho soustředila na to, jak mě pomluví a znemožní. Člověk nemusí být génius na to, aby mu došlo, že je něco špatně.“
Je to i o maličkostech
Dnes je se svým partnerem devět let, z toho šest jsou manželé. Mají dvě krásné dcery, bydlí ve vlastním domě. Kamila si našla takovou práci, aby mohla být s dětmi doma. Nechce přijít o roky, kdy vyrůstají. „Měla jsem lepší nabídku. Mohla jsem se věnovat marketingu na docela vysoké pozici. Ale odmítla jsem. Žádné peníze na světě mi nevynahradí čas s holkami. Jednou bych si to hrozně vyčítala.“ Tvrdí, že si sice nemohou dopřát několik dovolených ročně, jako někteří jejich známí. To jim ale nevadí. Jednou v roce k moří jí úplně stačí.
Tohle všechno zapadá do jejího konceptu spokojeného života. S manželem jsou oba ochotni dělat kompromisy, často hledají nejschůdnější řešení tak, aby bylo fér k celé rodině. A také je to o maličkostech. „Vždycky, když přicházíme domů nebo někam odcházíme, si dáme pusu. Je to takový náš zvyk, asi už to děláme automaticky. Ale je to důkaz, že se máme rádi, že k sobě stále patříme. Recept na spokojené manželství a pohodový život není složitý. Jde jen o to chtít, začít u sebe a neustále pracovat. Výsledky přijdou, to garantuji.“
Je mi jedno, co si myslí soused
A ještě jedna věc je podle Kamily důležitá. Nezaobírat se plány do té míry, že by přehlušily to, co se děje v přítomnosti. Žít tady a teď, tím se sympatická žena řídí. „Dávám do přítomnosti všechno, co mohu. Bez ohledu na to, jestli si někdo pomyslí to či ono. Je mi jedno, co soused, kašlu na to, co v práci. Jde mi o rodinu, o děti. A o sebe, samozřejmě.“
Až se jednoho dne ohlédne, chce mít dobrý pocit z toho, co uvidí. Zatím to vypadá, že se jí daří. „Děti vychováváme k lásce k přírodě, k vlasti. Ale nic se nesmí přehánět. Vždycky nakonec přijdete na to, že nejdůležitější je rodina a to, jestli vydržíte sami se sebou. A o tom to je.“
