Článek
Když se Jana s Tomášem poznali, někteří lidé ji varovali, aby si na něj dávala pozor. Nejen, že byl o dva roky mladší než ona. Pohledný chlapík měl hlavně pověst proutníka, který nenechá žádnou sukni na pokoji. Mladá žena však měla růžové brýle, také měla za sebou nepovedený vztah a chtěla i sama sobě dokázat, že nepatří do starého železa. Začal tedy románek, který mohl prakticky kdykoli skončit. Ani jeden do toho nešel s tím, že budu něco vážného. To se však změnilo po zhruba měsíci. Tomáš přišel s tím, že se zamiloval a chtěl by si Janu vzít.
Svatby velmi brzy litovala
Pro ni to byl samozřejmě šok, s ničím takovým nepočítala. Až mnohem později se dozvěděla, že měl její drahoušek drobné problémy se zákonem a vidina pevného vztahu ho lákala zejména proto, že to z něj dělalo „lepšího člověka“. Jana váhala několik dní, než svolila a začala se chystat veselka. „Samozřejmě vím, jak naivní jsem byla. Ale já tenkrát chtěla mít klid a představa, že jsem něčí ženou, mě hodně přitahovala. Uvědomuji si, že to byla chyba. Ale po bitvě je každý generál,“ usmívala se hořce. Přitom nejprve nic nenasvědčovalo tomu, že se věci začnou hroutit.
I když si hodně lidí o jejich svatbě myslelo své, Tomáš většinu pochybovačů přesvědčil svou bezprostředností a uměním se ze všeho „vykecat“. Zkrátka ho začali brát jako člověka, který se k Janě vlastně docela hodí. „Už pár měsíců po svatbě mi začalo docházet, co jsem udělala. Manžel měl i jiné ženy a dá se říct, že se tím ani netajil. Doufala jsem, že se to změní, že třeba budeme mít miminko. On o tom ale nechtěla ani slyšet. Jeho styl života byl pro něj vším.“
Viděla je, přesto se hned nerozvedla
To nejhorší pro ni ale teprve mělo přijít. Několikrát si všimla, že Tomáš hází očima po její máme. Vždycky ale jakékoli „černé“ myšlenky zahnala s tím, to prostě není možné. Měla však zjistit, že možné je v podstatě úplně všechno. „Byli jsme u našich na víkend. Šla jsem si do sklepa pro broskvový kompot a našla je tam. Nebudu popisovat detaily. Ale prostě to byla situace, ve které nechcete přistihnout manžela a svou mámu.“ Začala na ně křičet, na úrodnou půdu to ale nepadlo.
Pokud ti totiž Jana myslela, že se začnou omlouvat a vymýšlet si nejrůznější výmluvy, tak byla na omylu. „Oba se na mě podívali, usmáli se na mě. Manžel prohlásil, že nechápe, co jsem jako čekala. Matka k tomu dodala, že mě stejně podvádí pořád, tak proč by z toho něco nemohla mít i ona. Nevěřila jsem vlastním uším, bylo to pro mě hrozné. Z toho sklepa jsem utekla, sbalila si věci a odjela.“
Kdo by čekal, že okamžitě podá žádost o rozvod, spletl by se. Jenže půl roku se Jana snažila manželství slepit. Tomáše prosila, vyhrožovala mu, slibovala všechno možné. Nic nepomáhalo. A když zjistila, že jeho románek s její matkou stále trvá, byla to pro ni poslední kapka. „Konečně jsem se odhodlala k tomu, abych se s ním rozvedla Bylo mu to úplně jedno, to je na tom asi to nejhorší.“
