Článek
Vztahy se může vyvíjet různě. Dana v podstatě počítala s tím, že bude v manželství někdy řešit krizi, že možná přijde manželova nevěra a ona se k tomu bude muset postavit. byla připravená na celou řadu možností, které by mohly přijít. Navíc se nikdy nepovažovala za plačku, která by se hroutila při prvním problému. Přesto jí ale osud připravil něco, co si neuměla představit ani v nejhorším snu. Nebýt jejich tvrdohlavosti a soutěživosti, možná už by to dávno vzdala. Takhle se ale trápí a neví, co bude dál.
Vypadalo to, že okouzlení je vzájemné
Když se Dana seznámila s charismatickým Pavlem, byl pro ni jako přízrak z jiného světa. Galantní chování, skvělé vyjadřování, spisovná mluva. Pocházel z Moravy, kde je běžné nářečí. V jeho řeči ale nic takového znát nebylo. „Žádné „su“ nebo „chcu“ a podobné hrůzy, které občas slýchám. Neprznil jazyk, naopak, užíval si to, jak je čeština krásná a košatá,“ vzpomínala sympatická brunetka. Ráda ho poslouchala, klidně několik hodin vydržela nemluvit a užívat si všechno, co říkal. On dobře věděl, jak na ni působí. Ostatně nebyla první žena, kterou takto okouzlil. Tentokrát se však zdálo, že okouzlení je vzájemné.
Kdyby jí tehdy někdo řekl, že ten samý chlap jí jednou hrozně ublíží a že nebude chtít uznat, že on je ten, kdo jejich vztah rozbil, vysmála by se mu. Měla Pavla za dokonalého muže, se kterým si uměla představit zbytek života. „Zamilovala jsem se až po uši. Měla jsem růžové brýle, což ale v takovém stavu není nic neobvyklého. Jenže mě nikdo nevaroval. I moje okolí, moji kamarádi z něj byli unešeni. A to se pak velmi špatně přichází na to, že pravda může být někde jinde.“
Plány a realita - dvě odlišné věci
Těžko jejímu partnerovi sahat do svědomí. Miloval ji? Nebo to jen hrál? Dnes už je to každopádně jedno. Když Danu požádal o ruku, s radostí souhlasila. V té době už spolu nějakou dobu žili v jejím bytě, který zařídili v podstatě k jeho obrazu. „Nevadilo mi to. Měla jsem radost, že je spokojený a cítí se tam dobře. Já byla přesvědčená o tom, že kde je on, budu šťastná i já.“ Opravdu se zdálo, že to bude fungovat. Měli pěknou, malou svatbu, kterou si všichni moc užili. Dana si malovala, jaký krásný život ji čeká. Chtěla dítě, ideálně co nejdřív. Jenže z toho nebylo nic.
Pavel se totiž začal měnit. Jestli to bylo náhoda, nebo to měl promyšlené, ví asi jen on sám. Každopádně Dana byla často sama, Pavel jí odmítal cokoli vysvětlovat. Až jednoho dne přišel s tím, že si našel jinou ženu a požádal svoji manželku, aby se s ním rozvedla a opustila byt. „Já myslela, že špatně slyším. Ublížil mi, to je jedna věc. Ale ta drzost říct mi, abych opustila svůj byt? Tak to se ale panáček přepočítal.“ Dana se odmítla odstěhovat, neměla důvod k tomu, aby šla kamkoli jinam. Jestli si ale myslela, že bude klid, tak se opět zmýlila.
Nikdy neustoupí
Její manžel si totiž po pár týdnech do jejich bytu nastěhoval svoji milenku. „Prostě tam stála s dvěma igelitkami a jedním kufrem. Pavel ji odvedl do pokoje a zamkli se tam. Pak mi přišel říct, že kuchyň je společná a oni mají jeden pokoje, já druhý.“ Dana zase zůstala stát s otevřenými ústy. Začala dělat scény, vyhrožovala, prosila. Nic nepomáhalo. „Myslel si, že se sbalím a odejdu. Ne, nikdy! Znal mě, věděl, čeho jsem schopna.“ Běžely dny, týdny, měsíce. Dana dál hrála svoji „hru“ stejně, jako ji hrál její manžel.
Přitom jejich zvláštní soužití nabízí dost paradoxní situace. „S tou jeho jsem se potkala před koupelnou. Obě jen v kalhotkách, já v s kartáčkem v puse, ona s ubrousky v ruce. Neptala jsem se, co zrovna dokončili. Každopádně dnes a denně se děje něco, co je hrozně podivné.“ Pravidelně se třeba stává, že manžel a jeho milenka snědí to, co si Dana nakoupila. „Nebo můj oběd připravený na další den do práce. Minule jsem zase našla její podprsenku mezi svými věcmi. Asi zůstala v pračce. Ale já neustoupím, nikdy. To se raději zblázním.“
Zdroj: autorský článek
