Článek
Vždycky snila o velké rodina a milujícím manželovi, který pro ni udělá všechno, co jí uvidí na očích. Minimálně prozatím však musí Jana tyto sny opustit. Žije totiž v naprosto odlišné realitě. Dobře si uvědomuje, že kdyby bydlela s cizím člověkem, měla by víc klidu a alespoň čas i pro sebe. Takhle musí plnit to, co požaduje její partner a ještě žít s tím, že není jeho jedinou ženou. Asi každého napadne, že řešením by přeci bylo sbalit svých pět švestek a někam se odstěhovat. O tom však nechce pohledná blondýnka ani slyšet.
První nevěra krátce po svatbě
Je to prostě zvláštní soužití. Přitom to tak nebylo vždycky. Když se Jana a Ivan poznali, zažehla se mezi nimi obrovská láska. Jiskry létaly a jejich známí si z nich dělali legraci, že by mohli založit lesní požár. „Byla jsem tehdy moc spokojená. Malovala jsem si, jak spolu budeme mít děti, chtěla jsem minimálně dvě. A prostě budeme žít naše životy podle ideálního scénáře,“ zasnila se sympatická mladá žena. Jenomže člověk často míní a osud si to stejně vymyslí po svém. První dva roky vztahu utekly jako voda. Jana s Ivanem se stihli zasnoubit a následně i vzít. Pak se ale všechno začalo lámat, bohužel na tu horší stranu.
Nebylo to tak, že by se nikdy nepohádali. Ale své problémy si dokázali vyřešit, vyříkat a začít vždy s čistým štítem. Zhruba dva měsíce po svatbě se to ale změnilo. Visely mezi nimi nevyřešené potíže, najednou nebyli schopni konstruktivní debaty. „Měla jsem pocit, že mluvím s úplně jiným člověkem. A někdy v té době mě manžel poprvé podvedl. Po jedné z našich hádek odešel do baru a vrátil se ráno. Cítila jsem z něj, co dělal. I z jeho oblečení, samozřejmě.“
Sliboval mi dítě
Kdyby tehdy našla odvahu, manžela odkázala do patřičných mezích a alespoň na nějakou dobu od něj odešla, možná by věci nabraly jiný spád. Ona to ale neudělala. Přitom Ivan si ani nesypal popel na hlavu. „Řekl mi, že dělám z komára velblouda a nemám to řešit. Tak jsem to nechala být.“ Dnes už ví, že to byla velká chyba. Jenomže jakou laťku nastavila, takovou se její partner řídil i v budoucnu. Střídal ženy jako na běžícím páse. Nic si nedělal z toho, že se jeho manželka trápí. Dokonce milenky ani nezapíral. Někdy o nich mluvil, někdy je Jana potkala.
Svěřila se kamarádce, ta jí hned vynadala za to, že v takovém vztahu zůstává. Jana se s ní přestala bavit, protože si odmítla přiznat, že má pravdu. „Měla jsem důvody, proč s ním jsem. Za prvé jsem nechtěla zůstat sama, měla jsem z toho prostě strach. Také jsem nechtěla začínat znovu. A v neposlední řadě jsem se těšila na dítě, které mi neustále sliboval. Jenže tyhle důvody nikdo nevnímal. Kamarádka se mi dokonce smála. A nebyla sama. Ty lidi už jsem nechtěla nikdy vidět.“
Rodina jí nepomohla
Těžko říct, jestli by někdo dokázal žít tak, jak žije Jana. Na jednu stranu manželovi vaří, pere, doma uklízí a snaží se, aby se měl Ivan co nejlépe. Na druhou stranu přihlíží, jak se „tahá“ s jinými ženami a k ní se nechová ani jako ke svému kamarádovi, se kterým chodí do hospody. „Vím, že není špatný. A stále věřím, že se v něm to dobro znovu projeví. Možná je to i moje chyba. Třeba jsem mu dala nějaké důvody, aby se takto choval,“ uvažovala Jana.
Každopádně se zatím nebyla schopna od toxického manželství odpoutat. Nepomohla jí ani rodina, která jí dala jasně najevo, že Ivan je fajn chlap a měla by se ho držet. Pravdou je, že bez podpory nejbližších se zásadní kroky dělají velmi těžko.
Zdroj: autorský článek
