Článek
Manželství jako takové nikdy příliš neuznávala. Lenka razila heslo, že když spolu dva lidé chtějí být, tak na to nepotřebují papír. A také si myslela, že život ve dvou není nic, po čem by toužila. Přesto se vdala, a přesto několik let žila tak, jak od ní její rodina očekávala. Jenže se trápila, psychicky na tom nebyla dobře. Nemohlo ani to, že manžel pro ni dělal prakticky cokoli, na co jen pomyslela. Nakonec se ukázalo, že potřebuje něco, s čím by ne každý muž souhlasil.
Manžela jí nutila rodina
Narodila se na malé vesnici, čímž byla celá řada věcí v jejím životě předurčena. Mimo jiné i to, že se jednou vdá a bude žít jako „všichni“. Tak se to od ní zkrátka očekávalo a ona to nemohla nesplnit. „Znamenalo by to, že bych přišla o rodinu, ale i o dědictví, které nebylo úplně malé. Takže jsem prostě měla důvody, abych si našla manžela a začala žít rodinný život. To ale nebylo nic pro mě,“ vysvětlovala sympatická černovláska. Se svým manželem se seznámila na jedné společenské akci. Nejprve se několik měsíců scházeli jen jako kamarádi s výhodami.
Postupem času však Lenka zjišťovala, že pokud má někdy s někým plnohodnotně žít, tak to musí být s Pavlem. Měl charisma, vypadal dobře, dokázal vzít za práci, navíc měli společné zájmy. „Nikdy jsem se s ním nenudila. I když mi bylo ouvej, tak mě dokázal rozesmát a naladit na pozitivní vlnu. Takže jsme spolu začali normálně chodit. Všichni byli spokojeni. Kromě mě.“ Lenka stále víc docházelo, že tento život je úplně mimo její smýšlení, že to takto nechce. Jenže nevěděla, jak z toho ven, aniž by si rozhněvala své nejbližší.
Chtěl najít řešení
Jelikož byla zvyklá vždycky jednat na rodinu, tak manžela požádala, jestli by s ní nešel na večeři s tím, že by chtěla něco probrat. A tehdy mu naprosto otevřeně řekla o všem, co ji trápí. „Svěřila jsem se mu se svými nejniternějšími pocity, jak moc mě ubijí představa, že budu jen s ním až do konce života. Samozřejmě s tím, že to nebylo o něm, ale o mě, můj problém, ne jeho vina nebo cokoli jiného.“ Pavel ji kupodivu poslouchal až do konce, nepřerušoval ji. Jen se občas na něco zeptal, aby věci lépe pochopil. Lenka počítala s tím, že až se vše dozví, tak ji opustí. Byla na to připravená. Ale to se nestalo.
K jejímu velkému překvapení totiž Pavel navrhnul, že by měli začít hledat řešení. Takové, které by dávalo smysl a dovolilo by jim zůstat ve svazku manželském. „Věděla jsem, že je jen jediný způsob. Musel by mi dovolit jiného muže. Neodvažovala jsem se to však vyslovit nahlas,“ uvedla Lenka. Už to, že jsou s manželem stále u jednoho stolu a nekřičí na sebe, bylo pro ni takové malé vítězství. Nechtěla hned dál tlačit na pilu.
Žije si svůj sen
Uběhlo pár týdnů, kdy se zdálo, že se v jejich vztahu nic neposune, a nakonec stejně dojde k tomu, že půjdou od sebe. „Jednoho dne, byl to pátek, přišel Pavel z práce domů a chtěl si promluvit. Myslela jsem, že je to konec, že mi oznámí, abych se sbalila a odešla.“ Znovu se však Lenka spletla. Její manžel nabídl jiné řešení. Slíbil, že bude tolerovat, pokud si jednou za rok přivede jiného muže, který s nimi může nějakou dobu bydlet. Nevěřila vlastním očím, něco takového si vždycky přála.
Od tohoto rozhodnutí už uběhlo několik let a funguje to skvěle. „Manžela mám na lásku, ty ostatní na zábavu, ale i na práci. Když s námi bydlel truhlář, udělal nám krásno nové skříně. Prostě je to krásný život. Moje rodina nic netuší, nevydědí mě a myslí si, že mi skvěle klape manželství. Což je ostatně pravda.“
