Článek
Našla si svůj smysl života v tom, že ho žila naplno. Leona se už jako malá holka rozhodla, že nebude ztrácet čas maličkostmi a bude dělat věci podle svého. Sice to v průběhu let musela trochu přehodnotit, to důležité ale zůstalo - opravdu si našla muže svých snů a žila si jako v pohádce. Nic nenapovídalo tomu, že by se to mělo změnit. Její manžel jí byl věrný, o čemž byla skálopevně přesvědčena. Rozhodně tedy nekoukal po jiných ženách, což na něm oceňovala. Až příliš později ale zjistila, že k tomu měl své důvody.
Bylo to naprosto perfektní
Když začala s Liborem chodit, byli považování za pár snů. Ona premiantka školy, která na střední škole snad nikdy neměla horší známku než dvojku. On sportovec, který pravděpodobně jen kvůli vleklému zraněné přišel o dráhu profesionála. Navíc si rozuměli i po lidské stránce, skvěle se doplňovali a spolu vypadali jako nerozlučná dvojice. „Bylo to prostě perfektní, co vám mám povídat. Věděl, jak se k ženě chovat, nikdy na mě nezvýšil hlas. Připadala jsem si opravdu jako princezna, která si zaslouží, aby ji chlap hýčkal,“ usmívala se sympatická černovláska. Ne nadarmo se však říká, že dokonalost neexistuje.
Pokud se Leona dnes ohlédne zpět, vidí určité náznaky, které ji mohly varovat. Ovšem faktem je, že když člověk s někým žije, některých podstatných maličkostí si prostě nevšímá. A už vůbec ne, jestli má pocit, že je vše v nejlepším pořádku. „Jeho chování bylo na heterosexuála až příliš milé. Ano, teď to vím. Tehdy jsem si myslela, že je zkrátka takový. Ano, také měl rád hezké oblečené, rád voněl. Ale proč ne? Dnes už je to běžné.“ Bylo toho samozřejmě více, Leona už se v tom ale nechce zbytečně vrtat a vracet se k tomu, co stejně nezmění.
Pořád si to nějak omlouvala
Každopádně si po boku Libora užila roky, na které nikdy nezapomene. Randili spolu asi osm měsíců, pak ji požádal o ruku. Nadšeně souhlasila, veselku stihli ještě do roka od první schůzky. Leona byla na vrcholu blaha. „Užívala jsem si každou minutu. Všechno bylo zabalené do takového krásného papíru života. Nemohla jsem se toho nabažit. Jediný problém byl v tom, že jsme spolu příliš nespali. Přičítala jsem to ale jeho náročné práci, únavě apod. Vždy jsem si našla nějakou omluvu.“ Jestli někdy Leonu napadlo, že její partner může být na chlapy, tak myšlenku pokaždé s pobaveným úsměvem „smetla ze stolu.“
Nic takového zkrátka nepřicházelo v úvahu. Vždyť pracoval, měl další zájmy. A že s ní spal jednou za půl roku? No, tak ať. „Utěšovala jsem se tím, že to tak mají i jinde. Nevím, nedělala jsem si žádný průzkum. Doufala jsem, že to tak je,“ vysvětlovala své myšlenkové pochody. Oči se jí otevřely až ve chvíli, kdy náhodou zaslechla manžela, jak telefonuje. „Říkal dotyčnému Karlíčku, pak čumáčku. A nakonec mu oznámil, že se těší, až mu opusinkuje ten jeho nástroj.“
Manžel nezapíral
S Leonou se v tu chvíli začal motat celý svět. V hlavě jí běželo tolik věcí, že je nedokázala poskládat do nějaké ucelené formy. Nenapadlo ji nic jiného, než rozrazit dveře do obývá a udeřit na manžela. „Začala jsem na něj křičet, hrozná slova ze mě padala, nechci je opakovat. Dodnes se za svou reakci stydím, byť bylo jasné, že mě vlastní partner podváděl. Navíc s mužem. I když, slovo „navíc“ ani není na místě. Buď jak buď, byl mi nevěrný.“ Libor nezapíral. Několik měsíců měl poměr s kolegou z práce. Leoně se omlouval, tvrdil, že to neplánoval, ale že je to silnější než on.
Snažil se dle svých slov zůstat věrný, ale nedokázal to. „Bylo mi ho až líto. Myslel to upřímně, nechtěl mi ubližovat. Snažil se, aby nám to klapalo, tvrdil, že jsem jedna z mála žen, se kterou si uměl představit život. Nakonec mu ale došlo, že s mužem je mu lépe a nevěděl, jak mi to říct.“ Leona s Liborem se rozvedli, zůstali však dále přáteli. Oba dnes mají nové vztahy. Libor žije s Karlem.
