Článek
K životu vždycky přistupovala racionálně. Když se jí kamarádky svěřovaly, vnímala to jedním uchem a tím druhým informace vypouštěla. Irena zkrátka nepatřila mezi ženy, které by si cokoli idealizovaly. O to větší překvapení bylo, když začala chodit s mužem, kterého znala teprve pár dní. „Láska na první pohled. S něčím takovým na mě někdo přijít před tím, než jsem potkala Marka, jen bych se smála,“ přiznala sympatická blondýnka. Vypadalo to však, že po několika nepovedených vztazích konečně našla pana dokonalého.
Šli do toho po hlavě
Měli toho spolu hodně společného. Což ale až tak šokující nebylo, protože se poznali na akci, která byla určena pro milovníky cestování a zejména horské turistiky. Hodně specifický koníček. „Od první chvíle jsem věděla, že toho chlapa chci. Netušila jsem ještě, jestli s ním chci žít, ale neskutečně mě přitahoval.“ A jelikož to bylo vzájemné, po první společné večeři došli k přesvědčení, že spolu chtějí chodit. Když to Irena řekla kamarádkám, nejprve to považovaly za vtip. Ani ony nevěřily, že by zrovna ona byla schopna něčeho takového. Jakmile ale zjistili, že je to reality, samozřejmě jí vztah všechny přály.
Irena se vznášela na obláčku, byla neskutečně šťastná. Vzpomínala, že to, co cítila k Markovi, nikdy předtím k jinému muži necítila. Podnikali společné túry, brzy seznámili rodiny. A pořád bylo všechno dokonalé. Vše do sebe tak nějak zapadalo jako puzzle. „Byla jsem jako vyměněná. Pryč byly moje neustálé strachy z toho, co bude. Žila jsem pro přítomnost, tady a teď. Bylo mi víceméně jedno, co bude za týden, natož za rok, za deset let.“ Asi nikoho nepřekvapilo, že spolu partneři začali bydlet už po měsíci randění.
Svatbu naplánovali během pár dní
To však ještě nebyl zdaleka konec. Svatba bez zásnub, to není až tak obvyklé. U nich dvou ale vlastně očekávatelné. Jednou ráno se probudili a řekli si, že se chtějí vzít. „Bylo to spontánní. Koukli jsme se na sebe a z obou to vypadalo skoro naráz. Stačila už jen naplánovat, kdy přesně a kde.“ Ani to ale nebyl žádný velký problém. Měli jasno v tom, že to bude v blízkosti bydliště jedné z rodin. Tak si hodili mincí a padlo to na rodinu Ireny. „Poblíž byl pěkný statek, kde se dělaly svatby. A jelikož byl březen, tak měli místo. Jeden volný víkend nám stačil. Co na tom, že to bylo za čtrnáct dní. Dost času, ne?“ usmívala se poněkud hořce Irena.
Veselku si všichni moc užili. A Irena už začínala myslet na to, jak to bude s dětmi. Jestli i na to půjdou rychle, nebo přeci jen začnou trochu plánovat. Věci ale nabraly úplně jiný směr, než který novomanželka očekávala. Její manžel se totiž jen tři týdny po svatbě přiznal, že má jinou ženu. Prý ji měl už v době, kdy si Irenu bral. „Tvrdil, že si myslel, že to s ní skončí, ale že to nedokáže. A taky mi sdělil, že je jí sedmapadesát.“
Odpověď, kterou nečekala
Irena byla v šoku. Nechápala, jak je to možné. Hlavou se jí honily různé myšlenky. Nakonec ale převážila otázka, proč chce její manžel ženu, která je ve věku matky jeho novomanželky. Potřebovala znát pravdu. „Čekala jsem ledacos. Odpověď mě ale opět rozbila. Zcela vážně mi řekl, že vedle mě nechce být, až budu stárnout, že se změním a on na to není připraven. Proto má tedy ženu, která už má tento proces za sebou.“
Mladá žena si nejprve myslela, že si z ní Marek střílí. On to ale myslel naprosto vážně. Irena neměla na to, aby jakkoli bojovala. „Tohle byla informace, se kterou se nedalo smířit, ale ani se jí postavit. Rozvedli jsme se, nechtěla jsem ho už nikdy vidět. Tak, jak jsme vše dělali rychle a hekticky, podobně skončil i náš vztah.“
Zdroj: autorský článek
