Článek
Jestli si na začátku manželství malovala, jaké úžasné časy jí čekají, tak se brzy setkala s nepříjemnou realitou. Partner Jany je totiž notorický sukničkář. I když už před veselkou tušila, čeho je schopen, doufala, že ho manželství změní. To se ale nestalo. Možná právě naopak. Jaroslav jakoby měl pocit, že když má doma zázemí, může si dovolit ještě víc než v minulosti. A tak zatímco jeho krásná drahá polovička čekala v slzách doma, on si užíval s jinými ženami. Pro většinu žen by to znamenalo rozvod, asi by to ani nenechaly zajít tak daleko.
Výchova jí na sebevědomí nepřidala
Jana byla z jiného „těsta“. Byla vychována v poměrech, které z ní bohužel neudělaly sebevědomou ženu. Stále žila s pocitem, že muž je pánem tvorstva a žena by měla být u plotny. I když to tak samozřejmě dávno není, všechno ještě umocnil fakt, že její rodiče brzy zemřeli. Zůstala sama, následoval přesun z vesnice do hlavního města. Spolehnout se sice mohla na tchyni, nikdy ji nenechala na holičkách. Jenže ani její názory se příliš neslučovaly s názory moderní ženy. „Má mě ráda, já zase ji. Je pro mě druhou maminkou. Ale někdy říká úplně jiné věci, než které jsou podle mě správné,“ kroutí hlavou mladá žena.
Její tchyně ví o tom, jakého má syna. Mnohokrát se mu snažila domlouvat, aby se krotil ve svých vášních. Vždycky to ale bylo marné. Když pak potkal Janu, myslela si, že by se svými zálety mohl skončit. „Ona sama mi několikrát řekla, že ví, že já naše manželství neohrožuji.“ Jana sice měla své nedostatky, na druhou stranu ale vždycky byla silná žena. Nepoložila ji první nevěra manžela, druhá ani třetí. Když se to ale opakovalo prakticky neustále, začínala mít všeho dost.
Má doufat, že ho to jednou přejde
Právě tehdy šla za tchyní s tím, že podá žádost o rozvod. Chtěla její požehnání, věřila, že ji bude chápat. Spletla se. „Koukala na mě hodně udiveně. Jakoby slyšela poprvé, co se v našem manželství děje. Tak to ale samozřejmě nebylo. Pak se na mě usmála a řekla, že musím všechno vydržet, protože někteří muži jsou zkrátka nevěrní, ale nemyslí to nijak zle,“ vysvětlovala pohledná plavovláska. Její tchyně ještě dodala, že to prostě musí s manželem vydržet a doufat, že ho to jednou přejde a on začne sekat dobrotu.
Pro Janu bylo tohle sdělení jako rána přímo do srdce. Žena, u které vždy hledala oporu a pokaždé ji také našla, ji najednou vrazila kudlu do zad. Když o tom ale začala přemýšlet, vlastně se jí nedivila. „Je to její syn. Vždycky ho bude mít na prvním místě a bude se ho snažit chránit. Nikdy nebudu stát nad ním, nepůjde se mnou proti němu.“ Další kroky tak bude muset Jana podniknout úplně sama. Má sice pár kamarádek, na ty se ale obrátit nemůže. Už proto, že nechce, aby věděly, jaká realita u ní doma panuje.
Jana zatím neví, co přesně udělá. Ví, že v manželství zůstat nechce. Lituje, že do něj kdy vstoupila, na to už je ale pozdě. „Po bitvě je každý generál. Co jsem si nadrobila, to si musím sníst.“ Jen se bojí, že rozvodem do neskončí a Jaroslav jí bude škodit i potom. Asi jí ale nezbude nic jiného, než to risknout.
