Článek
Rozhodně nejsou vzorem bezproblémového manželství. Jana s Jaroslavem se mnohokrát dostali do bodu, ve kterém chtěli jejich vztah ukončit. Vždycky se ale našlo něco, co jim v tom zabránilo. Nemoc jejich jediného syna, o kterého museli nějakou dobu pečovat i v době, kdy už byl dávno dospělý (dnes už je naštěstí v pořádku), její nevěra s kolegou či finanční problémy. To vše se jim povedlo ustát. Dnes si užívají a jsou na tom lépe než kdykoli předtím. Jejích recept na spokojené manželství by ale asi nechtěl aplikovat každý.
Manžel má i jiné zájmy
Posledních pět let je ráj na zemi. Alespoň tak to popisuje sympatická Jana. „Jezdíme na dovolené, trávíme spolu spoustu času. Manžel dokonce sem tam „přežije“ i divadlo, což předtím v podstatě neexistovalo. Zkrátka žijeme si tak, jak jsme vždycky chtěli. Nic nám nepřekáží,“ usmívala se. Kdybyste se však pídili po tom, kde se vzala ta náhlá změna, Jana nebude hned sdílná. Ono se ostatně není čemu divit. „Řeknu to takhle - manžel má i jiné zájmy.“ Tím ale nemyslí koníčky ve smyslu lepení modelů letadel či sledování fotbalu s kamarády. Jsou v tom totiž jiné ženy.
Jana je hodně svá. Nemělo proto smysl na ni naléhat, aby se rozpovídala o své tajné „přísadě“ do koktejlu spokojeného manželství. Bylo na ní totiž vidět, že o tom mluvit chce, jen si není jistá, jestli to není trapné, nepřípustné, nebo jestli si prostě neudělá ostudu. „Víte, já jsem pro manželství obětovala hodně. To, že teď udělám nějaký kompromis, přeci není žádná tragédie. Přeci je to lepší, než být v mém věku sama,“ usmívá se a po očku sleduje, jaký bude reakce jejích posluchačů. Nedáváme na sobě nic znát, jen přikyvujeme.
Potřebuje cítit, že žije
Nakonec usrkne z hrnku, kde má silou černou kávu, ještě jednou po nás mrkne a konečně ze sebe dostane pravdu. „Manžel má milenky. S mým požehnáním, nic mi netají, pokud si to snad myslíte. Mě to vůbec nevadí, naopak,“ usměje se a znovu se napije kávy. Čeká, že se zeptáme na důvody, nenecháme ji tedy dlouho čekat a otázku „hodíme na stůl“. A vlastně i pomalu začínáme chápat, co k tomu paní Janu vede. „Manžel byl vždycky na ženské, já mu to samozřejmě zakazovala. Dělal to tajně, měl tajemství, byl z toho nervózní, nechtěl se mnou trávit čas. To se změnilo. Otevřeně o jeho ženách mluvíme, on je uvolněný, svůj. Tvrdí, že mě miluje, že ty ostatní jsou jen povyražení, aby cítil, že žije. Věřím mu to.“
Paní Jana se tím nikde nechlubí. Nechce, aby se vědělo, jak to doma mají. V očích jejich známých jsou sice možná trošku podivíni, ale nikdo nemá ani tušení, jak si to zařídili. Žijí ve své bublině, ze které nehodlají nijak vystoupit. „Vždycky jsme problémy řešili doma, nevynášeli jsme nic ven. Vyplatilo se nám to.“ Ať už mezi nimi bylo cokoli, nikdo se nikdy nic nedozvěděl.
Třeba ho to přestane bavit
Jana si není jistá, jestli současný stav jejich manželství vydrží navždy, lépe řečeno to, jak mají věci nastavené. Uznává, že se jednoho dne může probudit a říct si, že už má všeho dost, že už nechce, aby měl její manžel jiné ženy. „Na druhou stranu si uvědomuji, že bude těžké mu cokoli zakazovat. Je ale ve věku, kdy s tím možná přijde sám. Prostě ho to přestane bavit,“ doufá Jana, která na oltář manželství obětovala opravdu hodně.
Jedním dechem však dodala, že i ona má máslo na hlavě, protože manžela kdysi podvedla. Jednou. V jejích očích ale není rozdíl, jestli je nevěra jednorázová, nebo opakovaná. „Vždycky je to nevěra. Jednou, třikrát, osmkrát. Není to fuk? Buď to musíte akceptovat, nebo to vyřešit jinak.“
Zdroj: autorský článek
