Článek
Svou lásku si musela několikrát vybojovat. Nejprve v rodině, kde se nehodlali smířit s tím, že je její vyvolený o sedm let mladší. Když si Alena Patrika brala, bylo jí devětadvacet. „Varovali mě, že je na něm něco divného. Také nebrali, že jsem se vzali po dvouměsíční známosti. A já dnes vím, že měli pravdu,“ smutně konstatovala pohledná brunetka. Uznává, že moc nepřemýšlela a šla do vztahu po hlavě. Asi i proto, že měla za sebou nepříjemnou zkušenost a věřila, že si ji pravá láska konečně našla. Nemohla se víc splést.
Dávala jsem mu peníze
Všechno bylo hrozně hektické. Seznámení v jednom baru, společný život, žádost o ruku, svatba. Od začátku těchto událostí do konce uběhly pouhé dva měsíce. Jenže Alena měla na očích růžové brýle, vůbec nepochybovala o tom, že dělá dobře. „Chovala jsem se jako puberťačka. Vlastně jsem skoro s puberťákem chodila. Ale to samozřejmě není omluva, spíš hloupý pokus o vtip.“ Připadala si jako v pohádce. Patrik se k ní choval krásně, byla jako princ na bílém koni, který pro svoji princeznu udělá cokoli na světě. Až příliš pozdě Aleně došlo, že jeho chování bylo naprosto zištné.
Její vyvolený si totiž věci perfektně naplánoval. Chtěl ji přesvědčit o tom, že potřebuje podporovat ve studiích, což se mu podařilo. A od Aleny dostával pravidelné „kapesné“. Ač to zní v případě manželského páru naprosto neuvěřitelně. „Prostě byl jako dítě, které chodí do školy. Ale navlékl to vždy tak, že s nabídkou jsem přišla já. Byla jsem to já, která mu nabídla, že ho bude podporovat. Byla jsem to já, kdo mu dával do ruky peníze s radostí, protože jsem věřila, že to dělám pro naši budoucnost. A přitom bylo všechno jinak.“
Šla za ním do školy, nebyl tam
Kdo ví, jak dlouho by to takhle fungovalo, kdyby se Alena jednoho dne nedozvěděla, pravdu. Patrik nejenže nikdy nestudoval vysokou školu, navíc měl celou dobu jejich manželství milenku, kterou si z jejích peněz vydržoval. „Platil jí byt, spoustu dalších věcí. Nejhorší na tom bylo, že já mu všechno opravdu dávala dobrovolně, on mi nikdy nic nevzal.“ Paradoxně právě „škola“ jejího manžela mohla za to, že všechno prasklo. Když totiž její maminka onemocněla, potřebovala rychle odjet na několik dní mimo Českou republiku. Patrik nebral telefon, na zprávy nereagoval. Jeho žena se tedy rozhodla, že půjde tam, kde si myslela, že bude.
Manžel jí totiž tvrdil, že má celý den přednášky. Jenže ve škole ho nenašla. Když začala pátrat, pomalu rozplétala pravdu. „Dala bych si pár facek. Byla jsem tak hloupá a naivní. Jenže on se ke mě celou tu dobu choval tak úžasně. K mé rodině nakonec tak, dokonce ho přijali a oblíbili si ho. Když jsem na vše přišla, říkala jsem si, jak je možné, že jsem to nepoznala dřív.“
Měsíce nevycházela z bytu
Alena i potom všem stále věřila, že by se jejich manželství mohlo dát do normálu. Byla ochotna Patrikovi odpustit. V té chvíli jí ještě nedocházelo, že když není škola, nikdy nebylo školné apod., a ty peníze přeci někde musí být. „Myslela jsem si, že si je někde ukládal. Takže jsem chtěla, aby je přinesl zpět a že vše spravíme. On se mi ale vysmál, že jsem pro něj stará a že jsem si snad nikdy nemohla myslet, že by se mnou opravdu byl. A také mi řekl o té druhé ženě.“
Bylo to hodně bolestivé „vystřízlivění“. Aleně se zhroutil svět. Nemohla se podívat přátelům do očí, bála se komukoli z rodiny říct, co se stalo. Měsíce prakticky nevycházela z bytu, jídlo si nechala vozit, výpověď v práci poslala online. Dnes už zase žije, i když je hodně složité smířit se s tím, jak ve své naivitě naletěla.
Zdroj: autorský článek
